Kauza takzvaných trafik pro exposlance po třinácti letech definitivně skončila, Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost bývalého náměstka ministra zemědělství Romana Bočka. Dostal podmínku a peněžitý trest, stejně jako bývalý premiér za ODS Petr Nečas, který však ústavní stížnost podle dostupných informací nepodal. Kauza přispěla v roce 2013 po policejním zásahu na úřadu vlády k pádu Nečasova kabinetu a otřesu na politické scéně. Bočkovu stížnost považoval soud za neopodstatněnou, usnesení zpřístupnil ve své databázi.
Nečas, tehdejší šéfka jeho kanceláře Jana Nagyová (později Nečasová) a Boček slíbili poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu a nechají projít vládní daňový balíček, s nímž nesouhlasili. Poté, co byl balíček schválen, se Šnajdr stal předsedou dozorčí rady Čepra a Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu.
Za podplácení si Nečas vyslechl podmíněný trest 2,5 roku se zkušební dobou na čtyři roky a peněžitý trest milion korun. Boček dostal dva roky s tříletou podmínkou plus peněžitý trest 300 tisíc korun. Nagyová se později provdala za Nečase a přijala jeho příjmení, nyní jsou už rozvedení. Prvoinstanční soud ji také potrestal podmíněným a peněžitým trestem. Žena se ale proti verdiktu neodvolala a rozhodnutí nabylo právní moci už dříve. Trojice vinu popírala.
Boček tvrdí, že jen zprostředkovával kontakt mezi politiky
Boček v ústavní stížnosti například uvedl, že soudy mylně a příliš přísně vyložily mantinely dobrých mravů v politické soutěži. Poukázal na to, že vystupoval jen jako „poslíček“ zprostředkující kontakt mezi znepřátelenými poslanci a premiérem, což považoval za běžnou součást politiky. Trestné činnosti se tak podle stížnosti nedopouštěl úmyslně.
„Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy v jeho věci porušily jeho základní práva,“ reagoval ÚS, který odkázal na odůvodnění obecných soudů. „Argumentaci stěžovatele je pak nutné považovat za pouhou polemiku s pro něj nepříznivými závěry obecných soudů, která však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti,“ píše se v usnesení.
Dovolání Nečase i Bočka v roce 2024 odmítl Nejvyšší soud. Porušení dobrých mravů volné soutěže politických stran bylo podle Nejvyššího soudu zřejmé nejen velké části politiků, ale i většině médií a veřejnosti. „Protiprávnost svého činu mohl tudíž rozpoznat bez větších obtíží, a mohl se proto omylu vyvarovat,“ stálo v rozhodnutí.
Nečasův trest zahrnul i jeho předchozí odsouzení. Křivě svědčil u soudu ve prospěch své manželky. Stal se tak prvním pravomocně odsouzeným někdejším premiérem České republiky v trestní kauze. Trval nicméně na tom, že říkal pravdu.
