Praha – Ve věku nedožitých 69 let dnes po krátké těžké nemoci zemřel Miroslav Štěpán. Začátkem roku byl hospitalizován v nemocnici a zhruba před dvěma týdny propuštěn. Dlouholetý komunistický funkcionář se v roce 1988 stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa a členem předsednictva ÚV KSČ. Při listopadové revoluci v roce 1989 se nechvalně proslavil projevem v pražské továrně ČKD, kde označil demonstranty za děti a po pobouření dělníků musel projev předčasně ukončit. Až do prosince pak zůstal členem Federálního shromáždění.
Miroslav Štěpán za svůj život prošel mnoha funkcemi – byl tajemníkem Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze i předsedou normalizačního Mezinárodního svazu studentstva. Později se stal tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze a náčelníkem Lidových milicí. Na sklonku komunismu v roce 1988 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa a členem předsednictva ÚV KSČ.
Štěpán patřil k zastáncům tvrdšího přístupu k sílícím opozičním skupinám, což dával najevo i veřejně. „Republiku si rozvracet nedáme,“ vyslovil například v říjnu 1988 při oficiálních oslavách 70. výročí vzniku Československa varování lidem, kteří se chystali na režimem nepovolené demonstrace. Během nich tehdejší Veřejná bezpečnost zasáhla v Praze velmi brutálně.
Osudný listopadový projev
Podle historika Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Miroslava Vaňka se mu Štěpán při pozdějším rozhovoru přiznal, že projev neměl připravený a byl jím zaskočen. Už tehdy si ale uvědomil, že jeho politická kariéra skončila.
Heslo revoluce: „Na Štěpána bez Štěpána“
Štěpán býval v médiích zmiňován jako muž, který je zodpovědný za potlačování demonstrací za svobodu v letech 1988 a 1989 a hlavně 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Hned první prohlášení Občanského fóra z této doby požadovalo jeho odstoupení. Štěpán pohřbil svou politickou kariéru, když v pražské továrně ČKD pronesl neslavnou větu o tom, že „neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident“. Následovalo pobouření dělníků, křik a pískání, načež musel být jeho projev ukončen. Slogan „Na Štěpána bez Štěpána“ se stal jedním z nejznámějších hesel listopadové revoluce.
Na demonstranty nasadil slzný plyn a vodní děla
Pouhý měsíc po své rezignaci se Miroslav Štěpán ocitl ve vazbě. Původně byl stíhán kvůli své roli při potlačení demonstrace 17. listopadu 1989 či příkazu vyvážet účastníky Palachova týdne z ledna 1989 daleko za Prahu. Soudy jej ale nakonec potrestaly za zneužití pravomoci veřejného činitele kvůli pokynu k zásahu proti demonstrantům 28. října 1988. Dostal čtyřletý trest vězení, později byl snížen na dva a půl roku.
Komunistické myšlenky Miroslav Štěpán nikdy neopustil, přestože jej „rodná strana“ dvakrát vyloučila. Poprvé musel opustit řady KSČ 7. prosince 1989, v září 1992 se nicméně stal členem následovnické Komunistické strany Čech a Moravy. Vydržel v ní ovšem pouze necelý rok. Ve straně vedl konzervativní platformu „Za socialismus v KSČM“, kvůli údajnému porušování stanov jej ale v březnu 1993 vyloučili, exkomunikaci potvrdil i sjezd KSČM v červnu 1993.
V devadesátých letech pokusil Štěpán o návrat do politiky, ale jeho levicová Lidová unie národní a sociální záchrany nezaznamenala větší úspěchy, stejně jako Strana československých komunistů. V letech 1996 a 1998 neúspěšně kandidoval do senátu na Bruntálsku. Své názory na komunismus a svou roli v dějinách se snažil šířit v knize Necenzurován – Můj život v sametu aneb zrada přišla z Kremlu.
Miroslav Štěpán (*1945 Louny, †2014 Praha) vystudoval Vysokou školu zemědělskou a získal titul kandidáta věd na VŠE, kromě krátkého působení ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky (1968-1969) ale pracoval jen jako funkcionář. V KSČ byl od svých 20 let a na počátku normalizace začal zvolna stoupat vzhůru. Řadu let například působil ve vedení Socialistického svazu mládeže. Od roku 1976 byl 13 let poslancem, nejprve České národní rady a od roku 1981 Federálního shromáždění, devět let také vedl Mezinárodní svaz studentstva. Vrchol Štěpánovy kariéry přišel po roce 1986, kdy se dostal do nejužšího vedení pražské městské organizace KSČ. Kontakty, které získal během let na špičce komunistické hierarchie, dokázal Miroslav Štěpán využít i po svém pádu. Podnikal v ekonomickém poradenství a stále měl dobré kontakty v Rusku.
„Nebudu to komentovat…“
Reakce na Štěpánovu smrt jsou všelijaké. Oslovení politici se k úmrtí nevyjadřovali, někteří pak na dotaz ani nereagovali. „Já se nebudu vyjadřovat,“ prohlásila třeba poslankyně KSČM Marta Semelová, která patří ve své straně k tvrdšímu jádru. „Tento pán mi nestojí za žádný komentář,“ sdělil také bývalý disident, diplomat a člen někdejší vlády Alexandr Vondra. „Omezím se pouze na to, že o mrtvých jen dobře,“ uvedl dále lobbista Miroslav Šlouf, jenž byl před listopadem 1989 funkcionářem Socialistického svazu mládeže stejně jako Štěpán.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš má za to, že se Štěpán stal negativním symbolem konce minulého režimu. „Několikrát se snažil vrátit, nadvakrát se snažil vstoupit do KSČM, ale naše cesty se rozešly. Setrval na určitých východiscích, která nejsou východisky KSČM. Jeho strana nikdy nezískala popularitu. Měla sice podobný název, ale odlišný program,“ zavzpomínal.
