Soud zamítl žalobu na poslankyni Semelovou. Invazi vojsk v roce 1968 označila jako pomoc


6. 1. 2016Aktualizováno6. 1. 2016|Zdroj: ČT24

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na komunistickou stranu a její poslankyni Martu Semelovou kvůli kontroverzním výrokům, které pronesla v pořadu Hyde Park na ČT24. Semelová se vyjadřovala mimo jiné o Miladě Horákové a vojenské invazi v roce 1968. Žalobu podal právník a brněnský zastupitel za TOP 09 Michal Kincl, který se dožadoval omluvy. Soud ale žalobu zamítl jako nedůvodnou, protože výroky Kinclovi nezpůsobily relevantní újmu. Rozsudek zatím není pravomocný - Kincl po jeho vynesení uvedl, že se odvolá.

„Bylo to v té době, já to považuji samozřejmě za nešťastné, nicméně Milada Horáková se také přiznala ke všemu, ke své činnosti,“ uvedla komunistická poslankyně v Hyde Parku před dvěma lety. Na připomínku moderátora, že šlo o vynucené přiznání, pak dodala: „Tak o tom dost pochybuju, že to byla vynucená přiznání.“ Invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 pak označila za internacionální pomoc a Vasila Biľaka, signatáře zvacího dopisu vojskům Varšavské smlouvy, zase označila za pozitivní postavu československých dějin.

Policie už dřív konstatovala, že vystoupení političky nebylo trestným činem. Brněnský zastupitel Michal Kincl pak ale podal žalobu: výroky Semelové ho prý šokovaly a pocítil strach z možného návratu zločinného komunistického režimu. Právník požadoval písemnou omluvu, kde mělo mimo jiné výslovně zaznít, že obsazení Československa bylo okupací a že totalitní komunistický režim perzekvoval mnoho lidí.

Jenže podle soudu byla žaloba nedůvodná: „Je dobře, že paní žalovaná (Semelová) tyto věci říká nahlas, že víme, co si myslí a že nám tímto způsobem připomíná dobu, jejíhož návratu se pan žalující bojí,“ řekl soudce. Kincl podle něj musí „pověstnou Masarykovskou prací přesvědčit voliče o tom, že to, co Semelová říká, není pravda“. Žaloba ale prý není důvodná, protože tímto způsobem podle soudu není možné domáhat se po Semelové, aby „vyslovila to, co si nemyslí“. 

Soudce: Rozumná obava z komunistické ideologie je zdravá

Soudce ovšem zdůraznil, že předmětem sporu není to, zda takové výroky obecně pronášet lze, nebo nelze. Nýbrž to, zda zasáhly do Kinclových osobnostních práv, což se nestalo. „Já sám také s paní žalovanou (Semelovou) vřele nesouhlasím – s jednou výjimkou v tom směru, že ta žaloba není důvodná. Rozumná obava z komunistické ideologie a lidí, kteří ji zastávají, je dle mého názoru zdravá,“ uvedl soudce Pavel Freibert při odůvodnění verdiktu.

Hyde Park s Martou Semelovou (13.2.2014) (zdroj: ČT24)

Marta Semelová po vynesení verdiktu uvedla, že takové rozhodnutí očekávala: „Soud rozhodl podle práva (…) Jak jsem říkala už před jednáním: ta žaloba byla opravdu absurdní.“ Podle ní v ČR existuje svoboda slova a na vyřčených názorech prý Semelová trvá. KSČM už dříve označila žalobu za účelovou, zastupitel v Brně-Bohunicích za TOP 09 Kincl ji prý využil ve své předvolební kampani.

Miladu Horákovou věznili již nacisté, na smrt ale šla až v r. 1950

Milada Horáková vstoupila do veřejného života ve 20. letech minulého století, kdy se zapojila do ženského hnutí. Zřejmě i pod vlivem jeho klíčové osobnosti Františky Plamínkové později vstoupila do národně socialistické strany. 

GALERIE
Proces s Miladou Horákovou – červen 1950

Když Německo okupovalo české země, připojila se k odboji, spolu s manželem Bohuslavem Horákem působila v Petičním výboru Věrni zůstaneme. V roce 1940 gestapo oba zatklo, Milada Horáková byla vězněna v terezínské Malé pevnosti, v roce 1944 potom stanula před soudem, který odmítl požadavek žalobce na trest smrti a poslal ji na osm let do vězení.

Po osvobození Československa usedla Milada Horákové jako poslankyně za národně socialistickou stranu a nadále působila v ženském hnutí. Na prostest proti komunistickému postupu se v březnu 1948 vzdala mandátu. O rok a půl později byla zatčena.

  • Proces se skupinou Milady Horákové, zvaný též proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové či proces s Miladou Horákovou a spol., byl největší a nejvýznamnější vykonstruovaný politický monstrproces v komunistickém Československu. Byl to jediný ze stovek politických procesů z doby po únoru 1948, ve kterém byla k smrti odsouzena a následně opravdu popravena žena.
  • Byl to první velký politický proces, na jehož přípravě se velmi významně podíleli sovětští poradci (v tomto případě poradci Lichačev a Makarov). Poprvé v něm byly používány předem připravené scénáře výpovědí a režijní knihy soudního přelíčení.
  • JUDr. Milada Horáková (1901), úřednice, bývalá poslankyně strany československých národních socialistů (trest smrti)
  • Jan Buchal (1913), štábní strážmistr SNB (trest smrti)
  • Vojtěch Dundr (1879), penzista, bývalý ústřední tajemník Československé sociálně demokratické strany (15 let)
  • JUDr. Jiří Hejda (1895), bývalý továrník (doživotí)
  • JUDr. Bedřich Hostička (1914), tajemník Československé strany lidové (28 let)
  • Záviš Kalandra (1902), novinář (trest smrti)
  • Antonie Kleinerová (1901), důchodkyně, bývalá poslankyně strany československých národních socialistů (doživotí)
  • JUDr. Jiří Křížek (1895), advokát (22 let)
  • JUDr. Josef Nestával (1900), úředník (doživotí)
  • JUDr. Oldřich Pecl (1903), bývalý majitel dolů, právník (trest smrti)
  • Prof. JUDr. Zdeněk Peška (1900), univerzitní profesor (25 let)
  • František Přeučil (1907), nakladatel (doživotí)
  • Františka Zemínová (1882), redaktorka, poslankyně Československé strany národně socialistické (20 let)

Jejímu manželovi se podařilo uniknout StB a uprchnout za hranice. On, ale ani mnoho světových osobností v čele s Albertem Einsteinem či Winstonem Churchillem však nedokázali zabránit její smrti. Milada Horáková zemřela na šibenici v pankrácké věznici 27. června 1950. Její ostatky se dodnes nenalezly. Svůj symbolický hrob má na vyšehradském hřbitově.

GALERIE
Milada Horáková