Česko stárne. Jaké je to žít dlouhý život, který je zároveň důstojný? A jak vyšší věk ovlivňuje fungování mozku? Odpověď nejen na tyto otázky hledali spolu s moderátorem hosté aktuálního dílu Fokusu Václava Moravce. Debatovat přišla ekonomka Danuše Nerudová, etik, biolog a kněz Marek Vácha, socioložka Lucie Vidovićová, geriatr Zdeněk Kalvach či neurolog Martin Vyhnálek.
„Zapomínáme na to, že každá generace stárne jinak a jinak si představuje, jak stáří prožije,“ upozornila Nerudová. Její babička se například maximálně věnovala vnukům, její rodiče už mají aktivnější stáří. „Já si svůj důchod představuji tak, že se odstěhuji na milovanou Vysočinu a budu si moct více užívat přírody, zvířat,“ přiblížila Nerudová.
Může se podle ní stát, že lidé budou v budoucnu odcházet do předčasných důchodů i kvůli tomu, aby se zvládli postarat o své stárnoucí rodiče. Neschopnost řešit stárnutí populace se podle ní projevuje v politické rovině, experti prý už dlouho vědí, co je třeba udělat.
„Zdá se mi, že stáří začínáme brát velmi vážně a s určitou úctou, která dříve nebyla,“ oponuje etik Vácha. S Nerudovou souhlasí v tom, že je stále co vylepšovat. Aktuálně je podle něj „boom“ odborných článků, v nichž se řeší, jak pracovat s umírajícími lidmi.
Jednání jen podle věku je mrhání potenciálem
Kalvach upozornil, že se posouvá hranice takzvaného mladého stáří a pro současné generace ani věk sedmdesáti let nebude nejspíš žádnou překážkou k práci. „A ne proto, že by je někdo nutil bičíky, ale prostě budou zdatní a budou mít potřebu se seberealizovat,“ míní lékař. Už dnes dle něj díky pracujícím starším 70 let fungují zdravotní či sociální služby.
Vidovićová upozornila, že pokud s někým jednáme pouze na základě věku a nezjistíme si, jaká je osobnost, „ztrácíme potenciál, který si ze vztahu můžeme vzít.“ „Někdy jsme věkem až posedlí, všude nás provází. Někde je hluboce zasocializováno, že věk je důležitá charakteristika, ale vlastně by vůbec nemusela být,“ zdůraznila socioložka s tím, že lidé stejného chronologického věku mohou jinak vypadat, mít rozdílné zájmy či volit různé politické strany.
Vyhnálek řekl, že ve stáří se postupně zpomaluje myšlení, zhoršuje se pozornost a také rychlost reakce. „Jsou ale i funkce, které jsou až do vysokého věku ušetřeny a dokonce i do sedmdesáti let se mohou zlepšovat – jde o vyjadřování, řeč a schopnost pracovat s dříve naučenými fakty. A proto je radost jít na přednášku osmdesátiletého historika nebo profesora literatury,“ přiblížil pozitivní aspekt vyššího věku neurolog.
