Výše přídavku na dítě se nadále bude odvíjet nejen od jeho věku, ale také od typu příjmů rodičů. Ústavní soud ponechal v platnosti ustanovení s vyšší sazbou pro rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje anebo pobírá dávky podmíněné předchozí prací. Rodina tak může dostat na každé nezaopatřené dítě o 300 korun měsíčně navíc.
Přídavky na děti, které zvýhodňují pracující rodiče, zůstanou. Ústavní soud zamítl stížnost
Návrh na zrušení části zákona o státní sociální podpoře podala skupina senátorů, podle kterých právní úprava účinná od ledna 2018 porušuje princip rovnosti. Z nynějšího nálezu ale vyplývá, že zákon neodporuje ústavnímu pořádku, není diskriminační a obstál v testu rozumnosti. Vhodnost a efektivitu zvolené právní úpravy už soud podle zpravodaje Tomáše Lichovníka řešit nemohl.
Ústavní soud tam motivační rozměr spatřuje, na rozdíl od diskriminace, kterou jsme nezaznamenali, rozhodně ne diskriminaci z nějakých zapovězených důvodů.
Pět ze 14 ústavních soudců s výrokem většiny pléna nesouhlasilo. Odlišné stanovisko zaujal například předseda soudu Pavel Rychetský. Spolu s Kateřinou Šimáčkovou a Ludvíkem Davidem zveřejnili stanovisko, že „většina ve svém zamítavém rozhodnutí posvětila ten závěr, že děti či mladiství mají pykat za rodiče, kteří jednají v rozporu s jejich nejlepším zájmem a do budoucna je negativně ovlivňují“.
Podle Vojtěcha Šimíčka zase nelze současně vycházet z předpokladu, že jde o sociální dávku dítěte, a přitom odlišovat její výši podle druhu příjmů blízkých osob. Je to okolnost, kterou nemůže dítě nijak ovlivnit.
Soudce David Uhlíř zmínil to, že pracovní povinnost byla de facto zrušena v roce 1990 spolu s trestným činem příživnictví. Zároveň poukázal na problematičnost systému sociální podpory závislé na pracovním úsilí příjemce. Aby byl systém účinný, nemůže spočívat v osamoceném zákonném ustanovení, ale musí být součástí dobře připravené strategie sahající od podpory vzdělání či rekvalifikací až po sociální bydlení.
Pracující rodič jako dobrý vzor, míní soud
Senátoři se na Ústavní soud obrátili kvůli tomu, že je podle nich zákon iracionální, nemá kompenzační ani motivační účinek a nejchudší rodiny na zvýšenou sazbu nedosáhnou. Dítě je vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení pouze na základě příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů, argumentovali senátoři.
Podle závěru ústavních soudců právní úprava jistý motivační charakter má. Je v nejlepším zájmu dítěte žít v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit dítěti příznivější podmínky. „Nepochybně je pro dítě dobrým vzorem, pokud alespoň někdo z rodiny získává prostředky k životu prací,“ stojí v nálezu.
„Bereme na vědomí skutečnost, že Ústavní soud shledal, že zvýšený přídavek na dítě podmíněný příjmem z pracovní činnosti není diskriminační, a naopak má motivační efekt v rodinách. To, že ,pracovat je normální‘, je totiž princip, který resort aktuálně důsledně promítá i do revize dávek,“ uvedla náměstkyně ministerstva práce Kateřina Jirková.
Nárok na přídavek v základní výši má každé nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Na vyšší sazbu mají nárok rodiny, v nichž aspoň jeden rodič pracuje, anebo má konkrétní typy příjmů, například dávky nemocenského či důchodového pojištění, případně podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci.
Základní výše přídavku činí 500 korun za dítě do šesti let, 610 pro děti od šesti do 15 let a 700 pro věkové rozpětí od 15 do 26 let. Zvýšená výměra činí 800 korun na dítě do šesti let, 910 korun do 15 let a 1000 korun do 26 let.
