Ohroženým dětem, seniorům, lidem s handicapem nebo duševní poruchou stále častěji pomáhají sociální pracovníci v justici. Čtyřletý pilotní projekt ukázal, že jsou užiteční nejen pro zmíněné zranitelné skupiny, ale i pro samotné soudce. Nyní se stávají běžnou praxí.
Zapojení sociálních pracovníků vítá třeba Renata Šínová, matka čtrnáctileté dívky s poruchou autistického spektra. Čeká je řešení svéprávnosti. Zatím soudy vycházejí ze znaleckých posudků, mohlo by je nahradit právě sociální šetření. „Přijde se podívat, jak žijeme. Není to čistá úředničina, přijde někdo, kdo to vystudoval, kdo se tomu věnuje a dokáže poradit i pomoci,“ říká Šínová.
Přínos ve vzájemné spolupráci vidí i soudní sociální pracovnice Martina Tatková. Účastníci řízení přicházejí podle ní často traumatizovaní. „Mohu je připravit na to, co je u soudu čeká. K soudci potom přicházejí lidé, kteří jsou informovaní, uklidnění,“ popsala. Soudkyně s ní spolupracuje například u rozvodů nebo při rozhodování o pěstounské péči.
„Měla by odpadnout velká fáze nejistoty, že se budou setkávat s neznámými lidmi, kteří budou rozhodovat o jejich životě a osudu,“ míní předsedkyně Okresního soudu v Kladně Petra Nováková.
V Česku je 86 okresních soudů a na každém z nich by do budoucna měl být sociální pracovník. Momentálně jich je deset. „Hlavním úkolem, který máme, je zajistit, aby bylo dost prostředků a dost tabulek na soudech,“ sdělil náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN).
Pro resort spravedlnosti jde o klíčový posun v opatrovnické justici. Díky novým materiálům se daří i vzdělávání opatrovnických soudců.
