Za chybný považuje postup české diplomacie ve vztahu k Sýrii poslanec koaliční KDU-ČSL Ivan Gabal. V Interview ČT24 řekl, že ministerstvu zahraničí chybí sebereflexe. Způsob, kterým se v Česku vytváří zahraniční politika na půdorysu Hrad – premiér – ministerstvo zahraničí – ministerstvo obrany, by chtěl Gabal změnit.
To, že velvyslanectví České republiky v Sýrii stále funguje, považuje prezident i vláda za jeden z největších diplomatických úspěchů. Podle Ivana Gabala je to ale úspěch diskutabilní, který navíc začíná českou diplomacii izolovat.
„Vyjma toho, že tam chceme ambasádu nějakým způsobem udržet, už nemáme žádný důvod k tomu, co tam děláme. Nejsme ochotni odpovědně vnímat důvody, které mluví proti tomu, abychom tam byli,“ uvedl člen sněmovních výborů pro obranu a bezpečnost.
Černínský palác podle něj trpí nedostatkem sebereflexe. Přičítá to způsobu, kterým se v současnosti vytváří a koordinuje česká zahraniční politika. „Podoba koordinace, kdy je to Hrad, premiér, ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany, je z hlediska výsledků velmi nedostatečná. Spíše vede k chybám nebo nedostatku sebereflexe,“ řekl Ivan Gabal.
Kvůli tomu, že je Česko poslední zemí EU s velvyslanectvím v Damašku, se podle Gabala například vůbec nevyjadřujeme k dění v Aleppu. „Šestkrát jednala Rada bezpečnosti. Šestkrát došlo k hlasování, které vetovali Rusové. My jsme se nevyjádřili ani jednou,“ shrnul dění v uplynulém roce.
Poslanec míní, že to neodpovídá linii, kterou vláda hlásá – tedy že Česko stojí o utišení uprchlické krize přímo v zemích, odkud lidé utíkají.
Europoslanci vyzvali ke zmírnění nenávisti k uprchlíkům
Boje v Aleppu by ovšem mohly mít na českou politiku i společnost také jiný vliv. Ve městě se namísto příměří opět rozhořely boje prakticky v přímém přenosu. Obzvláště zřejmé tak je, před čím uprchlíci utíkají.
„Je třeba vidět, že ti lidé utíkají z Aleppa z úplně jiných důvodů, než že jsou to Arabové a muslimové. Jim jde o život. I když to přežijí, útěk z Aleppa nezaručuje bezpečí,“ podotkl Ivan Gabal.
Ke zmírnění nenávisti vůči menšinám a uprchlíkům nedávno vyzval Evropský parlament. Podle poslance a sociologa šlo o „jakési slovo do vlastních řad“, považuje ho však za prospěšné. „Vnášení nenávisti jako páteře vnitřní politiky je v hlubokém rozporu s tím, na čem je EU hodnotově postavena,“ konstatoval.
Za hlavní téma české politiky však v současnosti nepovažuje nenávist vůči uprchlíkům, kteří se Česku ostatně vyhýbají, a dalším migrantům. „Z hlediska vnitropolitické dynamiky u nás je štvaní za horizontem. Ale co zůstává, je velmi tvrdá protievropská rétorika. Řada lidí si neuvědomuje, jak moc je evropská integrace páteří naší prosperity a bezpečnosti,“ míní Ivan Gabal.
I v rámci vnitroevropské politiky přitom považuje postup vlády za diskutabilní. Nelíbí se mu, že se orientuje stále výrazněji na spolupráci v rámci Visegrádské skupiny. V ní přitom Česko začíná patřit k zemím, které jsou k EU spíše vstřícné. Současné vlády v Maďarsku a Polsku jsou totiž vůči Bruselu čím dále odtažitější, podle Gabala kvůli nim dokonce „V4 začíná být z hlediska své evropské pozice toxická“.
