Zlín – Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů své doby, mecenáš a inovátor, jehož prosperitu nepřemohla ani hospodářská krize počátku 30. let. Tomáš Baťa se vlastními silami a odvahou vypracoval z malé ševcovské dílny do čela společnosti se světovým renomé. Svůj úspěch založil na přejímání moderních výrobních mechanismů ze zahraničí a motivaci vlastních zaměstnanců. Do jeho domovského Zlína se sjížděli pro inspiraci podnikatelé z celého světa i obdivovatelé funkční architektury. Ačkoliv celou kariéru vymýšlel, jak spojit eleganci a pohodlnost pro chůzi po zemi, doplatil na lásku k létání. Smrt dostihla šestapadesátiletého Baťu v troskách malého stroje Junkers, který se zřítil v husté mlze u Otrokovic 12. července 1932.
Obuvnickému řemeslu se Tomáš Baťa vyučil u otce - ševcem byl otec Antonín, děd Antonín i praděd Šimon. V roce 1894 se spolu se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Po předčasné smrti bratra Antonína v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy, kterou dovedl k nevídané prosperitě.
Lehké baťovky se dobře prodávaly především díky nízké ceně. V roce 1904 Baťa odjel na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se stal později jedním z pilířů úspěchu. Rozmach zaznamenal Baťa za 1. světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách, ale jeho zlatou érou bylo svobodné Československo.
Zlomem se stal ne příliš utěšený rok 1922. Podnikání nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. Firma tak získala věhlas a také si vyprázdnila zásoby. Po zkušenostech v zahraničí začal Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: pásovou výrobu, samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku a mohutnou reklamu. Díky tomu udělal během 30. let z firmy největšího světového exportéra obuvi.
Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí, kteří v podniku nejen pracovali, ale žili s ním i v něm. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával spolupracovníky. Na druhou stranu Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých ševcovských živností.
- Výroba ve zlínské továrně - rok 1932 autor: Pavel Horák, zdroj: Isifa
- Zaměstnanci firmy Baťa v roce 1940 autor: Pavek Kosek, Antonín Horák, zdroj: Isifa
I během hospodářské krize v 30. letech Baťa prosperoval. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jenom pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující sesterské podniky po celém světě. Kromě obuvi s nízkými cenami (s pověstnou devítkou na konci) vyráběl další široký sortiment přes punčochy a pneumatiky až po ševcovské stroje. Baťa podporoval i další aktivity včetně umění. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio.
Baťa byl od roku 1922 až do své tragické smrti v roce 1932 starostou Zlína. Jeho smrt zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Zahynul v troskách malého letadla Junkers, které se zřítilo v husté mlze 12. července 1932 u Otrokovic, když mířilo do Švýcarska. O tragédii ihned informovaly světové tiskové kanceláře i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů. K hrobu na novém Lesním hřbitově, kde jsou od roku 1993 uloženy i ostatky jeho manželky Marie, původně pochované v New Yorku, doprovodily Baťu desetitisíce lidí.
