Jedním z prvních kroků, které učinil Václav Havel po svém zvolení československým prezidentem 29. prosince 1989, bylo vyhlášení rozsáhlé amnestie na Nový rok 1990. Požadavky na prominutí trestů se přitom ve věznicích po celém Československu objevovaly už během prosince, někde se jí vězni dožadovali odmítáním jídla či drobnými nepokoji. Již v den zvolení Havel oznámil, že se amnestie opravdu chystá, přesný rozsah vyhlásil o tři dny později.
První amnestie se nakonec týkala vězňů odsouzených k trestům odnětí svobody do dvou let, v případě neúmyslných trestných činů dokonce tří let. U vyšších trestů se odsouzeným pobyt za mřížemi zkrátil o třetinu až polovinu. Rozhodnutí hlavy státu dále zastavilo stíhání osob, jimž hrozily maximálně tři roky vězení.
Amnestie se však nevztahovala na pachatele vražd, znásilnění, loupeží a některých dalších trestných činů. Netýkala se ani vězňů odsouzených jako zvlášť nebezpeční recidivisté.
Na konci roku 1989 pobývalo ve věznicích na území dnešní České republiky 22 365 lidí, včetně zhruba tří tisíc obviněných. Podle statistiky Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) bylo v lednu 1990 na základě amnestie propuštěno 12 600 odsouzených a 1200 obviněných. Během roku 1990 k nim přibyli vězni, kteří se dostali na svobodu díky zkrácení trestu. V celém Československu bylo k 1. lednu 1990 za mřížemi zhruba 31 tisíc odsouzených a amnestie se dotkla zhruba dvou třetin z nich.
„Čtyřicet let špatného vyšetřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den… Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě,“ apeloval Havel v novoročním projevu na vězně. „Veřejnost pak žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít,“ vyzýval také čerstvě zvolený prezident.
Hned po vyhlášení amnestie veřejnost rozhodnutí prezidenta kritizovala
Už bezprostředně po vyhlášení amnestie se ale na veřejnosti ozývaly hlasy kritizující rozhodnutí hlavy státu, rozsáhlý pardon vyvolal zejména obavu ze zvýšení kriminality. „Ano, byla opravdu velkorysá. Bylo ale třeba dát jasně najevo, že se zásadně mění poměry a že se chceme rozejít i se vším pokleslým, čím se vyznačovala komunistická justice,“ napsal Václav Havel o řadu let později. Připustil však, že společnosti nebyla celá amnestie řádně vysvětlena.
Statistiky sice zaznamenaly zvýšení kriminality, je však otázkou, zda to byl přímý důsledek amnestie. Podle výzkumu IKSP z roku 1991 stáli amnestovaní v prvních osmi měsících roku 1990 za osmi procenty vyřešených trestných činů v české části federace, na Slovensku to bylo o procentní bod méně. A na konci roku 1991 tvořili amnestovaní čtvrtinu obyvatel českých věznic. Podle závěrů institutu tak amnestie při vzestupu kriminality v letech 1990 a 1991 nebyla rozhodujícím faktorem.
Během let strávených na Pražském hradě ve funkci československého a českého prezidenta vyhlásil Václav Havel ještě další dvě amnestie, obě po zvolení do funkce. V roce 1993 amnestoval hlavně nedbalostní trestné činy. Z věznic tehdy bylo propuštěno asi 130 lidí.
O pět let později rozhodl o omilostnění osob, jež byly poprvé trestně stíhány nebo byly prvně odsouzeny za méně závažné trestné činy. Věznice díky tomu opustilo 955 obviněných a odsouzených.
Po Havlovi vyhlásil amnestii ještě Václav Klaus, a to v lednu 2013 ke 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Po ní opustilo vězení zhruba 6500 vězňů a byly prominuty i menší tresty. Klaus ale také zastavil stíhání trvající déle než osm let u trestných činů se sazbou do deseti let. Za to se na něj snesla kritika, neboť abolice se týkala také hospodářských případů s miliardovými škodami, například částí kauzy H-System nebo zmanipulovaných konkurzů kolem soudce Jiřího Berky.
- Amnestie z ledna 1990 (vyhlásil prezident Václav Havel):
- Největší amnestie v poválečné historii Československa a České republiky. V jednom ze svých prvních kroků po zvolení hlavou tehdejšího Československa v prosinci 1989 rozhodl Václav Havel o rozsáhlém prominutí trestů udělených za předchozího režimu. Na základě amnestie věznice opustilo v celé federaci okolo 23 tisíc lidí, tedy zhruba dvě třetiny z tehdejšího počtu 31 tisíc vězňů. V Česku to bylo asi 14 tisíc z celkem 22 300 odsouzených a lidí ve vazbě.
- Věznice opustili lidé odsouzení k trestům do dvou, případně tří let, u vyšších trestů byl pobyt ve vězení zkrácen o třetinu až polovinu. Bylo také zastaveno stíhání osob, kterým hrozily maximálně tři roky vězení. Novoroční amnestie, která se nevztahovala na vraždy, znásilnění a zneužití pravomocí, se dočkala časté kritiky. Spolu s omluvou sudetským Němcům patřila ke krokům, které prezidentu Havlovi veřejnost vyčítala už v počátcích jeho politické dráhy.
- Amnestie z února 1993 (vyhlásil prezident Václav Havel):
- Václav Havel ji vyhlásil poté, co byl poprvé zvolen prezidentem samostatné České republiky. Amnestie z února 1993 byla omezena zhruba na jedno procento všech odsouzených a obviněných a týkala se v první řadě nedbalostních trestných činů s horní hranicí trestní sazby nepřekračující tři roky. Na svobodu se tak vrátilo asi 130 lidí z celkového počtu 14 153 osob, které byly v té době v českých věznicích.
- Amnestie z února 1998 (vyhlásil prezident Václav Havel):
- Prominutí trestů, které Václav Havel vyhlásil u příležitostí svého znovuzvolení, se vztahovalo na osoby, které byly poprvé trestně stíhány nebo byly poprvé odsouzeny za méně závažné trestné činy. Recidivisté, pachatelé závažných trestných činů a činů, které veřejnost považuje za morálně zvlášť odsouzeníhodné, byli z amnestie vyloučeni. Na svobodu bylo propuštěno přes 930 obviněných či odsouzených z celkového počtu zhruba 22 tisíc vězňů. U dalších několika stovek lidí bylo ukončeno trestní stíhání.
- Amnestie z ledna 2013 (vyhlásil prezident Václav Klaus):
- Amnestie ke 20. výročí vzniku České republiky prominula nepodmíněné tresty nebo jejich zbytky, pokud nepřevyšovaly jeden rok, lidem ve věku 75 let a starším až desetileté tresty. Prezident také s určitými výjimkami podmínečně prominul nepodmíněné tresty v délce až dvou let (u osob nejméně sedmdesátiletých až tří let). Klaus prominul i podmíněné tresty osobám starším 70 let a dále těm odsouzeným, u kterých délka trestu nepřekročila dva roky. Rovněž odpustil tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení.
- Největší pozornost vyvolal článek, podle něhož bylo zastaveno stíhání trvající nejméně osm let u kauz, kde hrozil nejvýše desetiletý trest. Toto rozhodnutí ale vyvolalo kritiku, neboť se abolice týkala hospodářských případů s miliardovými škodami, třeba částí kauz H-System nebo zmanipulovaných konkurzů kolem soudce Jiřího Berky. Amnestie se celkem dotkla více než 111 tisíců odsouzených a obviněných, fakticky ale vyšlo z věznic jen 6443 lidí. Stíhání bylo zastaveno u 265 obviněných.
