Falešná státní hranice a výslechy ve fiktivní úřadovně americké zpravodajské služby – před sedmdesáti lety zahájila Státní bezpečnost akci Kámen. Na provokaci komunistického režimu tehdy doplatily desítky lidí, kteří se snažili dostat na západ. Operace byla natolik utajená, že se nové případy objevují i dnes.
Hraniční závora na hrázi rybníka nedaleko Všerub dávala lidem, prchajícím před komunismem za svobodou na západ, falešnou naději. Ta skutečná státní hranice byla až asi o sto metrů dál. Státní bezpečnost zde připravila past pro emigranty.
Do této pasti se dostala i herečka Jiřina Štěpničková s tehdy čtyřletým synem Jiřím. „Mně bylo řečeno, že jedeme za tatínkem do Karlových Varů, tatínek byl v té době profesorem v Karlových Varech. Nechápal jsem, proč jdeme pěšky různě lesem,“ vzpomíná si herec Jiří Štěpnička.
„Falešný převaděč jim řekl přímo na tom místě, že až přejdou hráz, tak tam narazí pravděpodobně na německou hlídku,“ uvedla spisovatelka Václava Jandečková, která se falešnými celnicemi zabývá a pátrá po dalších souvislostech.
„No a potom se ozvala střelba, stůjte a tam jsme byli tedy zatčeni. Maminka v té chvíli zmizela, já vím, že jsem příšerně řval ,Mami, mami‘, až nějak potom vylezla celá zsinalá,“ vzpomíná Jiří Štěpnička.
První obětí se ve Všerubech stal Jan Prošvic, zakladatel značky ETA. Divadlo sehrané Státní bezpečností pokračovalo i za falešnou hranicí, v bývalé obci Myslív. Tam stála falešná německá celnice, ze které už dnes zbyly jen rozvaliny. Podle dostupných dokumentů se tu poslední výslech odehrál v listopadu 1948.
„Nemrzí mě ani tak to, že jsme byli zavření, jako spíš to, že jsme se nechali tak zblbnout a povídali zbytečně to, co bychom jinak nikdy neřekli,“ vzpomíná další pamětník Mirko Šikola, který se na cestu za svobodou vydal roku 1950 se svými rodiči. Ještě mu tehdy nebylo ani osmnáct let.
Že šlo o provokaci, se dozvěděli až po letech
Z akce Kámen se dochovala pouze fotografie uprchlíků Jaroslava Hakra a Miroslava Hájka. Výslechy vedené v angličtině nebo v němčině měly navodit atmosféru úřadu americké CIC. Takhle to popisuje i hraný film Swingtime.
„Buď někomu řekli, že jsou komunisté a že je tady nechtějí, a proto že je musí vrátit do Československa, anebo jim řekli, že mají jít po cestě a že dojdou do ubytovny,“ dodává spisovatelka Jandečková.
V rukou StB nakonec skončili všichni. Že jde o provokaci, se někteří dozvěděli až po mnoha letech. Američané se o akci dozvěděli už v roce 1948. Nic ale nemohli dělat, tak alespoň vznesli protest, protože StB využívala jejich výsostné znaky. Přesto provokace pokračovala až do srpna 1951.
