Povodně před dvaceti lety představovaly do jisté míry mezník – lidé na řadě míst totiž odmítali odejít, protože nevěřili, že tak velké záplavy jsou vůbec možné a že i jim hrozí nebezpečí. Teprve potom se začaly zpracovávat podrobné povodňové mapy. Rok 1997 taky odhalil řadu nedostatků v komunikaci úřadů a záchranářů.
Pokud hrozí povodně, pracuje Integrovaný záchranný systém se stále větším množstvím informací a dat. Hasiči tak můžou sledovat úhrny srážek i to, jak rychle bude povodeň postupovat.
„Můžeme samozřejmě velmi dobře zmapovat území, které je potřeba rychle a bezprostředně evakuovat,“ vysvětlila mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR Nicole Zaoralová.
Monitorovací systém vyhodnocuje průtoky na řekách každých deset minut. „V našem geografickém informačním systému jsme schopni zobrazit jednotlivé zátopové oblasti na úrovni pětileté, dvacetileté či stoleté vody,“ vysvětluje současné možnosti aplikace ředitel odboru operačního řízení HZS ČR Roman Bílý.
Záchranáři mají přitom k dispozici i údaje o tom, kolik v konkrétní obci žíje lidí. „Jsme tak schopni vypravit počty evakuačních autobusů a předsunout naše síly a prostředky k potřebnému zásahu,“ dodává Roman Bílý.
Hasiči navíc můžou zaplavené území sledovat i pomocí radarových snímků z družic. Ty mají výhodu, že nepotřebují vůbec žádné denní světlo a proniknou i skrz silné mraky.
Čeští hasiči mají v případě živelní pohromy nárok dostat snímky zdarma z řady družic různých zemí. Jejich získání ale trvá i déle než 24 hodin, a tak jsou zatím jen doplňkem.
Jak varovat obyvatele obce? Může to být problém
I když se situace od povodní v roce 1997 v řadě aspektů změnila, červnový průzkum mezi desítkami obcí v povodí Odry a Moravy ukázal, že řada starostů přiznává v krizové komunikaci stále potíže. Například nedokážou varovat lidi mimo obec. Mnohdy neví, ke komu se zpráva dostala. Hlášení z rozhlasu musí opakovat, protože mu není místy dobře rozumět.
