Místo státních poznávacích značek existují už dvacet let značky registrační a kombinace okresních kódů a čtyř čísel nahradily ty krajské. Jenže i tyto kombinace teď přestávají ve velkých regionech pomalu stačit a ministerstvo dopravy hledá cestu, jak dál.
V pěti nejlidnatějších krajích už v současnosti musejí kvůli nedostatku kombinací přidávat na třetí pozici místo čísla další písmeno. V Praze se navíc i tento formát blíží k řadě 9AZ a tedy k vyčerpání.
„Praha může přistoupit k tomu, že písmeno posune na další místo, v rámci kombinace,“ uvádí mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka. Značka by tak mohla mít například podobu 11A 1234.
Když systém začínal, platilo, že značka se mění pokaždé, když se třeba majitel stěhuje do jiného kraje nebo auto přepisuje na jiného majitele. Ani jedno už neplatí, a tak se systém výrazně rozvolnil. Třeba v autě s jihomoravskou značkou tak může jezdit celoživotní Pražan.
Celostátní značka
„Cílem ministerstva dopravy je v dlouhodobém horizontu několika let navrhnout a do příslušné vyhlášky zakomponovat celostátní značku,“ avizuje mluvčí Jemelka. Značka by tak už neměla žádnou spojitost s částí území. Pro střední Evropu jsou přitom typické lokální značky, které bývají i lépe zapamatovatelné. Česko se vymyká.
Martin Leška, jeden ze sběratelů a místopředseda Sdružení přátel značek, se srovnávání českého systému s těmi zahraničními věnuje dlouhodobě. „Nejvíc problematické je míchání číslic a písmen v rámci bloků. Rakušané důsledně dodržují pravidlo, že mají písmeno pro region, následuje mezera vyplněná zemským znakem a skupina číslic, pak písmeno oddělené mezerou,“ říká Leška.
Dvacet let starý český systém to nesplňuje. Ale i Martin Leška mu přiznává aspoň jednu zásluhu: Pomohl vybudovat povědomí o tehdy nových krajských samosprávách.
