Prezident Miloš Zeman trvá na tom, že vítěze voleb Andreje Babiše jmenuje premiérem. Pokud se šéfovi hnutí ANO podaří sestavit vládní koalici, může o důvěru požádat po 20. listopadu, kdy se na své ustavující schůzi sejde dolní komora. Dosavadní postoje ostatních stran ale ukazují, že jednání nebudou snadná, a zkušenost s první vládou Mirka Topolánka a vládou Jiřího Rusnoka ukazuje, že by se Česko mohlo na čas dočkat i velice netradičních řešení.
Povolební scénář: Sobotkova demise, Babišova žádost o důvěru
Vítěz letošních parlamentních voleb Andrej Babiš míří do Lán na jednání s prezidentem republiky. Pro oba politiky se jedná o první setkání od okamžiku, kdy hlasy voličů připsaly Babišovu ANO bezmála třicet procent hlasů a se ziskem 78 mandátů z něj učinily hegemona v nové Poslanecké sněmovně. A jednání s hlavou státu se podle všeho ponese v družném duchu.
Bez ohledu na to, že se o Babiše kvůli podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo zajímá policie, totiž prezident Zeman už před volbami opakovaně deklaroval, že premiérem jmenuje vítěze – a již tehdy se zdálo, že vyhraje ANO.
V zářijovém rozhovoru pro Parlamentní listy svůj záměr prezident dokonce gradoval, když prohlásil, že by Babiše „nepochybně“ jmenoval i v momentu, kdy by seděl ve vazbě.
Svůj záměr pak zopakoval i v povolebním rozhovoru pro Blesk a upustil by od něj prý jedině v případě, že by Babiš o funkci nestál. To se ale zatím nejeví jako pravděpodobné; stíhání sice ANO zásadně snižuje jeho koaliční potenciál, Babiš ovšem až dosud odmítal ústupek, kdy by se stáhl do pozadí a premiérský post přepustil spolustraníkovi, který by se pro případné koaliční partnery jevil jako přijatelnější.
„Jsem lídr hnutí a nabízím občanům stát se premiérem,“ prohlásil v Superdebatě ČT a třebaže v povolebním rozhovoru pro Respekt své vyjádření změkčil formulací „Uvidíme“, upozorňoval i na to, že o jeho premiérské angažmá údajně stojí padesát procent voličů. Jaký je tedy další scénář?
Sobotkova demise
Iniciativa je momentálně na straně obou zmiňovaných politiků, přímo se ale neprotíná. Protože se žádnému ze zvolených uskupení do koalice s ANO v tuto chvíli nechce (ačkoliv bez Babiše vláda prakticky nemůže vzniknout), řeší ANO nastalý pat sérií schůzek o ustavující schůzi dolní komory, složení sněmovního vedení a doufá, že z tohoto jednání vzejde i nástin případné koalice.
obrázek
Prezident už minulý týden oznámil, že noví poslanci se poprvé sejdou v nejzazším možném termínu, který ústava umožňuje, čili 20. listopadu (třicátý den po volbách). Napnutí lhůt Zeman odůvodnil tím, že se některé strany chystají obstruovat nebo dokonce sabotovat volbu předsedy sněmovny, a měsíc má poskytnout dost času na nalezení shody.
Po ustavující schůzi nové sněmovny navíc podle ústavy musí podat demisi dosavadní vláda Bohuslava Sobotky, a pokud po 20. listopadu ještě nebude existovat nový kabinet, hlava státu Sobotkův koaliční tým pověří setrváním v úřadech, dokud se nezmění situace. Současní ministři tak budou vládnout v demisi.
Souběžně s tím se ale už po aktuální schůzce v Lánech může rozeběhnout proces skládání nového kabinetu. Zeman má nového premiéra vybraného, Babiš o premiérské křeslo podle všeho stojí a cesta k jeho získání může být kratší i delší.
Jmenování premiérem
Nepsanou zvyklostí, kterou se prezidenti v uplynulých dekádách řídili, byl mezistupeň, kdy uchazeče o premiérský úřad formálně nejmenovali předsedou vlády, ale pověřili ho jednáním o sestavení kabinetu. S výjimkou roku 2010, kdy toto pověření získal šéf ODS Petr Nečas, třebaže v hlasování jeho strana skončila až druhá, se vždy jednalo o volebního vítěze.
A protože o „pověření sestavením vlády“ ústava nemluví, prezidenti je v minulých letech několikrát opentlili i dalšími podmínkami. Václav Klaus tak například po Stanislavu Grossovi nad rámec svých pravomocí žádal 101 podpisů koaličních poslanců jako jistinu většiny ve sněmovně, obdobnou podmínku dal Zeman před čtyřmi lety i dosluhujícímu premiéru Sobotkovi.
Zájem o zajištěnou většinu budoucí koalice deklaruje hlava státu i nyní. „Chci dosáhnout toho, aby, když jmenuji premiéra – a tím bude Andrej Babiš – aby byla, ne-li jistota, tak alespoň vysoká pravděpodobnost, že tento premiér uspěje při hlasování o důvěře v Poslanecké sněmovně,“ prohlásil ve zmiňovaném interview pro Blesk.
obrázek
Prezident ovšem ve svých slovech o Babišově budoucím angažmá nezmínil pověření sestavením vlády a místo toho opakovaně zmiňoval přímo formální ústavní akt: jmenování premiérem. A protože ústavní zvyklosti v minulosti nepovažoval za závazné („Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě,“ prohlásil před čtyřmi lety), není vyloučeno, že v případě Babiše přikročí rovnou ke jmenování.
Ústup od dosavadního zvyku by nebyl pro šéfa hnutí ANO nijak limitující, protože ústava nedává designovanému předsedovi vlády žádný časový limit, do kdy musí na Hrad přivést ke jmenování celou vládní formaci.
Žádost o důvěru
V momentě, kdy Zeman Babišovu budoucí vládu jmenuje, definitivně končí angažmá Sobotkova týmu a souběžně se rozebíhá třicetidenní lhůta, do kdy musí nový kabinet předstoupit před sněmovní plénum a požádat ho o důvěru – s ohledem na datum svolání poslanců k tomu může dojít nejdřív za měsíc.
K získání důvěry ovšem Babišovi momentálně chybí to nejzásadnější: koaliční partner, který by jeho osmasedmdesát mandátů doplnil na nadpolovičních 101, případně tichá podpora od některého z dalších sněmovních klubů.
Druhou zmíněnou situaci zažilo Česko po předčasných volbách v roce 1998, kdy vítězná sociální demokracie vedená Milošem Zemanem nedokázala nalézt přímého koaličního partnera, a před sněmovnu předstoupila s menšinovou vládou. Její další existenci ovšem během následujících čtyř let umožnil podpis opoziční smlouvy, tiché koalice s dosavadním úhlavním politickým rivalem: občanskou demokracií Václava Klause.
Úkolem pro hnutí ANO v následujících dnech proto je přesvědčit některou ze sněmovních stran ke spolupráci. Prakticky všem subjektům momentálně vadí Babišovo trestní stíhání. SPD Tomia Okamury ale zároveň neskrývá apetit usednout v kabinetu, a takovou spolupráci si ovšem momentálně neumí představit ANO. KSČM potom nevylučuje tichou podporu.
Vláda v demisi
Česká politika zná ovšem i alternativnější cesty k vládě nad republikou, než je standardní koalice nebo menšinová vláda.
K první z nich došlo před jedenácti lety, kdy volby vnesly do sněmovny pat. Na jedné straně stálo sto hlasů komunistů a ČSSD, na straně druhé sto hlasů občanských demokratů, lidovců a Strany zelených. Volební vítěz a předseda ODS Mirek Topolánek nakonec dokázal sestavit jen menšinový jednobarevný kabinet, který se jmenování dočkal až 93 dní po volbách a začátkem října 2006 do sněmovny zamířil s plánem, že bude vládnout pouze do následujícího června, kdy proběhnou předčasné volby.
Důvěru ale nedostal a jednání o alternativní vládní koalici se musela rozeběhnout nanovo. V mezičase ovšem Topolánkova první vláda bez omezení řídila zemi, třebaže v demisi, a skončila až na začátku ledna, kdy ji vystřídal středopravicový trojkoaliční kabinet, do kterého ODS přizvala zelené a lidovce.
Vláda bez podpory sněmovny Česko řídila i před čtyřmi lety, když se prezident Zeman navzdory odporu většiny parlamentních stran rozhodl zkompletovat „vládu odborníků“ vedenou současným guvernérem České národní banky Jiřím Rusnokem. V srpnu 2013 sice nezískala důvěru, republiku ale v demisi řídila až do jmenování Sobotkova kabinetu v lednu následujícího roku. A rozhodně nebyla pasivní.
obrázek
Týden po jmenování zvýšila minimální mzdu o 500 korun, ukončila spory s Hradem o obsazení ambasád a podle prezidentova přání schválila vyslání bývalé první dámy Livie Klausové na Slovensko a komunisty Vladimíra Remka do Moskvy. Vyměnila také vedení Českých drah (včetně dceřiné firmy ČD Cargo) nebo Ředitelství silnic a dálnic, Ředitelství vodních cest a Drážního úřadu.
Babiš v demisi?
Pokud by Andrej Babiš ve sněmovně nedokázal najít otevřenou či tichou podporu, je proto ve hře i teoretická možnost zopakovat Topolánkův a Rusnokův scénář – zažádat o důvěru, nezískat ji a vládnout v demisi. Prezident republiky totiž navíc podle ústavy disponuje i druhým pokusem na jmenování premiéra, základní zákon státu ale hlavě státu nedává žádné lhůty.
Pokud by měly dosavadní harmonické vztahy mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem pokračovat, v mezním případě je tak přípustná i ta varianta, že si prezident se svým druhým pokusem dá na čas a nechá kabinetu prostor vládnout, aniž by disponoval sněmovní důvěrou. Taková nestandardní situace by mohla trvat minimálně do března, kdy (za předpokladu, že Miloš Zeman neobhájí prezidentský mandát) dojde na Pražském hradě k personální obměně.
I pro samotnou vládu by se navíc jednalo o nekomfortní a neefektivní pozici, protože kabinet by musel vyjednávat podporu pro každé hlasování ad hoc.