Praha – České národní bance se nelíbí, že II. a III. pilíř důchodového systému nese v názvu výraz „spoření“. V klientech penzijních společností to totiž může vyvolávat dojem, že o peníze vložené do fondů nemohou, podobně jako třeba u bankovních vkladů, přijít. Jenže opak je pravdou. Při nepříznivém vývoji na trhu mohou penzijní společnosti vklady znehodnocovat, a klienti tak mohou tratit.
Spořit znamená odkládat si peníze pro budoucnost – z takového výkladu vycházela Nečasova vláda, když dala nově vznikajícímu II. pilíři penzijního systému a reformovanému III. pilíři zákonem do vínku názvy „důchodové spoření“ a „doplňkové penzijní spoření“. Podle České národní banky ale udělala chybu.
„ČNB z hlediska dodržování pravidel ochrany spotřebitele nepovažuje označení II. a III. pilíře důchodového systému jako 'spoření' za vhodné právě s ohledem na skutečnost, že spotřebitel nese investiční riziko,“ sdělila portálu ČT24 mluvčí ČNB Petra Vlčková.
Na to, že mohou nově vzniklé penzijní společnosti peníze klientů také znehodnocovat, upozorňovali ještě před startem důchodové reformy někteří ekonomové i opozice. U třetího pilíře šlo přitom o podstatnou změnu oproti tomu, na co byli Češi zvyklí. Staré smlouvy o penzijním připojištění uzavřené před startem penzijní reformy, tedy před 30. listopadem 2012, garanci nezáporného zhodnocení peněz totiž obsahovaly.
Výklad ČNB ohledně názvu důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření proto nyní ekonomové považují za logický. „Z povahy věci je to o tom, že pokud peníze nejsou uložené jako klasické depozitum, ale investují se do cenných papírů, kde se cena vyvíjí, tak je to něco, kde je potřeba počítat s volatilitou, kterou u depozitního produktu nemáte. Z tohoto pohledu praktického ekonoma chápu, o co ČNB jde,“ uvedl hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Na nevhodnost využívání pojmu „spoření“ v souvislosti s penzijními produkty upozornila také pojišťovna Kooperativa, a to v souvislosti s dřívějším nařízením ČNB, podle kterého nesmějí pojišťovny využívat označení „spoření“ v souvislosti s investičním životním pojištěním. Protože však investiční složky pojistných smluv staví na stejných podkladových aktivech jako II. a III. pilíř, měla by ČNB podle Kooperativy všem těmto produktům měřit stejným metrem.
„Bylo by na místě definovat terminologii, ať už zákonem nebo nějakým konsenzem. Pojmy spoření a investice se totiž dají velmi snadno zaměnit,“ radí v souvislosti s tím šéfredaktor serveru Investujeme.cz Petr Zámečník.
Ministerstvo názvy měnit nehodlá
A to také měla ČNB v úmyslu. Na nevhodnost využívání pojmu „spoření“ v souvislosti s reformovanými pilíři důchodového systému upozornila ministerstvo financí. To je totiž autorem dvojice zákonů k důchodové reformě, která stanovila označení dvou reformních pilířů jako důchodové spoření, respektive doplňkové penzijní spoření. Své výhrady ČNB resortu sdělila už v roce 2011, kdy se normy připravovaly.
Jenže ministerstvo financí shodilo připomínku ČNB ze stolu. „S ohledem na množství informací, které jsou o II. a III. pilíři penzijního systému dostupné veřejnosti, se nedomníváme, že slovo 'spoření' v názvu by spotřebitele mohlo mást co do charakteru produktu. Většina dostupných informací naopak zdůrazňuje podrobně, jaké jsou charakteristiky produktu, včetně toho, že může kolísat hodnota spořených prostředků,“ konstatoval mluvčí ministerstva financí Ondřej Šrámek. Víc než samotné užití slova „spoření“ v souvislosti s důchodovým systémem by podle něj mohly mást klienty překvapivé změny. Proto ministerstvo o úpravě předpisů neuvažuje.
Lidé chtějí spořit, ne investovat
Experti ale vidí hlavní důvod odmítavého postoje ministerstva jinde. Spíš než ke zmatení spotřebitelů v souvislosti s přejmenováním pilířů by je to totiž mohlo odradit od vkládání svých peněz do reformovaných pilířů. „Finanční domy záměrně komunikovaly to, co lépe znělo. Jako investice by se produkty II. a III. pilíře neprodávaly tolik, jako se prodávají s názvem spoření. Pokud by došlo k přejmenování, jistě by to výrazně uškodilo pověsti produktu i samotných institucí,“ upozornil šéfredaktor časopisu Marketing Sales Media Daniel Köppl.
Kdyby k podobnému případu došlo například v USA, s největší pravděpodobností by podle něj střadatelé žalovali penzijní společnosti za to, že byli uvedeni v omyl. Penzijní společnosti by zase mohly případné škody vymáhat po státu. Mohl by se tak roztočit kolotoč soudů i mezinárodních arbitráží.
