V Lidicích se uskutečnila pietní vzpomínka k 82. výročí vyhlazení obce. Nacisté Lidice vyhladili po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, posloužit to mělo i jako varování před opakováním podobných akcí. Oběťmi tragédie se stalo 340 obyvatel.
Pietní akt připomněl výročí vyhlazení Lidic
Pietní vzpomínka začala tradičně mší. Tu na základech lidického kostela svatého Martina sloužil kardinál Dominik Duka. Připomněl utrpení i bolest dětí, a to nejen v souvislosti s lidickou tragédií, ale též v současném kontextu. Zmínil i rusko-ukrajinskou válku a vyzval účastníky mše k zamyšlení nad skutečnou podobou podpory Ukrajiny a dostatečností její míry. „V mnohém nám chybí odvaha i pravdivost,“ řekl Duka.
Květinové dary ke společnému hrobu lidických mužů položily desítky představitelů nejen státních institucí a organizací. Účastníci pietního programu též uctili památku dětských obětí války u jejich pomníku. Ředitel památníku pak předal pamětní odznaky významným spolupracovníkům i zaměstnancům Památníku Lidice.
Pomsta za atentát na Heydricha
Ředitel památníku Eduard Stehlík při pietním aktu vzpomněl nedávné úmrtí Winifred Horákové, manželky Josefa Horáka, který své mládí prožil v Lidicích. Sloužil v britském Královském letectvu (RAF), spolu s lidickým rodákem Josefem Stříbrným. Pro gestapo se tak nabízela nakonec nikdy nepotvrzená hypotéza, že Horák mohl být zapojen do atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Lidice přepadly jednotky Wehrmachtu 9. června 1942. „Gestapo tam provádělo vyšetřování, ovšem tato vyšetřování nepřinesla požadované důkazy o tom, že by Lidice měly mít cosi společného s atentátem na Heydricha. Spíše tak můžeme hledat ten důvod v tom, že Hitler v té době byl už poněkud nervózní a bylo potřeba vyslat signál českému odbojnému obyvatelstvu, že takové akce do budoucna nebudou tolerovány a budou mít následky,“ upřesnil historik Lukáš Perutka z Univerzity Palackého v Olomouci.
O den později, 10. června, bylo v Lidicích, obci s 503 obyvateli, zastřeleno 173 mužů. Děti a ženy odvezli nacisté do gymnázia. V prostorách současné tělocvičny strávily tři dny, poté je násilně rozdělili. Ženy převezli do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti, kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavraždili nacisté ve vyhlazovacím táboře v polském Chelmnu.
„Žily pořád s myšlenkou, že se setkají s muži a dětmi, a v květnu 1945 zjistily, jaký je osud Lidic. Jak dozorkyně, tak přicházející české vězeňkyně z protektorátu, nikdo nic neprozradil, tím pádem jim dali vůli žít,“ uvedla k lidickým ženám historička Gabriela Havlůjová.
Vyhlazení Lidic jako odstrašující propaganda
Vesnice byla srovnána se zemí. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzinem a podpáleny, v následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří.
„Lidice nebyly první vesnicí, která byla srovnána se zemí, už na počátku války se hovoří o polské Čenstochové, kde dochází také k masakru tamních obyvatel, byť pak nedochází k takovému zahlazení té vesnice. Podobné případy se odehrávaly i v Řecku. Odehrávaly se i poté, například v Itálii, na Ukrajině nebo v místech Sovětského svazu to bylo poměrně časté. V českém kontextu došlo o několik dní později k vypálení vesnice Ležáky. Na konci druhé světové války můžeme hovořit o Ploštině nebo Prlově na Valašsku, kdy tyto vesnice byly vypáleny v souvislosti s partyzánskými aktivitami,“ připomíná historik Perutka.
Přesto považuje Lidice za svým způsobem jedinečný případ. „Byla to první vesnice, kterou nacisté vyhladili a vykřičeli to do celého světa. Druhým důvodem je nevinnost – nemáme dodnes důkazy, že by se v Lidicích atentát připravoval,“ souhlasí historik Petr Koura.
Historik Lukáš Perutka o vyhlazení Lidic (zdroj: ČT24)
Lidice jako symbol
Lidé po celém světě vyjadřovali solidaritu s osudem lidických obyvatel. Jméno Lidice dávali obcím v Mexiku, Brazílii nebo Spojených státech. Britští horníci například založili hnutí Lidice shall live, tedy Lidice budou žít, a zorganizovali sbírku na jejich obnovu. Lukáš Perutka podotýká, že tragédii Lidic obratně použila také československá exilová vláda, aby prokázala, že protektorát není pokračovatelem první republiky, ale že jde o okupační režim, což exilové vládě dodalo legitimitu a získalo podporu.
Oběťmi nacistů se během druhé světové války stalo 340 lidických obyvatel. Po válce se vrátilo 143 lidických žen a po delším pátrání 17 dětí. Stavba nových lidických domů nedaleko současného pietního území začala v roce 1948. Jediným fyzickým symbolem původní obce zůstala hrušeň, která roste poblíž Památníku Lidice dodnes.
