Česká armáda hlásí v Afghánistánu další ztrátu, při pondělním útoku afghánského vojáka zemřel rotný Tomáš Procházka. Podle podplukovníka Ivo Zelinky, který byl na misi pod Hindúkušem třikrát, v podobných situacích vojáci nejdřív řeší bojové záležitosti. Aby dostali zraněné na základnu a zbraně nepadly do rukou nepřítele. Po určité době je ale důležité rychle rozjet plánování dalších operací, uvedl v Interview ČT24. Zuzana Tvarůžková se ptala i na to, jak čeští vojáci odhalovali potenciální zrádce z řad Talibanu.
Když se stane, že padne český voják ve vojenské misi, jak to prožíváte?
Vzhledem k tomu, že se mi podobná událost stala před deseti lety, kdy jsem byl nasazen na severu Afghánistánu, a tehdy to byla vůbec první bojová ztráta naší armády v Afghánistánu, tak vím přesně, čím kluci procházejí.
My jsme se tehdy soustředili hlavně na bojovou část, čili dostat zraněné zpátky na základnu, aby žádné zbraně či vozidla nepadla do rukou nepřítele. To byla naše první starost. Potom – ve chvíli, kdy jsme se vrátili z plnění toho úkolu – tak samozřejmě se z toho poučit, co příště udělat jinak.
A potom ve třetí fázi rychle rozjet plánování dalších operací, už se zkušeností, kterou jsme měli. Měli jsme tehdy štěstí, že nám velel velmi zkušený velitel, který toto dobře znal. Takže nás vyslechl a měli jsme pocit, že je pro něj naše bezpečí stejně důležité jako plnění operačního úkolu. Mimochodem ten velitel se jmenoval Aleš Opata (současný náčelník Generálního štábu AČR – pozn. red.)
Jak často se vám vracejí vzpomínky na dobu, kdy jste byl v Afghánistánu?
Byl jsem tam třikrát, pokaždé v úplně jiné části země, v jiné situaci i na jiné funkci. Vybavuji si to samozřejmě mnohokrát, protože z toho čerpám při velení svým vojákům. Určitě to byla zkušenost, na kterou jsem hrdý a která mě jako vojáka obohatila.
Když slyšíte scénář, jak se měl odehrát tento útok a že útočníkem měl být afghánský voják, je to pro vás vůbec něčím vysvětlitelné?
Ano, byl to afghánský voják – ale na druhou stranu je potřeba vyvrátit tezi, která se objevila v médiích, že to byla nějaká msta tomu konkrétnímu instruktorovi. Ten voják nejen že vůbec neznal českého instruktora, patřil i do úplně jiného praporu, který nikdy nebyl mentorován českými vojáky. Zároveň ani neměl sebemenší tušení, že střílí na české vojáky. Taliban se k útoku včera večer přiznal a sebevědomě a mylně prohlásil, že zastřelil jednoho Američana a dva Američany zranil.
Na druhou stranu přichází informace deníku The New York Times, kde dva afghánští představitelé říkají, že střelba i ten útok mohly být důsledkem něčeho jiného. Je důležité se dozvědět, jakou k tomu měl afghánský voják pohnutku?
Je to důležité, zejména z toho důvodu, abychom tomu dokázali předcházet. Nicméně informace New York Times je mylná.
Takže vy jste přesvědčen o tom, že jde o infiltraci právě Talibanu?
Nejde o to, co si o tom myslí podplukovník Zelinka. Koaličním silám se podařilo afghánského vojáka, který ten útok provedl, dopadnout. Teď probíhají výslechy a zároveň máme nepřímou stopu od Talibanu, který do poslední chvíle neměl tušení, že střílí na české vojáky, k čemuž se sám hloupě přiznal.
Jak často se odehrávají útoky v podobě, kdy se na nich může podílet právě i samotný afghánský voják?
Tohle nebyl typický útok – my tomu kódově říkáme „green on blue“ – protože se vojáci neznali, nebylo to při výcviku, byla to střelba na vzdálenost řádově asi sto metrů. Navíc jedoucí vozidlo po poměrně velké základně, takže těžko říct, jestli to vůbec spadá do této kategorie. Byla to prostě náhoda, střílel na projíždějící vozidlo, to bylo zrovna české, a myslel si, že střílí na vozidlo americké.
V jakých podmínkách čeští vojáci v provincii Herát na této základně fungují? Vy jste byl v roce 2011 nasazen do provincie Vardak, v čem to bylo podobné?
Myslím si, že naše nasazení v provincii Vardak, kde jsme prováděli stejnou poradenskou a mentorovací činnost – tehdy to byla afghánská pěší rota, a ne speciální jednotka jako tato – byla podobná v tom, že jsme s nimi museli dělat veškeré činnosti, které dneska musí dělat ať už operátoři speciálních sil v Herátu nebo chrudimští výsadkáři v provincii Lógar. To znamená: podílet se na výcviku a na přípravě těch jednotlivých úkolů, a samozřejmě jim pomáhat při plnění úkolů přímo v terénu.
Jak se vybírají vojáci, kteří budou do cvičení zapojeni?
Je ohromný rozdíl mezi naší situací, kdy jsme dostali v zásadě nováčky, tam je samozřejmě screening ať už na schopnosti nebo potenciální infiltraci, horší. Ale oni cvičí dvě speciální jednotky, kde vojáci nebo policisté musí být minimálně rok příslušníky ozbrojených sil a teprve pak jsou na základě svých schopností nebo kádrového profilu vybráni do speciálních jednotek. Čili míra nebezpečí té infiltrace je tam dramaticky nižší.
Jak složité musí být odhalit někoho, kdo by mohl být „potenciálním zrádcem“?
Ten motiv nemusí být nutně ideologický, kdy chce pracovat pro Taliban. Může to být nějaká zloba. Nicméně my jsme tehdy používali tři relativně jednoduché skupiny metod, jak tomuhle předejít. Jsem si naprosto jistý, že je používají čeští vojáci i dneska. A samozřejmě je nemohu prozradit.
V jakém prostředí či v jakém terénu jste se pohyboval? V čem je to třeba obdobné s provincií Herát?
Vardak byla hornatější provincie, nicméně základní způsob fungování s afghánskou jednotkou je stále stejný. Oni musí mít důvěru k vám a naopak. Tím pádem s nimi musíte sdílet veškeré radosti a strasti tak, aby vás brali jako jednoho z nich. Tím pádem pak nad nimi dokážete mít nějakou operační kontrolu.
Kdybyste to měl popsat detailněji, co všechno to vlastně obnáší? Podílet se na výcviku afghánských vojáků?
Nejpodstatnější dovednosti, které jsme je museli naučit, byla střelecká příprava, taktická příprava a zdravotní příprava. To znamená naučit je ovládat svěřené ruční zbraně, automatické pušky, kulomety nebo jiné varianty.
Mají o dost rozdílnější zkušenosti než vy?
Samozřejmě, nicméně my jsme museli cvičit afghánskou jednotku, která v době, kdy jsme přijeli do Afghánistánu, ještě neexistovala. Dostali jsme úplně zelené vojáky. Což není situace chrudimských výsadkářů v Lógaru nebo operátorů speciálních sil v Herátu, kteří cvičí speciální jednotky. V případě Herátu jde v zásadě o prapor komandos a v případě Lógaru je to „krajská policejní zásahovka“.
Znamená to, že spolu trávíte dennodenní výcvik?
Určitě, to je naprosto nevyhnutelné. My jsme s nimi sdíleli i jídelnu, jedli jsme spolu, všechno jsme dělali s nimi. Jednou za 14 dní jsme se stáhli na větší základnu, kde jsme doplnili munici nebo další proviant, a zase jsme se vrátili ke svým svěřencům.
