Berlín/Praha - Volkswagen Brouk pozná asi každý včetně těch, kteří jinak dokážou rozlišit auta nanejvýš podle barvy. Malý vůz s výraznými předními blatníky a kulatými světlomety, které mu spolu s tvarem víka kapoty propůjčují charakteristický výraz, se stal skutečnou automobilovou ikonou. Ale i legendy časem stárnou a odcházejí. Před třiceti lety, 19. ledna 1978, vyjel z bran továrny v německém Emdenu poslední evropský exemplář Brouka s pevnou střechou.
Historie automobilismu zná hned několik vozů, o kterých se tvrdí, že tu či onu zemi „postavily na kola“. Pro Američany je to Ford Model T, pro Italy Fiat 500 a Francouzi pro změnu nedají dopustit na Citroën 2CV alias kachnu. Žádný z nich se však nedočkal takového rozšíření jako Volkswagen Brouk. Během 58 let produkce (1945-2003) jich bylo vyrobeno přes 21,5 milionu, přičemž vzhled auta se za tu dobu změnil jen v detailech.
Historie Brouka se začala psát na počátku třicátých let a byla úzce spjata s tehdejším politickým vývojem v Německu. Nastupující nacistický režim viděl v možnosti vyrábět levná osobní auta pro masy mocný propagandistický nástroj.
Vývoje takového vozu se ujal konstruktér Ferdinand Porsche. První prototyp spatřil světlo světa v roce 1931, ale trvalo ještě několik let, než se vůz dopracoval k podobě, která jej proslavila. Tvůrcem aerodynamické karoserie, nápadně podobné české Tatře T97, ale nebyl Porsche, nýbrž designér Erwin Komenda. S Tatrou nemělo auto společný jen vzhled, ale i koncepci se vzduchem chlazeným motorem typu boxer umístěným vzadu.
S výrobou lidového vozu se v dolnosaském Wolfsburgu začalo v roce 1939. Nesl označení KdF-Wagen, které odkazovalo na název organizace Kraft durch Freude („síla díky radosti“), odnože nacistické Německé pracovní fronty. Z pásů však sjelo jen několik stovek vozů, načež byla jejich produkce nahrazena zbrojní výrobou. KdF-Wagen se přesto osvědčil i německým vojákům, zejména těm bojujícím v severní Africe. Jeho podvozek byl navíc využit při stavbě armádních vozů.
Zlatá éra Brouků nastala až po skončení druhé světové války a do značné míry se stala symbolem německého hospodářského zázraku. Velký podíl na tom měl britský důstojník Ivan Hirst, který notně poničenou továrnu ve Wolfsburgu dokázal již během roku 1945 uvést do stavu umožňujícího obnovit výrobu. Na jaře 1946 už sjíždělo z výrobních pásů měsíčně kolem tisíce vozů.
Ačkoliv se v průběhu výroby pod kapotou odehrála řada výrazných konstrukčních změn, v sedmdesátých letech už Brouk ve srovnání s konkurencí působil poněkud obstarožně. V roce 1974 jej ve wolfsburgské továrně nahradil nový model - Golf. Tři a půl roku nato byla výroba Brouka zastavena i v továrně v Emdenu. Jako kabriolet se ale vyráběl v dílnách karosářské firmy Karmann až do roku 1980.
Ukončení produkce v rodném Německu pro malý Volkswagen neznamenalo konec. Ještě dlouhou dobu vyjížděl z bran továrny v mexickém městě Puebla. Skutečně posledním původním Broukem byl až bleděmodrý exemplář s pořadovým číslem 21,529.464. Z linky sjel 30. července 2003, 64 let od začátku výroby.
