Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 30 kandiduje ANO 2011, v jehož čele je Dita Charanzová. Rozhovor s ní vedl Tomáš Drahoňovský.
Rozhovory s lídry kandidátek do evropských voleb: Dita Charanzová (ANO)
9 minut
Rozhovory s lídry kandidátek do evropských voleb: Dita Charanzová (ANO)
Pokud byste měla vybrat jednu oblast, na kterou byste se chtěla soustředit v příštím volebním období, protože už poslankyní jste, která by to byla?
Pokud bych to vzala podle našeho programu, tak naší prioritou je akceschopná Evropa a Evropa bezpečná. Já jsem v Evropském parlamentu teď pět let pracovala v oblasti vnitřního trhu a ochrany spotřebitele. To, co mě trápí, je, že stále nemáme rovné podmínky na vnitřním trhu, ať už pro české firmy, tak pro české spotřebitele. V tom bych rozhodně chtěla pokračovat.
První bod vašeho programu se týká reformy Evropské unie. Jakým směrem podle vás potřebuje Evropská unie reformovat?
Naše hlavní heslo je „Silné Česko v silné Evropě“. Abychom měli silnou a akceschopnou Evropu, tak ji potřebujeme reformovat. Evropa se hodně změnila, i za těch posledních pět let. Potřebujeme, myslím si, více naslouchat lidem a dokázat řešit akutní věci rychleji. Když se podíváme třeba na migrační krizi, jak jsme se dlouho utápěli v debatách o povinných kvótách a nebyli jsme schopni rychle reagovat, tak toto je potřeba změnit. Stejně tak nechceme z Bruselu regulovat každý aspekt našeho běžného života.
Na druhou stranu, někdo by možná řekl, že akceschopnost spočívá v hlasování kvalifikovanou většinou a v rozšiřování oblastí, kde se toto hlasování děje, protože takové rozhodování je rychlejší než využívání práva veta jednotlivých členů. Tak to je, nebo ne?
To si úplně nemyslím, protože kvalifikovaná většina potom může vést k tomu, že některé státy se budou cítit čím dál tím vzdálenější hlavním cílům Evropy, a může to i vést k tomu, že nebudou mít sounáležitost s tím procesem. Já myslím, že v klíčových otázkách, ať už jsou to daně, nebo zahraniční politika, bychom neměli přistupovat na kvalifikovanou většinu.
To je důvod, proč se na to ptám. Daňová oblast. Můžu citovat z vašeho programu, kde píšete, že zásadně odmítáte změnu hlasování o daňových otázkách z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu. To je skutečně teď hlavní debata v Evropě? To by se musely měnit zakládající smlouvy.
Je to návrh, který probublává, který je na stole. Proto se k tomu takto stavíme. To, co my hlavně říkáme, je, že chceme ty důležité věci řešit v Bruselu a nechceme, tak jak je to teď, regulovat například to, abychom měli povinné ručení na zahradní traktůrky nebo řešili zbraňovou směrnici. To jsou věci, o kterých si myslíme, že si dokážeme lépe vyřešit tady doma.
To samozřejmě může být, ale já jsem se ptal na daňové otázky. Třeba digitální daň se dá jen těžko řešit izolovaně, aby měl každý stát jinou daňovou kvótu pro nadnárodní společnosti.
Digitální daň jsme se snažili řešit, ať už na národním poli, tak i v rámci Evropské unie, ale nenašli jsme jednotnou linku, takže k tomu teď, bohužel, přistupují jednotlivé členské státy. Já jsem ráda, že i vláda České republiky přistoupí k tomuto kroku a budeme zdaňovat digitální společnosti.
Bude to podle vás skutečně prováděno izolovaně, bez vazby na ostatní harmonizované daňové sazby?
V tuto chvíli to tak je. Vidíme, že už Rakousko a jiné státy se vydaly touto cestou. Je to určitě dobře, protože podle mého názoru by společnosti měly danit tam, kde vytvářejí obsah.
Budete stále členem frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)?
Ano, hnutí ANO je v tuto chvíli součástí Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a na tom se nic nemění.
Ani se na tom nic nezmění? Neměli jste jednotný pohled na všechny programové záležitosti, například co se migrace týče.
To si nemyslím, že bylo po frakcích. Ukažte mi jednu frakci v Evropském parlamentu, která byla jednomyslně proti kvótám. Máme plno společného s takovými stranami, jako je třeba nizozemské VVD premiéra Rutteho. V rámci ALDE máte různé středové názory. Ale uvidíme po evropských volbách, možná budou vznikat nové frakce. My se budeme řídit podle programových priorit.
Další bod z vašeho programu: „Budeme požadovat, aby rozpočet Evropské unie omezil výplaty příjemcům, kteří řádně nehospodaří, a ušetřil prostředky pro ty, kteří produkují kvalitní potraviny a suroviny, řádně se starají o venkov a krajinu.“ To se neděje?
My jsme v tuto chvíli v debatě, jak zreformovat společnou zemědělskou politiku. Myslím si, že je to velmi důležité, že je potřeba nastavit rovné podmínky v oblasti dotací, ať už pro nové státy, tak pro staré státy. Tam sice vidíme, že tady máme nějakou evropskou úroveň dotací, pak ale mnohdy dochází ještě k dorovnávání z národních rozpočtů. To se nám nelíbí. Chceme podporovat i malé zemědělce. Chceme, aby tady opravdu docházelo k tomu, že tady budeme mít poctivé zemědělce.
Dobrá, ale když se člověk baví v rámci České republiky s hlavními představiteli hlavních společností případně potravinářských svazů a podobně, tak všichni říkají, že velké zemědělské koncerny jsou tím, co lidi v Česku živí, a že malí zemědělci mohou být jen, řekněme, jakýsi doplněk. Jak to jde dohromady?
Má to obě dvě tyto části. Máte pravdu, že struktura českého zemědělství je v tuto chvíli o velkých zemědělských firmách. Vyplývá to z historie a my samozřejmě chceme zajistit soběstačnost českého zemědělství. Tu v tuto chvíli dělají především velké firmy.
Starají se velké koncerny správně o krajinu, o půdu, o venkov?
Musí se o ně starat a tím budeme podmiňovat dotace.
Ještě poslední věc, dvojí kvalita potravin, která s tím souvisí. Bylo slyšet poměrně značné zklamání z toho, jak jednání na evropské úrovni o příslušné směrnici dopadlo. Máte za to, že je namístě teď tuto oblast řešit výhradně na vnitrostátní úrovni, nebo vkládáte nějaké naděje do nové politické a byrokratické reprezentace Evropské unie?
Já si především přeju, abychom už udělali definitivní tečku za debatou o dvojí kvalitě potravin a aby to hlavně naši spotřebitelé co nejdříve zaznamenali v regálech obchodů. Toto je moje priorita. Na evropské úrovni jsme toho bohužel nedosáhli, jsem z výsledku zklamaná. Teď je míček na straně české vlády a vidím, že kroky se podnikají správným směrem.
Jde spíše o to, zda vůbec má cenu to na evropské úrovni ještě otevírat. Odkud podle vás pocházel tlak, kvůli němuž směrnice nevyzněla podle českých představ?
My jako europoslanci jsme pro to udělali opravdu maximum. Sháněli jsme podporu napříč jednotlivými státy. Za těch pět let můžu říct, že jsme se posunuli minimálně v tom, že už to není o tom, jestli je to problém, ale už víme, že to je problém, a hledáme cesty, jak to řešit. V tuto chvíli asi opravdu vyhrál lobbing. Lobbing velkých společností, možná některých států. Ale já to téma chci vrátit do hry i na úroveň Evropského parlamentu, protože pro mě je toto podkopávání základních pilířů vnitřního trhu, kdy máme dva druhy spotřebitelů, spotřebitele na východě a spotřebitele na západě Evropy.
