Výsledek prezidentských voleb v Česku je odklon od toho, co vidíme ve střední Evropě, uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce politolog Sciences Po Paris Jacques Rupnik. Profesor právní filozofie a sociologie na Cardiff University Jiří Přibáň je považuje za završení parlamentních voleb v roce 2021. A ústavní expert z pražských práv Jan Kysela se domnívá, že zvolení občanského kandidáta otvírá prostor pro diskusi o ústavním postavení prezidenta republiky.
Česko se po prezidentských volbách odklání od středoevropského antimodelu, který lze pozorovat v Maďarsku, Polsku a v nepřehledné situaci možná i na Slovensku, soudí Rupnik. Nastal tedy odklon od euroskepse či od prvků poloautoritářských systémů.
Politolog se domnívá, že se Česká republika vydala směrem k právnímu státu s udržováním jistých hodnot, směrem k evropské orientaci a jasnému postoji k ruské válce na Ukrajině. Nejde tak směrem neliberální demokracie.
„Česká republika se drží evropského hlavního proudu. Z evropského hlediska je výsledek (voleb) viděn jako velmi pozitivní,“ zdůraznil Rupnik. Dodal, že Visegrádská skupina se rozpadla a bude tady nové politické seskupení.
Bude důležité, kam se vydá hnutí ANO, upozornil Přibáň
Přibáň si myslí, že „teprve nyní skončily parlamentní volby roku 2021“. Upozornil na to, že poražený prezidentský kandidát a šéf hnutí Andrej Babiš (ANO) zpochybňoval členství v NATO a EU. Lež se stala běžným prostředkem v jeho marketingové kampani, dodal profesor.
Podle něho nyní bude důležité, kam se vydá hnutí ANO. Zda se z něj stane extremistické hnutí, nebo se vrátí na pole populismu, levicového, sociálního, ale nikoliv antidemokratického.
Kysela: Je čas na diskusi o prezidentských pravomocích
Kysela upozornil na velmi silný mandát nového prezidenta. Nedomnívá se však, že Pavel bude mít tendenci kvůli tomu „šlápnout na plyn“ a pokračovat v tom, co dělal současný prezident republiky Miloš Zeman, který ústavu a hranice prezidentských pravomocí různě „testoval“.
Ústavní právník si také myslí, že zvolením nového prezidenta se odblokovala situace, kdy se s diskusí o změně prezidentských pravomocí čekalo až na to, kdo bude novou hlavou státu. Za dobré východisko pro diskusi považuje to, že žádná politická strana nemůže Pavla považovat za svého, není zástupcem žádné strany. Z tohoto pohledu je to outsider.
Politické strany tak nebudou mít pocit, že případným oslabením prezidentských pravomocí oslabují svého člověka. Navíc jim nyní, na rozdíl od Miloše Zemana, nehrozí, že se jim bude nový prezident mstít. V případné diskusi o pravomocích také mohou mít na paměti, že se v budoucnu může objevit někdo, jako je Zeman.
Přibáň řekl, že už před rokem se s kolegy radil, zda nevyvolat diskusi o změnách ústavy. Tu současnou považuje v zásadě za slušnou, která není špatná, ale jako každé lidské dílo má své mezery. Ale tehdy s diskusí nechtěli začít právě proto, že nevěděli, kdo bude příštím prezidentem. A také proto, aby se problémy ústavy nespojovaly se Zemanem. I on soudí, že je nyní výhodou, že Pavel byl občanským kandidátem a profiluje se jako občanský prezident. To je výhodou jakékoliv ústavní změny.
Rupnik mluvil o třetí prezidentské fázi
V souvislosti s prezidentskými pravomocemi a jejich naplňováním se Rupnik domnívá, že nyní bychom mohli být ve třetí „prezidentské fázi“. Havel navazoval na T. G. Masaryka jako zastánce jistých hodnot, který dovedl převyprávět národní příběh a byl charismatickým filozofem na Hradě. Druhé období stranických politiků (Klaus, Zeman) pak charakterizoval jako změnu v chování prezidenta, v jeho dikci i ve schopnosti formulovat společný příběh.
A nyní se podle Rupnika společnost možná nachází ve třetí fázi, tedy končí fázi druhou a začíná něco jiného, aniž by šlo nutně o návaznost na rok 1989. „Možná začíná třetí varianta koncepce prezidentství, která se více hodí do středoevropského modelu prezidentů, kteří sice jsou voleni přímou volbou, ale akceptují to, že je to parlamentní systém, a akceptují ta omezení.“
Prezident versus rozdělování společnosti
Kysela také připomněl, že důležitou rolí prezidenta je, aby neposiloval rozdělování společnosti, ale spíše ho umenšoval. Přišlo mu proto v sobotu důležité, aby den radosti pro jedny nebyl den smutku pro jiné.
Z toho pohledu ocenil, že projev nového prezidenta toto riziko zmenšil. Lidé by podle něj neměli mít pocit, že jsou opuštění a neviditelní a že jejich hodnoty nikoho nezajímají. V tomhle by měla být role občanského prezidenta důležitá.
