Politické procesy komunistického režimu tvrdě zasáhly také oblast sportu. Před 70 lety proběhl v Praze vykonstruovaný soud „proti Modrému a spol.“ s jedenácti československými hokejisty, z nichž osm bylo mistry světa. Všichni byli po dvou dnech líčení za nepřítomnosti veřejnosti odsouzeni za velezradu a špionáž. Výše trestů se pohybovala od osmi měsíců až po 15 let.
Komunisté tehdy zlikvidovali zlatou hokejovou generaci druhé poloviny čtyřicátých let. „Byla to opravdu skupina výjimečných osobností. Vladimír Zábrodský byl asi největší talent, který tady za první hokejové půlstoletí vyrostl. Za ním Bohumil Modrý. A kolem Zábrodského vynikající hráči, kteří vyrostli především v pražském klubu LTC,“ říká šéfkomentátor ČT sport Robert Záruba, který byl hostem pořadu Události, komentáře.
Výjimečná generace hráčů okolo Zábrodského, Modrého nebo Augustina Bubníka dobyla první titul na domácím mistrovství světa v roce 1947, na olympijských hrách ve švýcarském Svatém Mořici skončila o rok později druhá a euforické období završila dalším zlatem na MS 1949 ve Stockholmu.
Příležitost pokusit se o třetí titul mistrů světa ale tento tým nedostal. Až na Modrého měli všichni reprezentovat Československo na světovém hokejovém šampionátu v Londýně. Do Británie 11. března ale z rozhodnutí ministra informací Václava Kopeckého nikdo z hokejistů neodletěl.
Komunisté se obávali, že hokejisté zůstanou za hranicemi
Špičky komunistické strany jim cestu znemožnily, protože se obávaly jejich hromadné emigrace. O měsíc dříve emigroval tenista Jaroslav Drobný a jen pár dní před chystaným odjezdem hokejistů zůstala v zahraničí také krasobruslařka Ája Vrzáňová.
„Byly tady velikánské obavy, že to bude strašná ostuda pro komunistický režim,“ vysvětluje Záruba, proč se vedení strany rozhodlo hokejový tým raději rozprášit.
Státní bezpečnost zatkla devět hokejistů 13. března 1950 v pražské hospodě u Herclíků v Pštrossově ulici: Augustina Bubníka, Stanislava Konopáska, Václava Roziňáka, Josefa Jirku, Zlatomíra Červeného, Jiřího Macelise, Antonína Španingera, Přemysla Hajného a Josefa Stocka. Vladimír Kobranov a Mojmír Ujčík byli zatčeni následující den. Později si policie přišla i pro hvězdného brankáře Bohumila Modrého.
Státní bezpečnost improvizovala, tvrdí Záruba
Vykonstruovaný proces, který začal 6. října 1950, se konal v tichosti. „V den procesu hlásila Státní bezpečnost zhruba dvacet lidí před pankráckým soudem, což byli s velkou pravděpodobností příbuzní, kteří se to dozvěděli od advokátů. Ale i ti advokáti dostali obžalovací spis těsně před procesem,“ připomíná Záruba.
„Od začátku byl proces proti nim veden velmi tvrdě, byť Státní bezpečnost improvizovala. Myslím si podle toho, co jsem zjistil v různých zdrojích a archivech, že to nebyla připravená akce, ale že Státní bezpečnost využila toho incidentu v hospodě U Herclíků a postupně připravila proces, který měl být výstrahou ostatním sportovcům v kontextu doby,“ domnívá se Záruba.
„Nabyl jsem dojmu, že Státní bezpečnost skutečně ten proces zorganizovala až poté, co měla hokejisty pod zámkem. Poté, co je zatkla, přemýšlela, co s nimi udělá, a vytvořila ten posun od výtržnictví, což by byly nízké tresty, možná i podmíněné, k velezradě a špionáži,“ pokračuje.
Do čela údajné ilegální skupiny postavila tajná policie „Bóžu“ Modrého, kterého obvinila ze styku s cizími špiony i z úmyslu emigrovat. S nejvyššími tresty odešli Modrý (15 let), Bubník (14 let), Konopásek (12 let), Roziňák a Kobranov (oba deset let ). Žádný z obžalovaných nevyvázl bez trestu.
Mistři světa tak skončili v uranových dolech. Po propuštění se většina z nich k hokeji vrátila. V červenci 1968 byla celá skupina plně rehabilitována Nejvyšším soudem. Bohumil Modrý se tohoto již nedočkal, zemřel v roce 1963 ve věku 46 let na následky pobytu v uranových dolech.
