Praha - Skoro 6000 českých základních a středních škol má dohromady jen 300 psychologů. Přitom můžou zabránit šikaně, výchovným problémům, ale taky pomoct při studiu. Lidí s potřebným vzděláním je málo, stejně jako peněz na jejich odměnu.
Marianna Albrechtová je školním psychologem už přes deset let. Pracuje v základní škole spojené se školkou. Dětem tu pomáhá od jejich tří let. Školáci za ní chodí s nejrůznějšími problémy. „Mají zejména problémy ve vztazích, a to mezi sebou, s učiteli, nebo v rodině,“ konstatuje Albrechtová. Sama pak hledá problémové děti, možné agresory nebo ty, které se nedokáži zařadit do kolektivu. Snaží se najít i žáky, kteří mají problémy s učením.
„Bez psychologa už bych si práci nedovedla představit. Hlavně je to důležité pro děti. Oceňuji zejména prevenci,“ říká Iva Duchoňová, ředitelka pražské základní školy Angel. Podobně mluví podle průzkumu skoro všichni ředitelé škol, kde psychologa mají. Přes 90 % z nich zaznamenalo ve škole pozitivní změnu. Psycholog pomáhá rychle a včas jak dětem, tak učitelům a rodičům. Zlepšuje se komunikace uvnitř školy i její celkové klima.
„Protože se rychleji odhalují problémy a řeší se, nedostanou se do té polohy, která vyžaduje složitá řešení,“ vysvětluje Jana Zapletalová, ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR. Podle původního záměru z 90. let měl být psycholog na každé větší škole. Skutečnost je jiná. Dětí s poruchami učení nebo chování přitom přibývá, psychologové buď nejsou k sehnání anebo školy nemají peníze.
„Když se začnete bavit o penězích, tak každý krčí rameny a řekne vám, že si na něj musíte ušetřit ze svého limitu pracovníků. To je směšné, protože limit nám vytrvale klesá,“ podotýká Pavel Dočekal, ředitel základní školy Sloup.
To, aby byl psycholog na každé škole, by sice podle odborníků bylo ideální, ale příliš drahé. Na základních nebo středních školách jich teď působí zhruba 300, mělo by jich být ale minimálně dvakrát víc.
