Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost Miloše Zemana ve sporu o jmenování Jiřího Fajta profesorem. Prezident kunsthistorika nejmenoval a podle Městského soudu v Praze tak rozhodl nezákonně, protože hodnotil uchazečovu odbornou způsobilost a vhodnost, což nepřísluší hlavě státu, nýbrž univerzitě. Rozhodnutí NSS je na úřední desce. Zeman by se měl návrhem zabývat znovu.
Nejvyšší správní soud zamítl stížnost prezidenta Zemana ve sporu o jmenování Fajta profesorem
Městský soud řešil spor dvakrát na základě žaloby Fajta a Univerzity Karlovy. Poprvé uvedl, že prezident je povinen návrhu na jmenování vyhovět, ledaže by zjistil ve jmenovacím řízení procesní vady. Zeman ani poté Fajta nejmenoval, například s argumentem, že o sobě univerzitě předložil nepravdivé či zavádějící informace.
Podle druhého rozhodnutí městského soudu i podle nynějšího verdiktu NSS tak Zeman nerespektoval závazný právní názor, který mu stanovil mantinely rozhodovacích kompetencí při jmenování profesorů. Nejenže posuzoval odborné Fajtovy kvality, dokonce podle NSS „samostatně vyvíjel aktivitu za účelem zpochybnění obsahu podkladů, které měla k dispozici hodnotící komise a vědecká rada“.
„Jakkoliv tedy stěžovatel tvrdí, že orgány vysoké školy vycházely z neúplných či nepravdivých informací, jedná se z jeho strany o zjevnou snahu o ,ohýbání' závazného právního názoru vysloveného v prvotním zrušujícím rozsudku,“ napsali soudci NSS.
NSS také připomněl, že už proti prvnímu rozhodnutí městského soudu podal Zeman kasační stížnost, avšak posléze ji vzal zpět. Právní názor v prvním rozsudku je tedy pro něj závazný a NSS jej nemohl přehodnocovat na základě stížnosti proti druhému rozsudku.
Fajtovi původně Zeman vyčítal jeho údajnou žádost, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele galerie. Posléze zpochybňoval část vykazované odborné a publikační činnosti a délku jeho pedagogického působení. Kunsthistorik se už dříve ohradil s tím, že prezident není schopen předložené podklady správně interpretovat.
S Fajtem prezident odmítl jmenovat další dva akademiky
Poprvé odmítl prezident jmenovat profesorem v roce 2013 Martina C. Putnu. Vadilo mu, s jakým transparentem vystoupil na pochodu homosexuálů. Literární historik posléze převzal dekret od tehdejšího ministra školství Petra Fialy (ODS).
Spor o jmenování bývalého ředitele Národní galerie Fajta profesorem se táhne od roku 2015. Prezident tehdy odmítl jmenovat také Ivana Ošťádala a Jana Eichlera. Rozhodnutí odůvodnil u Ošťádala jeho údajnými kontakty s StB, u Eichlera tím, že před rokem 1989 působil v propagandistických útvarech československé armády.
Hrad také v minulosti vyslovoval právní názor, že na jmenování profesorem není právní nárok a že prezident nemůže bezmyšlenkovitě podepisovat návrhy. Městský soud ale dospěl k závěru, že jde o pravomoc založenou zákonem o vysokých školách, nikoliv o ústavní pravomoc, jako je třeba veto zákonů nebo jmenování generálů, a že prezident vystupuje jako správní orgán.