Evropskou unii čeká debata o konci střídání času. Návrh Evropské komise se opírá o průzkum, kterého se zúčastnilo víc než 4,5 milionu lidí ze všech členských států. Není však jasné, ke kterému času – letnímu, nebo „zimnímu“ – se jednotlivé země přikloní. Historik Stanislav Bárta v pořadu 90′ ČT24 upozornil, že čas je v podstatě otázkou konsenzu. „Rozhodnutí o tom, podle jakého času se budeme řídit, je politické a ekonomické,“ uvedl.
Volba času je politická a ekonomická otázka, na počátku byla železnice, říká historik
90′ ČT24: Konec střídání času (zdroj: ČT24)
Stanislav Bárta v diskuzním pořadu ČT připomněl, že zásadní roli ve standardizaci času na mezinárodní úrovni sehrála průmyslová revoluce a rozvoj železniční dopravy v 19. století.
„Vlaky byly motivem k tomu, aby se sjednotil čas, aby nemusely stát, aby se lidé na železnici zorientovali, aby nemuseli řešit to, že každá železniční společnost má jiný čas a železniční časy že se liší od času v místě, kam vlak dojede,“ uvedl historik Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
„Do té doby, než se společnost začala překotně rozvíjet industrializací, tak si lidé vystačili s místním časem. Řídili se podle místního města a v momentě, kdy to město opouštěli, museli počítat s tím, že vstupují do nejistoty. Ale vzhledem k tomu, že nepřekračovali velké vzdálenosti, ta nejistota byla v řádech minut, to pro ně nebylo nic hrozivého.“
Změnu přinesla masová industrializace a rozvoj dopravy a komunikace na dlouhé vzdálenosti. „To mělo ryze racionální, ekonomický a technologický důvod, protože bylo třeba čas zkoordinovat,“ zdůrazňuje Bárta.
V roce 1873 před standardizací bylo v USA sedmdesát různých železničních časů podle různých společností, které jezdily napříč Spojenými státy. „To vedlo k tomu, že se na Washingtonské konferenci 1884 zavedla časová pásma, aby umožnila dohodu v momentě, kdy potřebujete komunikovat a přesouvat zboží a lidi na delší vzdálenost,“ uvedl historik.
Politická orientace
Bárta zároveň upozornil, že rozhodnutí o tom, podle jakého času se stát bude řídit, může být nejen ekonomické, ale také politické.
Příkladem je Litva, která používala východoevropský čas, od roku 1940 přešla na čas moskevský, ale pak se vzhledem ke svým politickým a ekonomickým vazbám v roce 1998 opět vrátila k původnímu časovému pásmu. „To je klasická ukázka toho, že země se rozhoduje podle toho, kam se chce politicky orientovat,“ říká historik.
Dalším příkladem může být Turecko, které se v roce 2016 odklonilo od standardního času a zavedlo letní čas po celý rok. Krok přinesl zemi potíže v obchodování s Evropou, ale přiblížil ji naopak Blízkému východu.
V Česku se poprvé čas krátce střídal během obou válek, natrvalo pak od roku 1979, kdy letní čas platil od konce března do konce září. Od roku 1996 letní čas trvá ještě o měsíc déle. Důvody k zavedení změny času byly především ekonomické a energetické.
O střídání času v pořadu 90′ ČT24 debatovali také neuroložka Soňa Nevšímalová, europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a politolog Michal Vít. Celý pořad k přehrání ve videu v úvodu článku.