Sadr City – Válkou zničený Irák skrývá ohromné ropné bohatství. Tamní vláda na něj spoléhá při obnově země a věří, že se jednou stane konkurentem Saudské Arábie. Zatím ale ropu nedokáže využít. Jen pár měsíců před plánovaným odchodem amerických vojáků je tak realita pro mnohé Iráčany stále velmi tvrdá. Skoro čtvrtina obyvatel země žije pod hranicí chudoby. Přivydělávají si, jak jen se dá – například sběrem odpadků, do kterého se chtě nechtě zapojují i malé děti.
Abbas Mohammed je páťák. Je mu teprve 12 let. Teď má ve škole prázdniny, a tak pomáhá vylepšit tíživou finanční situaci rodiny. Jeho pracovištěm je skládka. Plastové lahve a hliníkové plechovky mu pomáhají v diktaturou a válkou zpustošené zemi přežít. „Pracuju tady už sedm let. Sbírám plastikové lahve a podobné věci. Je tu taky moje máma a bratr. Moji ostatní sourozenci jsou ještě děti,“ říká Mohammed. A jeho rodina není jediná, která si vydělává na skromné živobytí sběrem odpadků. Podle organizace UNICEF pracuje každé desáté irácké dítě.
Největší šance najít něco užitečného je v čerstvé dovezené várce odpadků. Plast pak buď prodávají do lisovny, odkud ho po balících kupují obchodníci z Turecka a Sýrie, nebo hledají zájemce přímo na ulici.
Mohammed prodává kilo plastových lahví nebo plechovek od limonád za 250 dinárů. Denně si vydělá mezi dvěma a čtyřmi tisíci dináry, v přepočtu to znamená příjem mezi necelými 26 a 51 korunami. „Přáli bychom si, aby nám vláda mohla pomoci,“ řekla serveru ArabianBusiness.com Mohammedova matka Zubaida Khazaal. Její manžel je nemocný a nemůže pracovat. I kdyby mohl, tak by solidní práci v poničené zemi hledal jen těžko.
Irák se vzpamatovává z válečných útrap pomalu
Zničený průmysl není schopný generovat dostatek pracovních míst. Podle oficiálních statistik se Irák potýká s 15procentní nezaměstnaností. To je míň než třeba ve Španělsku, kde je bez práce více než pětina populace. Jenže v Iráku dalších 28 procent lidí pracuje na částečný úvazek. A i ti, kteří práci mají, nevydělávají nijak závratné sumy. Pod hranicí chudoby žije v zemi 23 procent lidí.
Irák má kolem 40 tisíc soukromých malých a středních továren, kde by lidé mohli najít obživu. Po válečných útrapách a dvou desetiletích ekonomických sankcí, jich ale 90 procent zeje prázdnotou a nepracuje. Zbylých 10 procent sice vyrábí, ale nejede na plný výkon.
Malý Mohammed sní o lepší budoucnosti. Rád by skončil se sběrem odpadků a trávil více času ve škole. „Chtěl bych dodělat školu a stát se učitelem,“ říká malý sběrač odpadků.
