Výroky poslankyně KSČM Marty Semelové, kterými mimo jiné zpochybnila vynucenost přiznání Milady Horákové při monstrprocesu v 50. letech, nemohou být relevantní historický názor. Jde pouze o opakování propagandy, soudí ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma. Fakt, že ji soud osvobodil, považuje za správný, protože svoboda slova by měla být omezována jen ve výjimečných případech, dodal.
Kauza Semelová: I Slánský se přiznal, že je britský špion, připomíná historik
Oldřich Tůma: I Marta Semelová musí vědět o irelevantnosti svých výroků (zdroj: ČT24)
Semelové slova nejsou historický názor
„Co říká paní Semelová, není interpretace historie. To je prosté opakování komunistické dobové propagandy, to není ani názor, s kterým by se dalo nějak polemizovat, nebo ho brát vůbec vážně. Nerad bych tedy výroky paní Semelové zařazoval do nějakého historického diskurzu,“ soudí ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.
Připouští, že historikové se v interpretaci dějin liší a v jakých mantinelech se tak děje, určují vlastní pravidla a metody disciplíny samotné. Ovšem Oldřich Tůma je přesvědčen, že i sama komunistická poslankyně musí vědět, že její slova jsou naprosto irelevantní.
Její argumentace nemůže obstát
Marta Semelová pronesla v únoru 2014 v pořadu ČT24 Hyde Park několik výroků, v nichž mimo jiné zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném procesu bylo vynucené. Odmítla také, že obsazení Československa v roce 1968 bylo okupací, podle ní šlo o internacionální pomoc.
- O StB:
- „Každá země má vnitřní bezpečnostní složky. Pokud byli lidé, kteří chránili ekonomiku této země, tak si myslím, že byli v plném právu, a abychom je dnes odsuzovali za to, že chránili ekonomiku této země, tak to si myslím, že je nesprávné.“
- O obětech komunistického režimu:
- „Když sleduji, kdo všechno byl takzvanou obětí komunistického režimu, tak když se na to člověk podívá, tak je to pomalu více lidí, než kolik má tato země obyvatel. Ta čísla jsou nadsazená. Za politického vězně se také mnohdy považují lidé, kteří byli ne politickými vězni, ale měli za sebou kriminální činnost.“
- O roku 1968:
- „Já bych to nazvala internacionální pomocí, která ale nám jako komunistické straně přinesla do budoucna mnohé problémy s tím, jak se lidé dívali na komunistické hnutí.“
- O agentech StB:
- „Spolupracovník StB pro mě není známka toho, že by to byl někdo neslušný.“
- O popravě Milady Horákové:
- „Bylo to v té době, považuji to za nešťastné, nicméně Horáková se přiznala ke své činnosti. Pochybuji o tom, že by šlo o vynucené přiznání.“
- O Vasilu Biľakovi:
- „Byl to významný politik Československa. Pro mě to byla pozitivní postava.“
„Kolik lidí v této zemi nebo v Sovětském svazu bylo odsouzeno poté, co se přiznali. Slánský se také přiznal, že byl celý život britský špion. Znamená to něco? To je přece argumentace, která neobstojí,“ shrnuje svůj pohled na výroky poslankyně Semelové ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.
Soud rozhodl, že Semelová a KSČM se nemusí omlouvat za výroky o popravené Miladě Horákové nebo o invazi vojsk z roku 1968. Ovšem pouze proto, že nezasáhla do osobnostních práv zastupitele v Brně-Bohunicích Michala Kincla (TOP 09), který poslankyni k soudu pohnal.
Předmětné výroky se podle soudce netýkaly Kinclových práv. „Právní řád pamatuje na takovéto případy, ovšem v rovině práva soukromého toto řešitelné není,“ upozornil soudce. Obecně poukázal na možnost obrátit se na policii pro podezření z trestného činu „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“.