Pokud bychom se o něco měli zajímat, tak o oběti, o dopad na profese, které přišly do přímého kontaktu s tragickou střelbou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, říká mediální analytik Filip Rožánek. Na analýzu toho, jak média zvládla událost pokrýt, je podle něj třeba delší časový odstup. Kritika by měla cílit na konkrétní chyby a média by neměla zapomínat na empatii, nabádá Rožánek. V podcastu Background ČT24 také zodpovídá otázku, zda on-line obsah bude v budoucnu plně v režii umělé inteligence, a zamýšlí se i nad tím, co mediální scénu čeká v tomto roce.
„Jeden z dojmů, které si z toho odnáším, je, že by média ve snaze informovat při dramatické situaci neměla zapomínat na empatii,“ vrací se Rožánek k prvním hodinám po útoku na pražské filozofické fakultě. Kriticky se staví ke zveřejnění videa, které natočil novinář před budovou fakulty během zásahu policistů. Záznam pak přebírala další média.
„U čeho mě pak zamrazilo, byla určitá snaha motivovat studenty, kteří tam přišli o kamarády, aby ten záznam komentovali. To je prostě špatně,“ je přesvědčený analytik. Připomíná také, že některá média zveřejnila identitu střelce.
„Potkaly se tu dvě roviny. Na jedné straně policie vyhlásila pátrání, takže byla zjevná jeho identita, kterou média samozřejmě převzala ve snaze pomoci pátrání. Na druhé straně pak stojí rovina, na kterou upozorňují různé studie, že ve chvíli, kdy bude pachatel příliš dramatizován a obsáhle popisován, může inspirovat následovníky,“ říká Rožánek a dodává: „Pokud bychom se o někoho měli zajímat, tak o oběti, souvislosti, o zraněné, o to, jaký dopad to má na profese, které přišly do přímého kontaktu s tou událostí.“
Důležité ale podle Rožánka také je neignorovat příčiny. „Pokud budeme znát motivaci nebo ji dokážeme popsat, tak se s ní pak dokážeme nějakým způsobem vypořádat. Můžeme pak buď přijmout opatření ve společnosti, anebo můžeme říct, že to byl tak výjimečný případ, že se nedá nic dělat,“ nastiňuje, na co by se měla média dál zaměřit.
Na hloubkovou analýzu mediálního obrazu prosincové střelby je podle Rožánka ještě příliš brzy. „Jako analytik potřebuji mnohem větší odstup,“ vysvětluje s tím, že další mediální obsah k tématu stále přibývá.
Čeština jako obrana proti AI
Dobrý služebník, zatím ještě ne zlý pán. Tak popisuje Rožánek umělou inteligenci, které někteří předpovídají, že by mohla v budoucnu tvořit většinu on-line obsahu. S tím ale analytik nesouhlasí. „Umělá inteligence dokáže dobře pracovat s existujícími daty a dokáže vygenerovat obsah na základě toho, co se naučila. Neudělá ale živé vysílání, nebude vyhodnocovat priority událostí, nebude uvažovat jako editor,“ vypočítává důvody, proč AI nemůže zcela nahradit novináře. „Na to je rozpětí žánru v novinařině opravdu velmi značné,“ dodává.
Sám umělou inteligenci používá třeba k přepisu zvukových nahrávek do textové podoby. „Umělá inteligence ovlivnila mediální sféru zatím v tom prospěšném směru. Je dobrým pomocníkem. Což mi připomíná dobu, kdy začínaly sociální sítě. Tehdy byly dobrým pomocníkem, jak dostat k publiku obsah, pak se to zvrhlo, a byly špatnými pány. Uvidíme, jestli umělá inteligence zůstane v rovině dobrého služebníka,“ zamýšlí se.
Jistou „ochranou“ před umělou inteligencí je podle analytika český jazyk. „Čeština má pořád výhodu, že když ji vygeneruje robot, tak zní trochu nepřirozeně. Já jsem v nadsázce říkal, že jediný, koho by dokázala umělá inteligence reálně napodobit, by byl někdejší premiér Bohuslav Sobotka, protože jeho charakteristický projev bez intonace by dokázal nahradit právě i nějaký syntetický generátor,“ směje se Rožánek.
Útěk od sociálních sítí
Rožánek doufá, že v roce 2024 bude pokračovat útěk médií od sociálních sítí. Proces, který podle něj začal už loni. „Letos by mohl dospět do nějaké relevantnější fáze, protože spousta mediálních domů se snaží o přímý kontakt se svými odběrateli, čtenáři, posluchači, diváky. Ať už prostřednictvím newsletterů nebo osobního kontaktu,“ popisuje. „Myslím si, že tento rok bude ve znamení budování vztahů mezi médii a konzumenty,“ připojuje s tím, že by to prospělo k obnovení celkové důvěry v média.
Tu dle jeho slov narušuje mimo jiné odcizení médií s konzumenty spočívající například v tom, že zpravodajské redakce někdy považují za důležitá jiná témata než ti, pro které jsou zprávy určeny. „Média se musí zabývat tím, čím žijí jejich konzumenti,“ říká.
„V Česku také nemáme žádnou pevnou definici novináře nebo média. Za novináře se tak může prohlásit každý a v důsledku digitálních médií pak konzumenti vnímají všechno jako médium. Přesně jako se to stalo studentům, hází potom média do jednoho pytle,“ naráží Rožánek na otevřený dopis studentů žurnalistiky, zveřejněný den po střelbě na filozofické fakultě, který se kriticky vyjadřoval k práci redakcí bezprostředně po útoku.
„Čistě věcně, profesně, mělo to být konkrétnější. Měli by říct: ‚Vy jste zveřejnili fotku studentů, kteří se ukrývají na římse, to je špatně,‘ nebo ‚vy jste tady otiskli fotku pachatele přes celou titulní stránku novin a pojďme se bavit o tom, jestli je to dobře, nebo špatně‘. Ale říct, že média selhávají a podobně, tak to podle mě zase nahrává obecné nedůvěře v média a pocitu, že novináři všechno dělají špatně,“ varuje Rožánek.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
