Praha - Poprvé zlikvidovali Junák nacisté a podruhé komunisté. Po začátku okupace Československa se mnozí junáci zapojili do protifašistického odboje. Právě oni mimochodem pomáhali za kopečky nejen vojákům, ale i politikům, antifašistům nebo také židům. Z obavy před Hitlerem ale nakonec odešli i oni sami. Do zahraničních armád se tak zapojilo až šest tisíc skautů. Například atentátník na Reinharda Heidricha Jan Kubiš byl také skaut, tak jako mnozí další z parašutistů poslaných z Anglie. Bohužel, příliš mnoho z nich se osvobození nedočkalo.
Nacistům se Junák znelíbil, a tak jej v den vzniku republiky rozprášili
Rok 1940 je pro Junáka klíčový - v protektorátu je vyvíjen velký tlak na jeho likvidaci. Nesměli se nosit skautské kroje, gestapo rozmetalo junácké tábory, mnoho činovníků bylo zatčeno za činnost proti Říši a mnozí se z vězení už nikdy nevrátili. Výnos o likvidaci Junáka na sebe nenechal dlouho čekat - v den vzniku republiky 28. října 1940 podepsal K. H. Frank dekret na rozpuštění českého Skauta-Junáka. Důvodem bylo, že jeho členové projevují nepřátelské smýšlení proti Říši. Několik dnů poté gestapo vtrhlo do ústředí Junáka a zabavilo všechen majetek v celkové hodnotě 25 milionů korun.
A jaká byla reakce? Junáci pražské Pětky založili ještě na podzim 1940 ilegální odbojovou skupinu věrnou junáckému slibu – Zbojníci. Zpočátku šlo pouze o 12 statečných, ale v roce 1945 se skupina rozrostla až na více než 700 členů. Ilegální činnost junáků v protektorátu spočívala hlavně v převádění pronásledovaných osob za hranice, přechovávání uprchlých vězňů a agentů, obstarávání falešných dokladů, spolupráci s partyzány, dodávání léků či obvazového materiálu.
GALERIE
Skauti autor: ČT24, zdroj: verejnost.skaut.cz
Odbojové junácké skupiny se podílely i na Pražském povstání
V době Pražského povstání byla skupina Zbojníků hlavním organizátorem většiny akcí a sami její členové se aktivně podíleli na přepadech a bojích s německou armádou. Junáci pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci, spolupracovali při likvidaci barikád, uklízení trosek, společně s armádou a policií pomáhali obnovovat a udržet pořádek. Na oltář vlasti položilo své životy více než 600 junáků. Tisíce jiných skončilo ve vězení nebo bojovalo v řadách partyzánů, na barikádách, v domácím i zahraničním odboji.
V letech po válce zažíval skauting v naší zemi opět značný rozkvět. Jméno Junáku bylo ceněno nejen na veřejnosti, ale i na politické scéně, patronát nad ním neustále držel i sám prezident Edvard Beneš. Nicméně KSČ viděla v činnosti Junáka hrozbu - Junák totiž je a vždy byl nepolitický, a proto bylo ze strany vlády velice těžké jej ovládat. V roce 1947 se proto do Junáku infiltrovali mnozí členové komunistické strany a snažili se získat patřičný vliv. Komunističtí aktivisté v Junáku dokonce začali v prosinci 1947 spřádat plány, jak ovlivnit jednání II. junáckého sněmu. V roce 1948 před junáckým sněmem připravili junáci-komunisté tzv. „Junácký manifest“, což byl vlastně skautský zákon, jehož body byly upraveny tak, aby podporovaly programové body KSČ.
S rokem 1948 přišla druhá likvidace Junáka
V ten samý den, co komunisté dosáhli svého na politické scéně, do ústředí Junáka vpadli ozbrojení jugoslávští učni tzv. „Titova mládež“. Důvodem měla být neochota vedení organizace vydat prohlášení na podporu nové Gottwaldovy vlády. A jak znělo nařízení - přerušit práci a odejít manifestovat do ulic.
Ještě téhož dne odpoledne junáci-komunisté pod názvem Ústřední akční výbor Junáka vydali prohlášení: Obrozený Junák se hlásí k podpoře vlády Klementa Gottwalda. Akční výbor okamžitě přijal Junácký manifest, zkáza Junáku se nezadržitelně přiblížila. Již v březnu přešel Junák jako dětská organizace do Svazu československé mládeže, a tím „de facto“ přestal právně existovat.
Další kapitoly Junáka se začaly psát až v roce 1968. Ukazovalo se, že spousta skautských oddílů existovala stále, byť pod záštitou jiných organizací. Junák sice opět začal právně existovat, nicméně v únoru 1970 přešel pod hlavičku Pionýr. Opět se pak znovu zrodil v prosinci 1989.
