Česko výrazně zaostává za nejvyspělejšími zeměmi v přístupu k ochraně přírody a především ke klimatické změně. V den, kdy poslanci po mnoha odkladech schválili Pařížskou klimatickou dohodu, se na tom ve Fokusu VM shodli experti na lesnictví a na klima. Poukázali, že zatímco ve světě se diskutuje o tom, jak klimatickým změnám bránit, v Česku zatím uvázla diskuse u otázky, zda existuje.
Teplo, sucho, kůrovec. Rok 2015 ukázal, jaká bude polovina století
Fokus VM: V lese (zdroj: ČT24)
„Ve světě se diskutuje, co s klimatickou změnou udělat. U nás se diskutuje, jestli vůbec existuje a jestli ano, jestli ji způsobil člověk. Svět je úplně jinde, než je česká realita,“ popsal současný přístup ke klimatickým změnám vedoucí Oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz.
Lesnický ekolog Josef Fanta, který stál na počátku 60. let u vzniku Krkonošského národního parku a později působil ve vědeckých institucích v Nizozemsku, hovoří o třicetiletém zpoždění. Vzpomněl na svoji zkušenost z první poloviny 90. let, kdy sestavil vědecký přehled o vlivu klimatické změny na lesy ve střední Evropě, se kterým však u českých kolegů nevzbudil žádný zájem.
„V současné době se najednou ukazuje, že jsme něco zaspali a zpoždění se nám vrací v podobě rozsáhlých kalamit,“ míní Josef Fanta.
Z roku 2015 rovnýma nohama do budoucnosti
Vědci však o tom, že globální klimatická změna probíhá a že ji člověk urychluje, příliš nepochybují. Neshodují se ale, jaký konkrétní dopad bude mít – tedy o kolik se planeta oteplí do konce století. Radim Tolasz zpochybnil odhady, že průměrná teplota stoupne o jeden stupeň, upozornil, že existují i pesimistické odhady, podle kterých to bude ještě o pět až sedm stupňů.
Zároveň pak buď ubude srážek, nebo jich neubude, ale kvůli vyšší teplotě se více vody odpaří. Klimatolog upozornil, že za okno do budoucnosti lze považovat mimořádně suchý rok 2015. „Rok 2015 byl typický příklad, jak bude vypadat průměrný rok kolem poloviny století,“ uvedl. Srovnatelný s modely roku 2050 byl předminulý rok také z dalšího hlediska – rozšíření kůrovce. „Předpokládali jsme, že určité jevy nastanou v roce 2050. V minulém roce jsme museli všechny modely přepočítat, protože už nastaly,“ poukázal děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity Marek Turčáni.
obrázek
Podle ředitele Centra výzkumu globální změny Akademie věd Michala V. Marka by jedním z potřebných kroků měla být ochrana lesů. Jak se zmínili Josef Fanta či Marek Turčáni, v posledních desetiletích je les vlastníky vnímán převážně jako zdroj dřeva. „Veřejnost v ČR je v současnosti ochotna platit pouze za produkci dříví,“ podotkl Marek Turčáni.
Podpoří stát toho, kdo nebude kácet?
Jde to však i jinak. Za vrchol považuje Michal V. Marek skotskou praxi, kdy stát platí vlastníkům lesů za to, že se starají o úložiště oxidu uhličitého, kterým les je. „Plantáže smrku sitka jsou mimo jiné ohodnocovány proto, že jsou příjemcem CO2,“ upřesnil.
Připomněl přitom, že stále není zcela zřejmý vliv většího množství oxidu uhličitého na stromy. „Obecně můžeme říct, že rostlina, strom ve zvýšené koncentraci CO2 roste rychleji a rychleji přibývá. Ale není nikde řečeno, že nejsme zrovna v době, kdy je přírůstek lesů velký, ale nevíme, jak dlouho to vydrží a systém se obrátí,“ upozornil ředitel Centra výzkumu globální změny.
- Nejstarším stromem v Česku je podle tradice Vilémovický tis. Podle odhadů je starý 1500 až 2000 let. Jeho historie sahá nejméně do 13. století, kdy na místě, kde je dnes obec Vilémovice, hospodařili mniši.
- Nejvyšší je v Česku strom, který v zemi není původní. Douglaska tisolistá, která stojí u Vlastiboře, byla při měření v roce 2014 vysoká 64,1 metru.
- Za nejmohutnější strom v republice je považována Vejdova lípa. Stojí u pastvinské přehrady na Orlickoústecku a její obvod je více než dvanáctimetrový.
Vlastibořská douglaska, tedy nejvyšší strom v ČR, při měření v roce 2014
Jaký bude další vývoj, bude ale záležet nikoli na vědcích, nýbrž především na politicích. Podle Marka Turčániho by nemělo být obtížné definovat lesní politiku, která by změnila pohled na lesy jen jako na zdroj dřeva, vzhledem k tomu, jak mnoho lesů v Česku je státních. „Na druhé straně mám obavu, jestli se to vlastně chce. Není tak jednoznačné, že bychom všichni chtěli, aby se politika měnila. (…) Někdy není čitelné, jak chce stát, aby se lesy obhospodařovaly,“ poznamenal děkan lesnické fakulty ČZU.
Josef Fanta přitom volá po vytvoření divočiny – ne v celém Česku, ale v části území. Byla by podle něj potřebným zdrojem vědeckých informací o tom, jak se bude krajina a lesy v ní dále vyvíjet. „Je zajímavá jedna věc v této zemi: Nikomu nevadí divočina v podnikání, nevadí divočina ve financování, nevadí divočina v bezpečnosti. Proč této společnosti vadí divočina v přírodě?“ uzavřel.