Kam kráčí česká politika? Podle komentátorů českých médií by za určitých okolností mohla mířit i k zásadním změnám ústavního systému. Zároveň je ale možné, že nedojde takřka nikam a zůstane vláda takřka v dosavadní podobě. Přinejmenším dočasně by mohla být i bez Andreje Babiše. Komentátoři povolební situaci hodnotili v mimořádných sobotních Událostech, komentářích.
Výrazná výhra ANO a úspěch SPD spolu s tím, že se ve sněmovně udrželi komunisté, znamená podle komentátora webu Seznam zprávy Jindřicha Šídla, že mají nyní v dolní komoře 115 mandátů „strany, které systém buď odmítaly dlouho, nebo se vůči němu vymezily v posledních čtyřech až pěti letech“.
Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka potom hovoří o začátku páté (demokratické) republiky v českých zemích. Odkázal přitom na plány Andreje Babiše na ústavní změny. „Tohle je konec polistopadové republiky a začíná republika nová, pokud Andrej Babiš myslel vážně to, co napsal ve své knize,“ poznamenal. Volební výsledek pak považuje za „prohru liberálního světa, jak toho levicově liberálního, tak pravicově liberálního světa“.
Takové vnímání výsledku letošních sněmovních voleb však odmítl šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl. „Nic se neděje. Normálně se střídají politické strany u moci,“ míní. Obavy z moci Andreje Babiše označil za hysterickou reakci. „Má 78 křesel. Sám neudělá vůbec nic,“ doplnil.
Udržení stávající koalice: Možnost, ale risk pro ČSSD
Možných koalic je ale podle šéfredaktora Mladé fronty DNES možná celá řada včetně těch na první pohled nepředstavitelných. Za zdaleka nejpravděpodobnější však považuje koalici stávající, tedy ANO s ČSSD a KDU-ČSL.
„Myslím, že sociální demokraté a lidovci budou mít velkou vůli koalici obnovit. Muselo by se stát něco mimořádného, aby to neklaplo. Spíš si myslím, že je otázka, zda skutečnou vůli obnovit koalici bude mít Andrej Babiš,“ poznamenal Plesl.
Šéfredaktor Respektu Erik Tabery ale o reálnosti takového spojení zapochyboval. „Není možné říct jasně, jaká koalice se rýsuje už z toho důvodu, že ČSSD musí zvažovat, jestli by nebyla sebevražda jít do této vlády. Budeme spíše překvapeni formátem, který vznikne,“ předpokládá.
Byla to nepřetržitá kampaň. Předvolební
Co vlastně přivedlo Česko k volebnímu výsledku, kterého se dočkalo – první ANO s výrazným náskokem před druhou ODS, silnou SPD a nebývale slabou ČSSD? Především se proměnil charakter předvolební kampaně. Podle Erika Taberyho ji Andrej Babiš dělal prakticky nepřetržitě.
„Když jsem se bavil se zástupci ČSSD a KDU-ČSL, říkali, že si dělali výzkumy na různé návrhy stran, jak se na to dívají voliči. Téměř vždy vyšlo, že si veřejnost myslí, že to zařídil Andrej Babiš. (…) Andrej Babiš pochopil lépe než ostatní strany, že s kampaní nesmíte přestat nikdy,“ poukázal šéfredaktor Respektu.
Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka dodal, že „Tomio Okamura dokonce brilantněji než Andrej Babiš zvládl práci se sociálními sítěmi“. Jaroslav Plesl však naopak vnímal spíše Okamurovu kontaktní a plakátovou kampaň. „Plakátky Tomia Okamury visely v každé malé vesničce a Tomio Okamura objel celou republiku a dělal kontaktní kampaň,“ upozornil šéfredaktor Mladé fronty DNES.
Za zásadní považuje, že Tomio Okamura dokáže lidi oslovit – i ty, kteří s ním nesouhlasí. Například Bohuslav Sobotka to podle něj nedokáže. „Kdybych se posadil k jednomu stolu s Bohuslavem Sobotkou, neměl bych si s ním o čem povídat. Ale přestože s Tomiem Okamurou se neshodnu skoro na ničem, určitě s ním dokážu u jednoho stolu strávit dvě hodiny a pořád to bude zajímavé,“ srovnal Plesl.
Tomia Okamuru považuje spolu s Andrejem Babišem, předsedou Pirátů Ivanem Bartošem a nově zvoleným poslancem ODS Václavem Klausem mladším také komentátor Lidových novin Petr Kamberský za jednoho z nejvýraznějších a komunikačně nejschopnějších současných politiků. „Čtyři figury, které jsou jasné, srozumitelné, já si je jasně s něčím ztotožním. Bohuslava Sobotku si těžko spojíte s nějakým sdělením, s autenticitou,“ podotkl.
ČSSD zralá na ručník. Dominance jednoho křídla odvedla většinu voličů
Ačkoli Sobotka již neměl ambici pokračovat ve funkci premiéra, právě jej a jeho nejbližší spolupracovníky považují komentátoři za příčinu volebního propadu ČSSD. Ta po dvou volebních vítězstvích – i když jen těsných – spadla na ani ne osm procent a v nové sněmovně bude až pátou, resp. šestou nejsilnější stranou (stejně jako KSČM má 15 mandátů).
Bohumil Pečinka upozornil, že v posledních letech dominovalo sociální demokracii jedno její křídlo, které vytěsnilo ostatní. „Sociální demokracie vždy byla stranou, která má různé proudy, kde byli tradiční sociální demokraté typu pana Škromacha, kde byli lidé, kteří byli spíše nacionalističtí, a současně lidé, kteří viděli symbol levicovosti v multikulturalismu,“ poukázal.
Výsledek pak odpovídá tomu, co by dostalo Sobotkovo pokrokové křídlo ČSSD, kdyby šlo do voleb samo. Ostatní voliči se od strany odvrátili, protože neměli pocit, že je reprezentuje – tím spíše, že v posledním roce Sobotka několikrát zkusil změnit směřování své strany.
„Sociální demokraté se jednu chvíli během volebního období rozhodli, že se stanou velkou stranou, ale zamířili špatným směrem a nechali své tradiční voliče váhat, jestli o ně ještě stojí,“ shrnul Jindřich Šídlo.
ČSSD letos ztratila oproti minulým volbám 35 mandátů, ANO naopak o 31 hlasů posílilo. Kromě nich a SPD usednou v nové Poslanecké sněmovně také zástupci ODS, Pirátů, KSČM, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.
