Praha - 11. listopad se nese ve znamení vlčích máků. Celý svět totiž slaví Den válečných veteránů, jinak známý také jako Den vzpomínek. Česká republika svátek uznává od roku 2001. 11. listopad je vybraný symbolicky, protože právě toho dne v roce 1918 podepsali ve vlakovém voze v Le Francport vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger příměří, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Na padlé vojáky dnes vzpomínají lidé i po celém Česku.
Největší pietní akce se tradičně uskutečnila na pražském Vítkově, kde položili věnce představitelé státu, armády i samotní veteráni. Ministr obrany Martin Stropnický vyznamenal 16 lidí - většinu záslužným Křížem obrany státu. Posmrtně ho získal například Josef Koukal, který se jako stíhač účastnil bojů druhé světové války. Vyznamenáni také byli radista z východní fronty Václav Kuchynka a Jaroslav Hofrichter, který bojoval za druhé světové války jako palubní střelec bombardéru.
V areálu ministerstva obrany si lidé připomněli památku 102 důstojníků, které za okupace popravili nacisti. Ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech se poté uskutečnila bohoslužba na památku legionářů i dalších vojáků bojujících pod československou vlajkou, ale také vojáků, kteří padli v řadách rakousko-uherské armády. Během bohoslužby byl posvěcen kámen, který pochází z míst, kde byl v Itálii nasazen 11. pochodový prapor pražského 28. pěšího pluku. Mnoho z jeho příslušníků na italské frontě padlo. Kámen se stane základem pro pomník českých vojáků v obci Stebnícka Huta na Slovensku. Odhalen má být příští rok na Bílou sobotu, tedy ve výročí bitvy na frontě.
Petr Pavel, náčelník Generálního štábu Armády ČR: „Den válečných veteránů není pouze příležitostí připomenout si hrdiny především z první a druhé světové války, ale připomenout si i ty dnešní. Ty, kteří se účastní bojů, abychom my mohli žít v míru a bezpečí.“
Zatímco v cizině, především v některých anglicky mluvících zemích nebo ve Francii, má svátek široký společenský ohlas, v Česku tolik připomínán není. Podle Stropnické je důvodů několik, například to, že Česko není velmoc, kde armáda hraje důležitou roli. Dalším může být blízkost Dne válečných veteránů ke státním svátkům 28. října a 17. listopadu. „Je to ale významný den i v souvislosti s tím, co se letos v létě stalo,“ dodal s odkazem na smrt pěti českých vojáků v Afghánistánu.
Na rozdíl ode Dne obětí války, který připomíná ty, kteří padli pro svou zemi, Den veteránů připomíná všechny veterány, kteří jsou stále mezi námi. České armádě veteránů přibývá, novodobými konflikty nebo mírovými misemi v zahraničí už prošlo velké množství vojáků. V loňském roce bylo veteránů ze zahraničních misí 15 290, každý rok pak podle Vladimíra Lukovského z ministerstva obrany číslo naroste až o 1 400 osob. Navíc v Česku žije asi 1 200 veteránů druhé světové války. Podle náčelníka z Odboru operační psychologie Marka Nového mají veteráni nejčastěji problémy v sociální oblasti. Náročný je pro ně hlavně návrat do rodiny. Podrobné informace o všech misích české armády najdete zde.
Z Afghánistánu se vrátil s nádorem na krční páteři
Válečným veteránem je i český voják Pavel Stehlík. Půl roku strávil v Afghánistánu jako bojový medik a specialista na identifikaci výbušných systémů. Pak se vrátil domů a bojoval s nádorem na krční páteři. Svůj příběh popisuje v knize s názvem Do temnoty. „Hledal jsem nějaký způsob, abych se mohl vypořádat s tím, co jsem všechno zažil a prožil… Člověk má vždy na výběr, zda se tím, co zažije, nechá semlít, nebo si řekne, že ho to nějakým způsobem posílí a ovlivní do budoucna. Dokážu si teď daleko více užívat života a vychutnávat všechny jeho nuance,“ řekl České televizi.
Tradice oslav konce 1. světové války se zrodila již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy si tento den připomínali v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval Kongres Den příměří na Den veteránů.
Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni, kterou napsal kanadský chirurg John McCrae, který sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres.
Ve Flanderských polích
Ve Flanderských polích máky žhnou
Tam mezi kříži řada za řadou
Je naše místo; nebesa křídla mají
Skřivánci odvážní křidélky třepetají
Slyšet je mezi děly bylo by záhadou
My jsme ti mrtví. Před dobou nedávnou
Žili jsme, padli jsme, se sluncem pod hlavou
Milováni, však jak nás mrtvé rozeznají
Ve Flanderských polích
Tož přijmi naši válku za tu svou:
Házíme tobě rukou zraněnou
Pochodeň; a nebesa křídla mají
Zradíš-li víru nás co umírají
Jak budeme tam spát až máky rozkvetou
Ve Flanderských polích.
Americká profesorka a humanistka Moina Michaelová poprvé použila tento symbol jako upomínku na životy zmařené v 1. světové válce. Paní E. Guerinová z Francie se doslechla o této myšlence a započala s prodejem umělých vlčích máků ve prospěch Dětské ligy, která podporovala děti ze zdevastovaných oblastí Francie a Belgie. Dětská liga byla v roce 1922 rozpuštěna a vlčí máky se začaly prodávat ve prospěch válečných veteránů. V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům.
