Německý útok na Polsko z 1. září 1939 měl předehru v Moskvě. Smlouva o neútočení se Sovětským svazem z 23. srpna ujistila Hitlera, že se mu Stalin nepostaví do cesty, když se rozhodne dobýt západní část Polska, zároveň východ země přenechala právě Sovětům. Rusko dnes interpretuje pakt Ribbentrop-Molotov tak, že nebylo vyhnutí. Ruský historik Andrej Zubov si to však nemyslí. Podle něj po vzájemné dohodě prahli jak Hitler, tak Stalin. Andrej Zubov byl hostem čtvrtečních Událostí, komentářů.
Ruský historik Zubov: Po vzájemné dohodě prahli Hitler i Stalin
11 minut
Události, komentáře: 80 let od faktického začátku války
Před 80 lety uzavřel Sovětský svaz s Německem dohodu o neútočení. Její součástí byl – Moskvou půlstoletí popíraný – tajný protokol o rozdělení sfér vlivu, který vedl k tomu, že Sověti zaútočili dva týdny po Němcích na Polsko, k obsazení Pobaltí či rumunské Besarábie.
Oficiální ruský postoj je v současnosti takový, že byl Sovětský svaz k dohodě s Německem dohnán odtažitým postojem Západu. I Velká Británie a Francie totiž se Stalinem a jeho lidmi jednaly, britská a francouzská delegace byly v Moskvě ještě počátkem srpna 1939.
Smyslem toho paktu bylo zajistit bezpečnost Sovětskému svazu.
Ruský historik a opoziční politik Andrej Zubov to však vidí jinak – totiž že Francie, Velká Británie a Sovětský svaz k dohodě nedospěly kvůli požadavkům Moskvy, na které Německo naopak přistoupilo.
„Smlouva (se Západem) se tenkrát projednávala, ale neslibovala mu žádné územní zisky. Stalin by zůstal v hranici z roku 1929,“ poukázal Zubov v Událostech, komentářích. Po území, které náleželo Polsku, totiž podle něj sovětský vůdce prahl. „Stalin potřeboval nová území. Poté řekl Molotovovi, že jsme de facto obnovili staré carské Rusko – to bylo v roce 1940,“ shrnul Andrej Zubov.
Podle historiků lze pakt Ribbentrop-Molotov vnímat jako sovětský pokus o odplatu za porážku ve válce s Polskem z roku 1920. Stalinovi osobně ostatně bývá přičítán významný podíl na neúspěchu tehdejšího sovětského tažení na západ.
Zubov míní, že „pakt Molotov-Ribbentrop byl něco, po čem doslova prahli jak Hitler, tak Stalin“. Zatímco totiž Sovětský svaz získal kýžené nové území, pro Německo představoval jistotu, že se proti němu nepostaví obzvláště silný nepřítel. „Německo bylo mnohem slabší než Rusko, jeho ozbrojené síly byly dvaapůlkrát menší,“ srovnal ruský historik.
Zatímco Německo o územní zisky, které díky dohodě s Moskvou získalo, přišlo, Sovětský svaz si většinu území ponechal. Polsku vrátil jen část Haliče kolem Přemyšlu, zbytek jeho původní rozlohy dnes náleží Bělorusku a Ukrajině (Polsku naopak připadlo Slezsko a část Východního Pruska). Samostatnost po roce 1945 nezískaly ani pobaltské státy a z původně rumunské Besarábie se stala Moldavská SSR. Stejně tak se nic nezměnilo na výsledku zimní války z roku 1940, po které Finsko přenechalo Rusku Karelskou šíji a část východní Karélie.
Podle Andreje Zubova nelze vnímat konec druhé světové války ve střední Evropě tak docela jako osvobození. „V důsledku nebyla Evropa osvobozena, ale byla zamořena komunismem. A nacismus se liší od komunismu ne více než severní pól od jižního pólu, jak říkal Churchill,“ konstatoval.
Smlouva o neútočení zajistila Německu klid ze strany Sovětského svazu nejenom při bojích v Polsku, ale i ve Francii a na Balkáně. Samo ji nakonec porušilo 22. června 1941 operací Barbarossa – invazí německých vojsk do SSSR.
Čtyřletý konflikt, který tak vyvolalo, si v Sovětském svazu vyžádal životy nejméně 26 milionů lidí včetně vojáků. Na německé straně bylo více než tři miliony padlých. V Polsku potom během války zahynulo šest milionů lidí.
