Pražský městský soud uznal Antonia Koláčka a Oldřicha Klimeckého vinnými v kauze ovládnutí a privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS). Koláček byl odsouzen na 7,5 roku vězení a propadne mu několik set milionů korun z bankovních účtů. Bývalého generálního ředitele společnosti Oldřicha Klimeckého potrestal soud šesti lety vězení a propadnutím peněz zajištěných policií. Verdikt není pravomocný. Bývalí manažeři těžební firmy podle rozsudku způsobili státu podvodem škodu nejméně 2,3 miliardy, když vládě zatajili, že menšinový státní podíl v MUS kupují oni. Škodu mají uhradit. Muži vinu odmítají, proti verdiktu se obratem odvolali.
Podle předsedkyně senátu pražského městského soudu Silvie Slepičkové se muži dopustili jednak podvodu, jednak zneužití postavení v obchodním styku, přičemž Klimecký byl organizátorem tohoto trestného činu.
Soud uznal vinným i posledního z obžalovaných, bývalého náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru. Za přijetí úplatku v souvislosti s přípravou podkladů pro rozhodnutí vlády o prodeji podílu v MUS mu uložil tříleté vězení, peněžitý trest čtyři a půl milionu korun a zákaz činnosti.
Z obžalovaných si pondělní vyhlášení rozsudku přišel vyslechnout pouze třiašedesátiletý Koláček. Do budovy soudu dorazil v obleku, bílém cylindru a s hůlkou. „Neříkám, že jsem šokovaný. Jsem překvapený,“ řekl novinářům při přestávce mezi vyhlášením a odůvodněním verdiktu. „Nechápu celý ten rozsudek, natož ten trest. Zdá se, že tady došlo k výraznému nepochopení toho, jak probíhala privatizace v 90. letech. My jsme nedělali nic protizákonného,“ uvedl.
„Byla sepsána fakta a někdo z nich učinil záměrný trestný čin. My jsme restrukturalizovali a stabilizovali Mosteckou uhelnou společnost. My jsme dělali to, co vyžadovaly tehdejší vlády,“ dodal s tím, že v žádném případě nezpůsobil škodu ani Česku, ani Švýcarsku. Při vyhlášení verdiktu meditoval, soudkyni přinesl knihu. Ta ale dárek nepřijala s tím, že si ho nemůže vzít.
Koláček, Klimecký, Jiří Diviš, Marek Čmejla a Petr Kraus – které už v minulosti uznalo z tunelování MUS a praní špinavých peněz vinnými i Švýcarsko – podle českého rozsudku v roce 1998 skrytě ovládli těžební firmu, když z ní odčerpali peníze pod záminkou zhodnocení v zahraničí. „Šlo o to ovládnout Mosteckou uhelnou za využití jejích vlastních prostředků. Klíčovou osobou pro realizaci tohoto záměru byl obžalovaný Koláček,“ popsala Slepičková.
Poté muži údajně vyčkali, až cena akcií klesla, a od českého státu odkoupili jeho podíl přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu. Prodej státního podílu v MUS schválila jednomyslně v červenci 1999 vláda pozdějšího prezidenta Miloše Zemana. „Transakce proběhla v době, kdy bylo využito nedostatku informací nebo omylu vlády České republiky, pokud jde o subjekty, které za tou transakcí stojí. Subjekty, které se navenek tvářily jako bohatí investoři, kteří kupují majetek státu, ve skutečnosti nedisponovaly vlastními prostředky. Tyto prostředky byly vyvedeny právě z MUS,“ vysvětlila soudkyně.
Ačkoliv kauza vznikla v 90. letech, podle Slepičkové není trestní odpovědnost obžalovaných promlčená. Trestní zákoník totiž stanoví zvláštní promlčecí dobu v délce dvaceti let u trestných činů, které byly spáchané při vypracování či schvalování privatizačního projektu.
Stíhání původně čelilo osm lidí
Českému stíhání původně čelilo osm lidí, miliardář Luboš Měkota však v roce 2013 zemřel a stíhání bývalého lobbisty a obchodníka se zbraněmi Pavla Musely přerušil žalobce ze zdravotních důvodů. Obžaloba tak mířila na šest lidí propojených s MUS.
Stíhání Krause, Čmejly a Diviše český soud postupně zastavil, protože si začali odpykávat tresty uložené již dříve ve švýcarské větvi kauzy. Kraus ve Švýcarsku nastoupil do vězení, Čmejla s Divišem tam nakonec dostali podmínky a peněžité tresty. Koláček a Klimecký měli ve Švýcarsku rovněž nastoupit do vězení, ani jeden to ale neudělal, a proto je bylo možné stíhat v kauze MUS i v Česku.
Obsáhlé prokazování
Obsáhlé dokazování soud dokončil letos v březnu po více než čtyřech letech od zahájení procesu. Slepičková v pondělí zrekapitulovala, že trestní spis má přes 36 300 stran a termínů hlavního líčení bylo šest desítek, přičemž soud vyslýchal desítky svědků a situaci zkomplikovala i koronavirová pandemie, protože Čmejla s Divišem žijí ve Švýcarsku.
Soudkyně zdůraznila, že nikdo z obžalovaných nedělal obstrukce a soudní jednání nemařil. „Věc byla velmi náročná skutkově i právně z hlediska rozsahu prokazovaných skutečností. Proto dokazování trvalo poměrně dlouho, i přípravné řízení, protože bylo potřeba zajistit důkazy ze Švýcarska,“ připojil se státní zástupce Radek Bartoš.
Na dotaz ČTK doplnil, že kdyby si vzájemně konkurovalo zabavení peněz ze švýcarské a české části kauzy, Česko a Švýcarsko by věc řešily zřejmě na mezivládním jednání. „Jde o předepsaný postup, jak státy konfiskované výnosy navzájem sdílejí,“ vysvětlil.
Manažeři popírají, že vládě zatajili, že skutečným nabyvatelem akcií budou oni. Stát podle nich věděl, komu prodává, respektive ho to nezajímalo, protože se chtěl podílu zbavit. Koláček už dříve uvedl, že při privatizaci těžební společnosti nezískal ani korunu navíc. Zdůraznil, že jeho úmyslem bylo zachránit MUS před zánikem a stabilizovat ji.
Třiaosmdesátiletý Klimecký k soudu nechodil. Přes svého advokáta dříve vzkázal, že obžalobě nerozumí, je z ní zmatený a z toho, co mu klade za vinu, si nic nepamatuje. Privatizaci MUS pokládá za úspěšnou akci, která znásobila ekonomickou výkonnost společnosti a přispěla k sociálnímu smíru v regionu.
Zemanova vláda schválila prodej 46 procent akcií MUS jednomyslně. Členové kabinetu u soudu v minulosti vypovídali jako svědci. Zeman prodej státního podílu hájil, MUS podle něj nebyla strategickou společností a vláda byla ráda, že se menšinového podílu zbaví. Exministr průmyslu Miroslav Grégr, který prosadil přímý prodej státního podílu místo soutěže, uvedl, že nevěděl o souvislosti mezi Investenergy a obžalovanými manažery. Připustil ale, že v kuloárech nebylo tajemstvím, že management MUS usiluje o výhradní vlastnictví firmy.
Státní zástupce vystoupení některých bývalých členů Zemanovy vlády zpochybnil. Připomněl, že v době, kdy vypovídali, byli ještě veřejně činnými osobami. Podle něj je tedy logické, že své tehdejší rozhodnutí obhajovali.
Přišel rozsudek příliš pozdě?
Hlavní ekonomická analytička Českého rozhlasu Radiožurnál Jana Klímová si myslí, že lze mluvit o spravedlnosti, ale rozsudek přišel po dlouhé době. „Myslím, že vysoké tresty, které zazněly, a to tresty vězení, už po tak dlouhé době působí jako příliš přísné. Uplynulo až příliš mnoho času,“ sdělila v Událostech, komentářích. Podle ní nejprve nebyla dostatečná vůle policie kauzu odkrýt, v dalších letech zase státní zastupitelství nebylo schopné získat klíčové informace ze Švýcarska.
Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká také sdělila, že česká justice má problém. Trestní předpisy jsou podle ní postavené na zásadě rychlosti. „Když orgány činné v trestním řízení nedostatečně rychle provádí důkazy, tak se oslabují. A potom může docházet i ke zproštění,“ prohlásila. Smysl a účel trestu prý může být nabyt, jestliže následuje bezprostředně po spáchání činu.
