Londýn - Českoslovenští letci zasáhli do bitvy o Británii zejména jako členové dvou vlastních perutí, ten nejúspěšnější z nich ale spojil osud s polskou „třistatrojkou“. Josef František se s bilancí 17 sestřelů stal druhým nejúspěšnějším střelcem celé RAF.
„Byl to pilot, jaký nikdy předtím neexistoval a dlouho existovat nebude. Vrhal se do boje sám, bez ohledu na nepřátelskou převahu,“ prohlásil o Josefu Františkovi s uznáním jeden z velitelů polské perutě a s uznáním o něm hovořil i generál František Fajtl. Věděl, o čem mluví; podobně jako František prošel Polskem a Francií a po službě v RAF navíc zamířil bojovat i do Sovětského svazu. Tuto zkušenost opěvovaný letec z bitvy o Británii ovšem už udělat nemohl.
Mýtus o střetu nad mnichovskou Prahou
Josef František se narodil necelé čtyři měsíce po vypuknutí první světové války v Otaslavicích na Hané a do československého letectva vstoupil ve dvaadvaceti letech. Nad zemí se ale stahovala hnědá, hitlerovská mračna, a mladý pilot proto po vzniku protektorátu v březnu 1939 uprchl – podobně jako řada jiných letců – do sousedního Polska.
S počátkem druhé světové války se také pojí první ze série mýtů, jež stíhací eso britské bitvy obklopují; o Františkovi se traduje, že se už v září '38 nad Prahou úspěšně střetl s německou stíhačkou, že v Polsku roku 1939 sestřelil tři protivníky a dalších jedenáct jich měl zničit ve Francii. „Žádný z těchto mýtů se nezakládá na pravdě,“ konstatuje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, aniž by letcův význam jakkoli snižoval.
V Polsku František zodpovídal za průzkumné a spojovací lety, dvacet dní po vypuknutí největšího válečného konfliktu v dějinách byl sestřelen a zachránila ho jen kolegiální pomoc polských pilotů. S nimi se také nakonec stáhnul do Rumunska a odsud dál do Francie – u polského vojska zůstal navzdory tomu, že mohl vstoupit do konstituujících se českých jednotek, a v řadách polské stíhací perutě sloužil i v britském královském letectvu. To mu také vyneslo historický věhlas.
Generál Fajtl: „Vynikající piloti se bez odvážné střelby nestali esy, a naopak jen průměrní piloti s precizní muškou se jimi stali. František patřil do třetí kategorie. Byl mistrem v pilotáži a též výborným střelcem.“
Františkova metoda? Na vlastní pěst
„František byl podobně jako mnozí Poláci individualista, při bojovém létání byl neukázněný, nedodržoval formace, a protože byl dosti bojově založený, tak se trhal a vedl válku na vlastní pěst,“ přibližuje Čechovu bojovou taktiku, pro niž Poláci vymysleli přízvisko Františkova metoda, historik Rajlich. Františkův individualismus nakonec vedl k tomu, že v peruti získal statut hosta. Nemusel tak létat ve formaci a mohl se naplno věnovat volnému stíhání.
Osamělý pilot Hawkeru Hurricane vyčkával nad pobřežím Anglie a útočil na vracející se německé messerschmitty, ačkoli byly výkonnější než britské stroje. Navíc se jednalo o záškodnický způsob boje, protože po náletu a mnoha hodinách letu už byly posádky unavené a často i raněné. Porážka stodevítek z Luftwaffe vytvořila dvě třetiny Františkova bojového úspěchu.
„Byl výborný pilot a ještě lepší střelec. Výborný pilot bez dobré mušky se nikdy nestane stíhacím esem. Dokázal střílet s předstihem, to znamená, že střílel do místa, kam si myslel, že vletí protivníkův letoun,“ uvádí Rajlich. „Rozhodně ho můžeme zařadit do naprosté špičky nejen československého, ale i polského a britského letectva.“
Tato slova potvrzuje i Františkova bojová statistika. Všechny své vítězné souboje četař František přitom svedl během necelého měsíce. Do boje se poprvé vydal 2. září 1940 a hned si připsal první sestřel; poslední vítězství mu na kontě přibylo 30. září. Nakonec sestřelil 17 nepřátelských letounů, což z něj v RAF činí druhého nejúspěšnějšího střelce bitvy o Británii. O jeden sestřel ho předstihl pouze Brit Eric Lock, a ten měl navíc ve vytvoření své bojové bilance roční náskok.
Neobjasněné úmrtí
V českém stíhacím letci se v průběhu bojů s Luftwaffe stále více projevovala únava, přestože on sám si to odmítal připustit. Nakonec se ale velitel perutě, i s přihlédnutím k opakovaným Františkovým výstřelkům, rozhodl poslat svého českého hosta na dovolenou. Té už se ale Josef František nedočkal, se svým hurricanem havaroval po návratu z běžného hlídkového letu, při kterém se ani nesetkal s nepřítelem.
Příčiny havárie se nikdy nepodařilo odhalit. Podle jedné teorie ji způsobilo pilotovo vyčerpání a nepozornost při přistávání, podle jiné chtěl František na konci letu předvést akrobatické umění při nízkém letu své dívce a zavadil o střechu domu. Jisté je, že u trosek našli prakticky netknuté pilotovo tělo, ale se zlomeným vazem. Zemřel pouhý den po svých šestadvacátých narozeninách, 8. října 1940.
