Komunistická poslankyně Marta Semelová a její strana se nemusí omlouvat za výroky političky o popravené Miladě Horákové nebo o invazi vojsk z roku 1968. Pravomocně o tom rozhodl pražský městský soud, který zamítl odvolání zastupitele v Brně-Bohunicích Michala Kincla (TOP 09). Kincl neuspěl, protože výroky podle soudu nezasáhly přímo do jeho osobnostních práv.
Semelová se za výroky o Horákové omlouvat nemusí
2 minuty
Semelová se nemusí omlouvat za výroky o Horákové
Michal Kincl se domáhal veřejné omluvy, protože ho výroky komunistické poslankyně Semelové jako občana šokovaly a pocítil po nich „strach a úzkost z možné restaurace zločinného totalitního komunistického režimu“.
Požadoval proto písemnou omluvu s konstatováním, že obsazení Československa bylo okupací a že komunistický režim perzekvoval mnoho lidí. Omluvu chtěl především po KSČM, která se od výroků poslankyně nedistancovala, což podle něj znamená, že s nimi souhlasí.
Kinclův právní zástupce Jaroslav Bárta novinářům řekl, že klientovi rozhodně doporučí dovolání k Nejvyššímu soudu. Podle Bárty byl zásah do osobnostní sféry dán tím, jaké postavení KSČM a Semelová mají. „Výrok nepronesl někdo v hospodě u piva, ale bylo to proneseno poslankyní České republiky, tedy členkou zákonodárného orgánu,“ zdůraznil.
Semelová výroky pronesla v únoru 2014 v pořadu ČT24 Hyde Park. Mimo jiné zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném procesu bylo vynucené. Odmítla také, že obsazení Československa v roce 1968 bylo okupací, podle ní šlo o internacionální pomoc.
55 minut
Hyde Park s Martou Semelovou (13.2.2014)
Odvolací soud konstatoval, že poslankyně svým projevem nezasáhla do Kinclových osobnostních práv. „Plně se ztotožňujeme s tím, jak ve věci postupoval a jak ji rozhodl soud prvního stupně. (…) Ve vztahu k panu žalobci nedošlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv. Předmětné výroky se netýkaly jeho osoby,“ uvedl soudce Tomáš Novosad.
„Právní řád pamatuje na takovéto případy, ovšem v rovině práva soukromého toto řešitelné není,“ upozornil soudce. Obecně poukázal na možnost obrátit se na policii pro podezření z trestného činu „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“.
Jinou možnost postupu podle něj obsahuje zákon o sdružování v politických stranách. Policisté ale výroky Semelové už dříve zkoumali a došli k závěru, že její vystoupení nebylo trestné.
- O StB:
- „Každá země má vnitřní bezpečnostní složky. Pokud byli lidé, kteří chránili ekonomiku této země, tak si myslím, že byli v plném právu, a abychom je dnes odsuzovali za to, že chránili ekonomiku této země, tak to si myslím, že je nesprávné.“
- O obětech komunistického režimu:
- „Když sleduji, kdo všechno byl takzvanou obětí komunistického režimu, tak když se na to člověk podívá, tak je to pomalu více lidí, než kolik má tato země obyvatel. Ta čísla jsou nadsazená. Za politického vězně se také mnohdy považují lidé, kteří byli ne politickými vězni, ale měli za sebou kriminální činnost.“
- O roku 1968:
- „Já bych to nazvala internacionální pomocí, která ale nám jako komunistické straně přinesla do budoucna mnohé problémy s tím, jak se lidé dívali na komunistické hnutí.“
- O agentech StB:
- „Spolupracovník StB pro mě není známka toho, že by to byl někdo neslušný.“
- O popravě Milady Horákové:
- „Bylo to v té době, považuji to za nešťastné, nicméně Horáková se přiznala ke své činnosti. Pochybuji o tom, že by šlo o vynucené přiznání.“
- O Vasilu Biľakovi:
- „Byl to významný politik Československa. Pro mě to byla pozitivní postava.“
Semelová na vyřčených názorech trvá, u odvolacího soudu zopakovala, že na nich nemá co měnit. Poukazovala také na svobodu. „Soud je zcela absurdní už z toho důvodu, že není možné, aby rozhodoval o věcech historických,“ podotkla.
KSČM označila žalobu za účelovou. Zastupitel v Brně-Bohunicích ji podle strany využívá k tomu, aby přenesl soutěž politických stran do soudní síně, což je v demokratickém státě nepřípustné.
