Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti ženy, která se stala obětí sexuálního nátlaku kazatele. V trestním řízení usilovala o náhradu nemajetkové újmy. Okresní soud v Jihlavě, který kazateli uložil podmínku, ji však odkázal na občanskoprávní řízení, což byla podle ÚS chyba. Možnost odkázat poškozené s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních nelze nadužívat, jinak obětem hrozí riziko sekundární viktimizace, plyne z nálezu soudce zpravodaje Milana Hulmáka. Okresní soud teď rozhodne znovu.
Ústavní soud vyhověl ženě, která žádá náhradu újmy od kazatele
Stížnost podala také Evangelická církev metodistická, která od kazatele žádá náhradu za zásah do své dobré pověsti. Její stížnost soud odmítl, tento nárok se bude řešit v občanskoprávním řízení.
Kazatel se podle obžaloby před ženou obnažoval, přiměl ji k souloži a dalším sexuálním praktikám. Z její zpovědi věděl, že je zranitelná a že si s sebou nese traumata z dřívějšího domácího násilí a zneužívání. Žena se mu podrobila, protože byla pod vlivem léků na spaní a byla přesvědčená, že faráře musí vždy poslechnout.
Metodisté tvrdili, že jim muž poskytl nepravdivé informace o důvodech ukončení svého předchozího působení v jiné církvi. Uváděl, že důvodem byl syndrom vyhoření a jednorázová nevěra, skutečnou příčinou však byla opakovaná nevěra a nevhodné sexuální chování k více ženám.
Spor pokračuje
Poté, co kazatel stanul před trestním soudem, žena i církev z pozice poškozených uplatnily nárok na náhradu újmy. Žena popsala dopady, které spočívaly v duševních útrapách, psychosomatických problémech a nutnosti pravidelných návštěv psycholožky. Žádala náhradu nemajetkové újmy 500 tisíc korun. Církev za poškození dobré pověsti nárokovala 300 tisíc.
Za sexuální nátlak a poškozování cizích práv si kazatel vyslechl trest deset měsíců vězení s podmínečným odkladem na 40 měsíců a zákaz duchovenské činnosti na pět let. Ženu i církev jako poškozené ale soud odkázal na občanskoprávní řízení. Rozhodnutí okresního soudu neobsahuje odůvodnění, šlo totiž o trestní příkaz.
O nároku ženy by měl nyní okresní soud rozhodnout znovu, například doplňujícím trestním příkazem. Církev s ústavní stížností neuspěla, jakožto právnická osoba není nositelkou základního práva na zachování lidské důstojnosti nebo práva na osobní integritu. Neexistuje ani riziko sekundární viktimizace. Proto není dán žádný z naléhavých důvodů, které ÚS vedly k poskytování zvýšené ochrany některým zranitelným skupinám poškozených, stojí v nálezu. O náhradě újmy tak rozhodne v případě církve civilní soud.
