Problémy s těžbou černého uhlí nemá poslední dobou v Evropě jen Česká republika. Těžební společnosti zavírají doly také například v Rumunsku a Velké Británii, problémy jsou v Polsku. Z deseti největších černouhelných dolů na světě není ani jeden v Evropě, kde je těžba černého uhlí výrazně dražší než například v Číně nebo ve Spojených státech.
Výrazně komplikovanější geologické podmínky v kombinaci s vysokými náklady na mzdy jsou podle energetického konzultanta Jiřího Gavora hlavním handicapem evropského černého uhlí. Ani obrovské vzdálenosti, na které se musí uhlí z Číny, USA nebo Austrálie převážet, na tom nic nemění.
„Lodní doprava není zase tak drahá, takže celkové náklady na dodávky uhlí do Evropy jsou výrazně nižší než na dobývání v našich podmínkách,“ uvedl Jiří Gavor. „V Číně jsou navíc nesrovnatelné pracovní podmínky, zanedbatelná bezpečnost práce a Evropu bychom v tomto ohledu měli srovnávat spíše s Jihoafrickou republikou, Austrálií nebo Spojenými státy.“
Výrazný skok ceny uhlí nelze čekat
Podle energetického experta Jiřího Gavora bylo pro evropské těžební společnosti komplikované předvídat pokles světových cen uhlí tak, aby se na něj mohly lépe připravit. „Nejrozumnějším řešením by teď bylo zavřít nejméně rentabilní šachty, aby ostatní mohly přežít a prosperovat. V případě společnosti OKD je nutné ukončit těžbu v Paskově a udržet například perspektivní Důl ČSM ve Stonavě,“ řekl Jiří Gavor.
V současné době jsou světové ceny černého uhlí na 30 až 40 dolarech za tunu, před rokem to však bylo 80 dolarů. Expert Gavor však neočekává, že by v dohledné době mohly ceny uhlí nějak prudce stoupnout třeba na sto až sto deset dolarů za tunu a evropským těžebním společnostem pomoci.
„To by musel nastat mimořádný výpadek v těžbě, jako například v roce 2011, kdy byly rozsáhlé záplavy v australském Queenslandu. Ty tehdy způsobily nedostatek uhlí po celém světě a ceny vystřelily prudce nahoru. Jedině takový faktor by asi mohl dostat ceny uhlí na vysoké hladiny,“ sdělil Jiří Gavor.
