Role premiéra byla velká zkušenost, uvedl Bohuslav Sobotka. Díky této zkušenosti se prý na Česko dívá jako na zemi, která má ambice a možnost v budoucnu růst. V rozhovoru pro pořad Týden v politice Sobotka hodnotil čtyři roky své vlády. V jejím průběhu musel provést několik změn v řadách ministrů, odolávat vzdoru z vlastní strany i řešit problémy způsobené rozdílnými názory s prezidentem.
Rok první: Lánská schůzka i lustrační osvědčení Babiše
Vaše vláda začala po volbách v roce 2013 tzv. lánskou schůzkou. Kolikrát za uplynulé čtyři roky jste si vzpomněl na ty události v Lánech?
Vzhledem k tomu, že jsem vedl ČSSD celou dobu, tak jsem se snažil spíše nevzpomínat. Snažil jsem se, aby se poměry v sociální demokracii spíše uklidnily. Protože kdybych neustále vzpomínal a analyzoval jednotlivé seznamy, kdo, jak a kdy hlasoval, kdo se jak ve vypjaté době zachoval, tak bych těžko udržel sociální demokracii pohromadě. Takže v zájmu stability vlády i v zájmu stability sociální demokracie jsem se snažil spíš nevzpomínat. Ale je pravda, že tehdy to ČSSD hodně zkomplikovalo život, než jsme si ujasnili, že jsme vlastně vyhráli volby a že není důvod, aby se sociální demokracie rychle nepustila do sestavování vlády.
Vyvíjela by se ta situace jinak, kdyby puč byl dokonán a Michal Hašek uspěl?
Asi by to byla věc, která by sociální demokracii hodně oslabila v povolebním vyjednávání – pokud by tady nebyla zcela legitimní reprezentace. Myslím, že to „kdyby“ nemá žádnou cenu, protože tehdy se proti tomu ozvala většina sociální demokracie. Členská základna takový postup úzkého vedení strany odmítla, takže tahle varianta ani nedostala šanci z hlediska reálných jednání.
V prvním roce vlády jste také řešil problém s lustračním osvědčením Andreje Babiše. Byla vůbec varianta, že by nebyl součástí kabinetu?
Dávat dohromady koaliční vládu, kde nemáte lídry koaličních stran, je zdrojem budoucí nestability. Pokud by ve vládě nebyli všichni tři předsedové koaličních stran, tak logicky vláda nebude dobře fungovat. A my jsme před sebou měli čtyři roky, to je poměrně dlouhé období. Je také složité odmyslet si ANO od Andreje Babiše a Andreje Babiše od ANO. Tady je absolutní jednota. ANO je Andrej Babiš, bez něj hnutí ANO není plnoprávnou politickou silou. Takže bylo velmi složité být ve vládě, kde již tehdy nebude. Hnutí ANO na tom trvalo, také velmi intenzivně trvalo na tom, aby to byla pozice právě ministra financí, kterou bude v koaliční vládě zastávat.
Když jsme řešili otázku lustrace, tak nás Andrej Babiš informoval o tom, že se na Slovensku soudí a že je neoprávněně zapsán do seznamu agentů StB. A on pak v těch prvních instancích na Slovensku ten soud vyhrál. Nicméně nakonec celou věc shodil Ústavní soud. Takže v tuto chvíli je Andrej Babiš opět na Slovensku evidován jako agent StB.
Tykání s prezidentem
Změnil se nějakým způsobem za ty čtyři roky váš vztah s prezidentem?
Ten vztah byl vždycky dán mírou profesionality, kterou jsme se snažili oba dva do toho vztahu investovat. Někdo investoval více, někdo méně. Já si myslím, že jsem investoval více, protože vždycky je důležité, co upřednostníte – emoce, rozdílné názory nebo zájem České republiky. Já mám takovou představu, že ústavní činitelé by se přece jen mezi sebou neměli přít, pokud to není nezbytně nutné, a měla by spíš převažovat spolupráce, v zájmu hladkého chodu státu, vlády i parlamentu. Tak, abychom se mohli soustředit na to, co je podstatné, a zlepšovat podmínky pro občany. Myslím, že Miloš Zeman dával častěji vyniknout svým emocím a negativním názorům.
Vy jste si spolu tykali, nebo vykali?
Ono se to střídalo. Je to takové zvláštní, jak pan prezident mění přístup k tomu, jestli si s někým tyká, nebo vyká. Takže byly chvíle, kdy jsme si vykali, jsou chvíle, kdy si tykáme. Myslím, že teď jsme ve fázi, kdy si tykáme.
Když se podíváme na první úkol pro váš kabinet – služební zákon. Jak se na něj teď s odstupem času díváte? Jak se osvědčil v praxi?
To bylo hořké jablko, do kterého jsme museli kousnout. Protože se tady v České republice odkládal dvanáct let zákon o státní službě. Myslím, že bylo správné, že jsme ho přijali. Zařadili jsme se mezi civilizované země. Logicky ten zákon není dokonalý, má chyby. První část chyb jsme odstranili už rychlou novelou zákona o státní službě. Myslím, že jak půjde život, tak se některé ty příliš ostré hrany zákona v byrokratické či formalistické rovině obrousí. Já ale doufám, že ten systém zrušen nebude, protože přispěl k tomu, aby státní správa byla více nestranná, více profesionální.
Každý rok přinesl spor o něco jiného. V prvním roce to jiskřilo mezi Andrejem Babišem a ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem. Nezvažoval jste už první rok, že byste Němečka stáhl z resortu?
Ne, já jsem to nezvažoval a popravdě řečeno nebylo kritériem, kdo s kým vede spor, ale jestli je ministr dostatečně nasazen při prosazování vládního programu. Na začátku volebního období měl kolega Němeček úkol prosadit a dotáhnout do konce zrušení poplatků ve zdravotnictví. To byl ten klíčový volební cíl sociální demokracie. A najít peníze na to, abychom to kompenzovali lékařům a nemocnicím. A to se v prvním roce vlády ministru Němečkovi výborně povedlo, takže jsem neměl důvod, abych tehdy vůbec přemýšlel o nějaké změně v čele ministerstva zdravotnictví.
Neoslabovaly ty neustálé dohady pozici ČSSD ve vládě?
Otázka je, co je pravda a co je lež. A já po těch čtyřech letech ve vládě vím, že Andrej Babiš je dobrý lhář a přesvědčivý lhář. A dokáže veřejnost velmi snadno zmást tvrzeními, která jsou zcela nepravdivá a která jsou pronášena způsobem a s výrazem, který řadu lidí může zklamat. To je realita, se kterou jsem ty čtyři roky ve vládě musel pracovat.
Rok druhý: Migrační krize a EET
Druhý rok vlády byl ve znamení bezpečnostních opatření a migrační krize. Jak moc těžké bylo rozhodování o postoji České republiky?
Naše vláda zažila největší zhoršení bezpečnostní situace možná za dvacet let v důsledku dvou věcí. V důsledku anexe Krymu, že Rusko obsadilo kus sousedního státu a následně došlo k válce na Donbase, a vzestupu Islámského státu, teroristické vlny a přenesení teroristických útoků do samého centra EU. Tohle byly faktory, na které jsme reagovali. Od samého začátku jsme se ve vládě dohodli na tom, že bezpečnost musí být jednoznačně priorita. Takže jsme začali navyšovat rozpočty armádě, policii, tajným službám. Začali jsme se chovat velmi zodpovědně. Bohužel ty předcházející vlády nám toho mnoho dobrého nenechaly a my museli stabilizovat všechny bezpečnostní sbory.
Druhá věc byla migrační krize. Jednoduché to nebylo, protože jsme měli odlišný postoj od kolegů v Německu, v Rakousku a dalších zemích EU. Na začátku té migrační krize měli takový velmi naivní přístup, který pracoval s úplně jiným myšlením a úplně jiným slovníkem. Rozhodně jsme nepatřili k zemím, které by vypustily fungování Schengenu. Trvali jsme na tom, že musí platit včetně přeshraničního vracení nelegálních uprchlíků. A také jsme takovým způsobem postupovali.
Od samého začátku naše vláda investovala do zlepšení situace v zemích, ze kterých ti uprchlíci odcházeli. My jsme země, která pomáhá v Jordánsku, Turecku, Libyi, Libanonu. Takže nikdo nemůže tvrdit, že by Česko nebylo solidární. Pouze jsme nechtěli podporovat nelegální migraci systémem přerozdělování v rámci kvót.
Domácí politikou hýbal začátek schvalování EET. Čekal jste, že se protáhne na 236 dní?
Nečekal jsem to, ale už jsme i v minulosti zažívali, že opozice klade odpor. A pokud je v menšině, tak se snaží demonstrovat odpor tak, aby si to občané zapamatovali. Nicméně trvalo to možná až příliš dlouho. Bylo jasné, že vláda prosadí svůj návrh. A já jsem přesvědčen o tom, že to bylo správné opatření v boji proti šedé ekonomice.
Už teď zaznívají hlasy, jak po volbách změnit EET. Jaký je váš názor jako premiéra?
Já bych byl velice nerad, aby se s výjimkami roztrhl pytel do takové míry, že se ten systém znepřehlední a bude nespravedlivý. Řada podnikatelů už se s EET vyrovnala a v tuto chvíli jim záleží na tom, aby účtenky skutečně vydávali všichni. Dokážu si představit, že musí existovat určité výjimky. Třeba výjimka pro slepce. Nicméně neměly by to být takové výjimky, které budou znamenat velkou nespravedlnost.
Co není úplně ideální, je podle mě nastavení účtenkové loterie. To mohlo být technologicky lépe připraveno.
I v druhém roce došlo ke změnám. Ministryni spravedlnosti Válkovou vystřídal Robert Pelikán (oba ANO). Prospělo to resortu?
Těžko říct, protože ta změna přišla docela brzo. A paní Válková byla zatažena do určitých interních sporů, které se týkaly vězeňské služby a následně je ministr Pelikán dokázal vyřešit.
Změnu v druhém roce realizovala i ČSSD. Odešel Marcel Chládek, kterého na ministerstvu školství vystřídala v červnu 2015 Kateřina Valachová. Mělo jít o šikanu podřízených. Prověřoval jste si nějak, jestli to byla pravda?
Já jsem reagoval na základě formací, které jsem měl v tu chvíli k dispozici. Snažil jsem se, aby naše vláda nefungovala čtyři roky jako vláda, která funguje pod tlakem skandálů, ale snažil jsem se těm věcem spíš preventivně čelit.
Rok třetí: Lex Babiš a prohrané krajské volby
Napětí v koalici vyvolal i zákon o střetu zájmů. Faltýnek prohlásil, že je to „paskvil ušitý na míru“. Byl zákon skutečně ušitý na míru Andreji Babišovi?
Jestliže tady máte člověka, který je členem vlády, současně vlastní média a řadu firem, má významný podíl na národní ekonomice, tak to je jasný střet zájmů. A je jedno, že dnes se to týká Andreje Babiše. V budoucnosti může jít v podobné situaci do vlády kdokoli jiný. Andrej Babiš inspiroval řadu podnikatelů. Zakládají strany, kandidují ve volbách. A my jsme se snažili, abychom vzdálili to vlastnictví médií a firem od člena vlády. Zčásti se to povedlo, i když musím přiznat, že řešení přes svěřenecké fondy nepokládám za ideální.
Pak přišly krajské volby v roce 2016. ČSSD prohrála. Proč nezafungovala spokojenost s vládou?
Těžko říct, ale jednou z věcí, která určitě zhoršila výsledek, byl fakt, že jsme na krajích byli už hodně dlouho. Řada našich hejtmanů tam byla už osm let, někteří v koalicích dokonce 12 let. A v politice se v posledních letech prosazuje trend změny, nových tváří.
I v tomto roce jste měnil ministry – Němečka a Dienstbiera. Dienstbier byl podle prezidenta nejslabší článek a často ho kritizoval. Nakolik to mohla být úlitba prezidentovi, abyste měl klidnější zbytek vládního mandátu?
Já jsem v tomto smyslu postupoval tak, abych zlepšil odhodlání sociální demokracie poprat se s očekávanými volbami do Poslanecké sněmovny. Abych také zlepšil vnímání vlády sociálnědemokratických ministrů. To byly mé hlavní ohledy, nešlo o nějaký handl s prezidentem republiky. Problém byl, že Jiří Dienstbier zaujímal velmi často veřejně minoritní postoje a hodně to zkreslovalo obraz sociální demokracie. A lidé pak měli pocit, že jsme rozhádaná politická strana.
Rok čtvrtý: Odchod Babiše z postu ministra financí
Ve čtvrtém roce vaší vlády přišla velká krize: spor o demisi a odchod Andreje Babiše. Předvídal jste, jak se zachová prezident?
Je potřeba brát v úvahu, že prezident má svou ústavní roli. Prezident republiky nemůže zablokovat takové rozhodnutí předsedy vlády. Jistě víte, že jsem měl připravenou i žalobu k Ústavnímu soudu, aby se ta věc vyjasnila. Nakonec ji nebylo třeba podávat.
Situace byla taková, že dojde ke změně, že se vymění ministr financí. A já jsem byl připraven k tomu, aby do čela vlády přišel jiný sociální demokrat, aby ta věc nebyla vnímána v nějaké osobní rovině. Tehdy ale výklad Ústavy ze strany Hradu zapříčinil, že by ten krok byl zbytečný, protože by nedošlo k odchodu ministra financí. Proto jsem přistoupil k odvolání Andreje Babiše a jsem rád, že prezident tomu návrhu nakonec vyhověl. Možná musel vyhovět pod tlakem veřejnosti.
Mým cílem bylo, abychom zůstali civilizovanou zemí, která je schopná vyřešit situaci, kdy se ministr dostane do vážných podezření a do střetu zájmů. A také jsem chtěl jasně uhájit pozici premiéra, protože nejsme prezidentskou republikou a hlavní roli ve vládě musí mít on, nikoli prezident.
Když se mluvilo o odchodu Andreje Babiše, nakonec odešla i Kateřina Valachová. Bylo to těžké rozhodnutí?
Kateřina Valachová byla výborná ministryně, měla výborné nasazení. A tady šlo o její rozhodnutí v situaci, kdy se celé vedení ministerstva školství dostalo do velmi obtížné pozice z hlediska vyšetřování, které tam probíhalo. A já si velmi vážím rozhodnutí paní Valachové, protože pan Babiš tohoto rozhodnutí nebyl nikdy schopen v rámci zachování politické kultury.
Co vám role premiéra dala?
Byla to velká zkušenost. Já samozřejmě nenastupoval do vlády jako úplný nováček. Byl jsem čtyři roky ministrem financí, místopředsedou vlády. To mi hodně usnadnilo denní management, abych se soustředil na priority. Takže pro mě to nebylo nové prostředí, ale určitě mi to hodně rozšířilo obzory z hlediska schopnosti podívat se na Českou republiku jako na zemi, která je úspěšná, má ambice a má skutečně velké možnosti jít do budoucna hodně nahoru. Vidím Česko mnohem komplexněji, také jsem schopen vnímat mezinárodní kontext. A co bylo pro mě překvapení, kolik času zabere všechno to zahraniční angažmá.
Co vám naopak vzala?
Vzalo mi to hodně času pro moje nejbližší. To je asi největší daň, kterou jsem musel zaplatit. Možná mi ty čtyři roky ve skutečnosti vzaly deset nebo více let života, protože je to permanentní napětí, permanentní stres, takže málokdy můžete úplně vypnout.
