S bezpilotními letouny v Česku létají desítky tisíc lidí, odhadují experti. Pro většinu z nich je to koníček, jen zhruba pro dvanáct set „pilotů“ znamená létání s drony také zdroj obživy. Tak či tak ale musí provozovatelé dronů dodržovat přísná pravidla létání. Brzy by se navíc bezpilotní letouny měly dostat i pod kontrolu Řízení letového provozu.
Drony se staly módním hitem. V ulicích, nad hrady ani v národních parcích si s nimi ale lidé nezalétají
V červnu schválil Evropský parlament regulaci provozu dronů. Nová pravidla by měla platit bez rozdílu ve všech zemích Evropské unie a měla by detailně definovat například to, kam bezpilotní letouny smí a kam nikoliv. Pro provozovatele větších dronů zavádí také povinnou registraci ve speciálních národních registrech, své stroje navíc budou muset označit, aby se daly snadno identifikovat.
Do detailu mají ještě nová pravidla rozpracovat Evropská agentura pro bezpečnost letectví a Evropská komise. Návrh prováděcích předpisů představí zřejmě až koncem letošního roku. Už teď je ale jasné, že pro tuzemské provozovatele to nebude znamenat přelomovou novinku. V Česku totiž přísná pravidla pro drony platí už od roku 2012. „Základní principy, na něž jsme v Česku už zvyklí, že se nesmí nad lidi, nad budovy a přes liniové stavby, zůstanou zachované i v nové evropské legislativě,“ říká jednatel společnosti Telink a konzultant v oblasti dronů Jaroslav Řešátko.
Největší novinkou, kterou nová unijní pravidla do Česka přinesou, tak s největší pravděpodobností bude rozšíření evidenční povinnosti. Konečně by díky tomu mělo být jasnější, kolik dronů nad republikou létá. Nyní totiž platí, že licenci od tuzemského Úřadu pro civilní letectví musí mít jen profesionální provozovatelé a jejich drony jsou také povinně u úřadu evidovány. „Drony pro rekreační a sportovní létání naopak v České republice evidovány ani registrovány nejsou a nejsou ani označeny,“ popisuje současný stav Vítězslav Hezký z Úřadu pro civilní letectví.
Podle evropského nařízení by se povinné registraci a identifikaci měly nově vyhnout jen velmi malé drony. Které typy konkrétně to budou, rozhodne EASA až po podrobné analýze. „Nařízení nicméně stanoví, že registrace se bude vyžadovat u dronů, které mohou v případě kolize s člověkem na něj převést 80 joulů kinetické energie,“ uvádí partner advokátní kanceláře Havel & Partners Jan Diblík.
Než začnou platit novinky
Základní pravidla, která v Česku pro létání s drony platí už nyní, shrnuje Doplněk X leteckého předpisu L2. Během letu musí mít „pilot“ svůj stroj neustále na očích. Létat za tmy nebo jen za pomoci kamer připevněných na dronech je zakázáno. „Mezi hlavní omezení patří možnost létat pouze ve vymezeném vzdušném prostoru – v zásadě do 300 metrů nad zemí,“ připomíná Diblík.
A předpisy vymezují i takzvané zakázané oblasti. Kvůli bezpečnosti prezidenta se tak nesmí létat nad Pražským hradem, svá ochranná pásma mají i památky a od loňského června zakázala novela zákona o ochraně přírody a krajiny létání také v národních parcích a přírodních rezervacích. „Můžete tam jen v případě, že máte speciální povolení od Úřadu pro civilní letectví. To ale nedostanete, pokud jste hobby pilot,“ vysvětluje expert na drony a tuzemskou legislativu ze společnosti DronPro Alexandr Novotný.
Další pravidla, která musí provozovatel dronu respektovat, pak závisí na váze stroje, s nímž létá. Tak například u dronů těžších než 7 kilogramů se musí místo vzletu a přistání nacházet ve vzdálenosti minimálně 50 metrů horizontálně od lidí. Během letu se nesmí přiblížit k osobě nebo budově na vzdálenost menší než 100 metrů a k hustě osídlenému prostoru pak dokonce na 150 metrů. Totéž platí i pro bezpilotní letouny, které váží víc než 25 kilogramů. Jejich provoz navíc vyžaduje dozor poučené osoby. Tak velké stroje ale tvoří podle odhadů expertů jen necelé jedno procento dronového parku v Česku.
Naopak méně striktní jsou předpisy pro stroje lehčí než sedm kilogramů, tedy ty, které v praxi patří k nejrozšířenějším. „Bezpečná vzdálenost pro tyto drony není nikde stanovena. Obecně za ni Úřad pro civilní letectví považuje 10 metrů od osob při vzletu a přistání, během letu 30 metrů od osob a od budov a 50 metrů od hustě osídleného prostoru,“ uvádí Novotný.
Jenže ne všichni provozovatelé předepsaná pravidla znají a dodržují je. K těm nejčastěji porušovaným patří podle Úřadu pro civilní letectví zákaz létat v hustě osídlených oblastech. Létání nad lidmi je přitom velmi rizikové. „Je třeba si uvědomit, že letadla bez pilota nemají standardní osvědčení letové způsobilosti a že prostě jednou spadnou nebo dojde k výraznému technickému problému, který je nebezpečný pro provoz,“ varuje Hezký.
Odpovědnost za škody, které dron napáchá, pak nese pilot. A pokud létá v rozporu se zmíněným doplňkem leteckého předpisu, může se stát, že následky nehody nezaplatí ani pojišťovna, u níž má dron pojištěný. Krom toho od Úřadu pro civilní letectví hrozí neukázněným provozovatelům za porušení předpisů desetitisícové pokuty.
Zásah do soukromí
V poslední době se ale množí také stížnosti na to, že drony narušují lidem soukromí. I tato právní oblast přitom má svá pravidla a restrikce. Důraz na ně ještě od letošního května zvýšilo nové evropské nařízení o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR, podle nějž hrozí například za nezákonné natáčení lidí pokuta až 20 milionů eur, tedy zhruba půl miliardy korun.
V první řadě by drony neměly bez souhlasu dotčené osoby pořizovat záběry ryze soukromých aktivit, zejména v rámci obydlí a soukromých pozemků. A vyhnout by se měly i pořizování takových záznamů, které snižují lidskou důstojnost. To platilo už podle starého zákona na ochranu osobních údajů. Nové evropské nařízení k tomu přidalo další povinnosti a podmínky.
„Pokud by pořizování záznamů drony mělo charakter rozsáhlého systematického monitorování veřejně přístupných prostorů, jako je třeba kontrola státní hranice nebo dronová obdoba Google Street View, vznikala by povinnost posouzení vlivu na ochranu osobních údajů,“ uvádí příklad novinek Vojtěch Marcín z Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Provozovatel bezpilotního letounu by tak měl v dokumentu popsat, co a jak hodlá monitorovat a za jakým účelem. Měl by zhodnotit přiměřenost a nezbytnost sledování a posoudit jeho rizika pro práva a svobody dotčených lidí. Zároveň také musí naplánovat opatření, která tato rizika sníží na minimum.
Ke snímání veřejně přístupných prostor by měl mít provozovatel dronu například oporu v zákoně anebo oprávněný zájem, jako je třeba ochrana majetku. „Nebo musí provozovatel zajistit, aby osoby na záznamech nebyly identifikovatelné, například monitorováním z velké výšky,“ radí Michal Nulíček, partner v advokátní kanceláři Rowan Legal. V takovém případě by totiž záznam nebyl zpracováním osobních údajů a dostal by se mimo režim GDPR.
Provozovatelé dronů, které nějakou oblast natáčejí kamerou, by měli informovat osoby, které se v místě pohybují. „Možnými způsoby jsou například informační tabule s ikonami a doprovodným textem, na jaké jsme zvyklí u kamerových systémů. Pokud jde například o monitorování sportovní akce nebo festivalu, může být upozornění na sledování součástí vstupenky nebo plakátů zvoucích na akci,“ uvádí Nulíček.
Na rozdíl od starého českého zákona ale nové evropské nařízení připouští i výjimku z povinnosti informovat veřejnost. Jde o případy, kdy by její splnění vyžadovalo nepřiměřené úsilí, tedy například o situaci, kdy bude dron snímat rozsáhlé území s náhodným pohybem lidí.
Záběry pořízené z dronu například na sportovní nebo kulturní akci je možné zveřejnit pro zpravodajské účely, a to jak v médiích, tak třeba na YouTube. Pokud ale budou sloužit k marketingovým účelům, bude ke zveřejnění jejich autor potřebovat souhlas všech lidí, kteří jsou na záznamu k poznání.
V součtu je právních povinností spojených s bezpilotními letouny tolik, že létání s nimi mění na aktivitu jen pro práva znalé nebo otrlé, kteří se nebojí pokut. Ani to ale podle insiderů boom dronů, na jehož prahu teď Česko stojí, nezastaví. „V USA se na přelomu let 2015 a 2016 počet dronů zdvojnásobil, počítají se v milionech kusů a tato vlna přijde i do Čech,“ očekává Novotný z DronPro.