O tom, zda dcera hrdiny protinacistického odboje a sestra bojovníků proti komunistickému režimu Zdena Mašínová dostane zpět rodinný majetek, opět rozhodují soudy – prakticky od nuly. V minulosti Mašínové žalobu zamítly, ale Ústavní soud vrátil spor na začátek. Zdena Mašínová chce ve statku v Lošanech vytvořit památník svého otce, popraveného nacisty v roce 1942. Návrh státu, podle kterého by získala statek, ale jen čtvrtinu pozemků, Zdena Mašínová odmítla.
Zdena Mašínová chce, aby jí stát vrátil statek, který si přivlastnil v roce 1953 poté, co si Ctirad a Josef Mašínovi prostříleli cestu na Západ. Soudy dosud její nárok odmítaly s odkazem na rozhodnutí Josefa Mašína staršího, který v roce 1940 převedl statek na všechny tři své děti. O navrácení majetku však žádala jeho dcera sama. Úřady a soudy dosud mínily, že nárok na navrácení celého původního majetku by rodina měla pouze tehdy, pokud by o ně žádali všichni dědicové.
Ještě před začátkem nového kola soudních pří navrhl zástupce státu Zdeně Mašínové mimosoudní řešení. Podle něj by jí připadl statek, ale jen čtvrtina okolních pozemků, které rovněž rodině před rokem 1953 patřily. To však advokát Mašínové Milan Janoušek odmítl. Uvedl, že Mašínovi jako rodina mají nárok na všechny pozemky. Snad by to mohlo připadat v úvahu, kdyby stát nabídl zbylé pozemky k odkupu za symbolickou cenu. To ale zase odmítl Státní pozemkový úřad.
Po třech letech opět na začátku
Původní žalobu začal Okresní soud v Kolíně projednávat v roce 2014, v únoru ji zamítl. Stejně rozhodl toho roku krajský soud a po něm zamítl dovolání i Nejvyšší soud. Ústavní soud vynesl zlomový verdikt v září 2015 a přechozí rozhodování zrušil. Nižší instance podle něj postupovaly příliš formalisticky, když Mašínovou nepoučily o povinnosti domluvit se s ostatními dědici, a tím porušily právo na spravedlivý proces.
Soudce zpravodaj Ústavního soudu David Uhlíř před třemi lety navíc jasně podpořil záměr Zdeny Mašínové, která chce ve statku postavit památník svého otce, hrdiny protinacistického odboje. „Je na místě, aby rodný dům generálmajora Josefa Mašína byl zachován jako význačná památka,“ řekl tehdy soudce.
Spor se tak vrací k okresnímu soudu. Situace je teď jiná i v tom, že se k žalobě připojil Josef Mašín a s návrhem souhlasí i potomci po Ctiradu Mašínovi, který zemřel v roce 2011. Zdena Mašínová proto stále věří, že se svým nárokem nakonec uspěje. „Od devadesátého roku mě velice iritovalo, že rodinný majetek, který byl majetkem našeho otce, je doposud ukraden,“ řekla již dřív.
Poslední ze tří králů
Statek, který rodině Mašínových patřil stovky let, převedl Josef Mašín na své děti v mimořádně kritickém období v roce 1940. Tehdy začaly nacistické okupační úřady zatýkat členy odbojové organizace Obrana národa, se kterou Mašín spolupracoval. Bylo to takřka samozřejmé, snažil se zachránit republiku, kterou pomohl stvořit.
Josef Mašín, absolvent hospodářské školy v Roudnici nad Labem, byl krátce po maturitě v roce 1915 odveden do rakouské armády, záhy se ale dostal do československých legií v Rusku a po válce vstoupil do československé armády. Když se po dvaceti letech existence první republika zhroutila a české země skončily v německém područí, chtěl se Němcům sám postavit. Nadřízení mu to rozmluvili, a tak se Mašín zapojil do odboje.
Proslul jako člen protinacistické odbojové skupiny Tří králů, dalšími dvěma byli Josef Balabán – rovněž legionář, československý voják a později pracovník ministerstva obrany – a Václav Morávek. Ten byl z trojice nejmladší, za první světové války byl ještě na střední škole, ale ve 20. letech rovněž vstoupil do armády. „Opravdu se stali velkými třemi králi domácího odboje,“ charakterizoval skupinu vojenský historik Eduard Stehlík.
Skupina Tří králů získávala zpravodajské informace, spolupracovala přitom s agentem Abwehru Paulem Thümmelem, který od konce 30. let začal pracovat s československou rozvědkou. Tři králové také prováděli sabotáže a útoky na představitele nacistického režimu, k nejznámějším patří bombové útoky v Berlíně včetně pokusu o atentát na Heinricha Himmlera.
I když Tři králové vyvázli, když nacisté rozbili Obranu národa, nakonec se gestapo na jejich stopu dostalo. Balabána dopadlo jako prvního a v říjnu 1941 jej popravilo. Druhý zemřel Morávek, kterého jako jediného Němci nedopadli živého, padl však při přestřelce na Prašném mostě v březnu 1942. V té době již byl ve vězení Josef Mašín, jenž strádal při krutých výsleších. Až poté, v červnu 1942, jej zastřelili. „Ať žije Československá republika!“ zněla podle tradice poslední slova Josefa Mašína, když stanul na kobyliské střelnici.
