Za diskriminaci kvůli pohlaví ekonomka Marie Čaušević s konečnou platností vysoudila omluvu a odškodnění tři sta tisíc korun. Žádala vyšší sumu. Co se týče odškodnění, Ústavní soud (ÚS) ženinu stížnost odmítl. Zrušil ale rozhodnutí o nákladech řízení, které v praxi znamenalo, že by za ně dotyčná zaplatila víc, než kolik dostane na odškodném.
Žena se soudila kvůli diskriminaci. Zaplatí méně za náklady řízení, rozhodl ÚS
„Výrok o nákladech řízení byl v rozporu s principy spravedlnosti,“ řekla soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová. Znovu musí rozhodnout Městský soud v Praze, bude se však už zabývat jen náklady řízení, nikoliv žalobou jako takovou. Větší část nákladů patrně ponese protistrana, tedy Pražská teplárenská. Přesné rozdělení ale nechtěla Zemanová předjímat.
Představenstvo Pražské teplárenské v roce 2005 nevybralo Čaušević na místo finanční ředitelky, přestože v konkurzu uspěla a doporučila ji poradenská firma. Společnost vyhlásila další kolo výběrového řízení, které vyhrál muž.
Žena v následujícím roce podala žalobu. Kromě omluvy požadovala milion korun jako finanční zadostiučinění. Byl to jeden z prvních podobných sporů na českém pracovním trhu. Soudy postupně vynesly řadu protichůdných rozhodnutí.
Omluva v novinách
Po několika zvratech v kauze Obvodní soud pro Prahu 7 v roce 2017 přiřknul ženě právo na omluvu, která později vyšla na stránkách Mladé fronty Dnes. Peníze však ekonomka zprvu nevysoudila. Jejímu dovolání ale v roce 2020 vyhověl Nejvyšší soud a nařídil pražským soudům, aby se znovu zabývaly tím, zda je omluva postačující satisfakcí.
Soudy musely podle zadání Nejvyššího soudu znovu řešit „intenzitu, trvání a rozsah“ následků diskriminačního jednání. Výsledkem bylo to, že Čaušević přiznaly nejdříve sto padesát tisíc korun, pak celkem tři sta tisíc. Podle odvolacího Městského soudu v Praze je částka spolu s omluvou „schopna reparovat vzniklou nemajetkovou újmu“. Verdikt potvrdil Nejvyšší soud a v základu i Ústavní soud.
Městský soud ale podle ústavních soudců chyboval při rozhodování o nákladech řízení. „Připouští-li zákon vícero interpretačních variant při určení náhrady nákladů řízení, je nutno u diskriminačních sporů volit vždy ten výklad, který je pro oběť diskriminace příznivější,“ stojí v nálezu ÚS.
