Miliardový byznys v Kyrgyzstánu, ke kterému se v červenci dostala česká firma Liglass Trading CZ Michaela Smelíka, se zadrhl. Tamní vláda avizovala, že s Čechy ukončí smlouvu na výstavbu kaskády vodních elektráren na řece Naryn. Kvůli tomu, že zatím nezaplatili stamiliony korun, které byly podmínkou smlouvy. Podle Smelíka si naopak kyrgyzská strana neoprávněně nechala vratnou finanční záruku 1,15 milionu dolarů a údajně také firmě zatajila zásadní překážku pro zahájení projektu, kvůli které předchozí investor nyní ohrožuje celý projekt. Je možné, že vše skončí u soudu.
Kauza Liglass v šesti bodech: Podezřelý nákup v Nevadě a přímluvy Hradu
ČT připravila šest bodů, které vysvětlují kontext celé kauzy i její další možný vývoj.
Téma 1: Právní bitva tří národů
Nejprve zmiňme spor mezi Kyrgyzskou republikou a ruskou státní společností RusHydro (РусГидро). Rusové s vládou středoasijského státu podepsali v roce 2012 smlouvu na výstavbu a provoz kaskády vodních elektráren na řece Naryn. Vloni ji však kyrgyzská vláda jednostranně vypověděla. Údajně nebyla spokojena s postupem prací.
Projekt pak před dvěma měsíci převzala česká společnost Liglass Trading CZ. RusHydro hrozila mezinárodní arbitráží a požadovala po kyrgyzské straně 37 milionů dolarů (přes 800 milionů korun), které do projektu investovala. „Dluh“ měl v rámci kontraktu zaplatit Liglass.
To se dosud nestalo, a proto se situace nyní vyhrotila. „RusHydro vyhlásila nabídku na hledání mezinárodního poradce, který povede mezinárodní arbitráž s kyrgyzskou stranou,“ potvrdil ČT šéf ruské společnosti Nikolaj Šulginov.
Mezinárodní arbitráží však Kyrgyzům hrozí i Liglass. V pondělí kyrgyzská média citovala premiéra Sapara Isakova, že vláda smlouvu s českou firmou vypoví, protože nedodržela podmínky smlouvy – nezaplatila zmíněných 37 milionů dolarů.
Šéf Liglassu Michael Smelík však tentýž den uvedl, že v případě sporů mají podle smlouvy tři měsíce na jednání, k nimž vládu posléze vyzval. Kdyby se ani po této době nedomluvili, spor by podle Smelíka měly řešit kyrgyzské soudy.
Nicméně pokud vláda od dohody skutečně odstoupí bez jednání, Liglass uvažuje o mezinárodní arbitráži. Kyrgyzská strana se na případné soudy již připravuje. Majitel Liglassu však i nadále doufá, že se s tamní vládou nakonec domluví a termín splátky se posune.
Téma 2: Mají Češi na výstavbu kaskády peníze?
Výstavba několika hydroelektráren je obří zakázka, která vyjde odhadem až na dvanáct miliard korun. Podle některých politiků v Kyrgyzstánu je pravděpodobné, že Liglass Trading CZ nezaplatí ani zhruba 800 milionů korun na vyplacení původního investora. „Skutečnost, že nebudou platit, je již zřejmá. Jinak by to už udělali,“ citoval kyrgyzský server 24kg vícepremiéra Dujšenbeka Zilalijeva.
Majitel české firmy Michael Smelík k tomu uvedl, že jim shánění peněz zkomplikovala „lživá kampaň“, která se podle něj spustila záhy poté, co Liglass v polovině července zakázku získal. „Veškerý mediální marast, který se kolem nás spustil, měl za důsledek jedno. Novináři a další lidé přímo kontaktovali naše partnery a naše banky, v důsledku nám banka Barclays v Londýně vypověděla z důvodu reputačního rizika spoluúčast na tomto projektu,“ prohlásil v pondělí Smelík.
Nicméně i tak je podle něj Liglass Trading CZ připraven projekty v Kyrgyzstánu dotáhnout do konce. Česká firma tak zřejmě dál spoléhá na velké investory, kteří měli projekt spolufinancovat. Jejich identitu ale odmítá odtajnit.
Téma 3: Podezření v americké Nevadě
Kyrgyzská média vznesla podezření, že Liglass Trading CZ se pustil do „temných finančních machinací“. A to tím, že si členové vedení železnobrodské firmy letos koupili ve Spojených státech firmu, která má podle kyrgyzských novinářů a aktivistů fungovat jen jako jakási skořápka, „šedé čerpadlo“ na peníze, pomocí níž se do neprůhledného systému propadne i projekt hydroelektráren na řece Naryn. Češi nařčení odmítají.
Michael Smelík, Jiří Vojtěchovský a Juraj Pavol konkrétně koupili 92 procent společnosti China Intelligence Information Systems (IICN) registrované v americké Nevadě. Podle kyrgyzského opozičního aktivisty Edila Baisalova začaly náhle její dosud „bezcenné“ akcie v době uzavření kontraktu na stavbu hydroelektráren prudce růst. O několik tisíc procent.
Podle novinářky Nurjamal Djanibekové se ještě začátkem července akcie IICN obchodovaly za 0,005 dolaro za kus, v druhé polovině srpna to však již bylo 0,39 dolaru.
Baisalov míní, že dramatický růst může být vyvolán uměle vlastníky a jejich „komplici“ ve Spojených státech, kteří na prudký růst měli lákat nezkušené investory. Když se pak firma v pravý okamžik svých vlastních akcií s mnohonásobným ziskem zbaví, ostatní investoři skončí v hluboké ztrátě.
Takové machinace, pro něž se vžil výraz „pump and dump,“ a které ukazuje třeba film Vlk z Wall Streetu, jsou samozřejmě nelegální.
Juraj Pavol ale jakékoliv podvádění či nezákonné machinace odmítl. „Vlastníme pouze omezené zásoby (akcií), které nemohou být prodány v následujících dvou letech. Jinak bychom porušili americké právo,“ řekl pro EurasiaNet.
Na pondělní tiskové konferenci v kyrgyzské metropoli pak Michael Smelík Baisalova opakovaně obvinil, že proti Liglass Trading vede kampaň. „Zákony v Americe jsou tak přísné, že pokud bychom tam dělali takový byznys, jak se píše, už by nás uvěznili. Ani v Kyrgyzstánu bychom se neskryli, FBI by nás našla,“ doplnil na tiskové konferenci v Biškeku Jiří Vojtěchovský.
Reportéři ČT: Kancléřská záruka s neúplnými informacemi (zdroj: ČT24)
Téma 4: Projekty, jimiž Češi dokazovali svoje zkušenosti
Referenční stavby, odkazující k velkým zkušenostem s projekty hydroelektráren v Evropě i Asii, kterými se firma Liglass Trading CZ (zaměřena na solární elektrárny) chlubila na webových stránkách, se ukázaly jako minimálně dost zveličené. Čeští provozovatelé vodních elektráren jakoukoliv spolupráci s firmou Michaela Smelíka odmítli. A stejně tak i ti zahraniční. Firemní webové stránky mezitím zanikly.
ČT získala vyjádření společností, které provozují přehrady v Rusku, Arménii a Srbsku. Právě tyto elektrárny uvedl Liglass v referencích. „S takovou firmou jsme nikdy nespolupracovali,“ napsala Heidi Glück za energetickou firmu ContourGlobal, jež má na starosti vorotanskou kaskádu v Arménii.
„Ohledně malých vodních elektráren na řece Nišavě naše společnost nikdy nekooperovala s Liglass Trading,“ odpovědělo tiskové oddělení srbského provozovatele Electric Power Industry.
A ani z Ruska nepřišla kladná odpověď. „Projektu Kabardino-Balkaria (který čeští podnikatelé také uvedli v referencích, pozn. red.) se uvedená firma nezúčastnila,“ odepsali ze společnosti RusHydro (РусГидро).
Mimochodem právě tato ruská firma měla elektrárny v Kyrgyzstánu původně stavět. Jenže tamní vláda uzavřenou smlouvu zrušila a RusHydro nyní po Kyrgyzské republice požaduje 37 milionů amerických dolarů za zmařenou investici. Sumu měl podle smlouvy, uzavřené před dvěma měsíci, zaplatit právě Liglass, který projekt převzal.
Michael Smelík v rozhovoru pro Neovlivní.cz přiznal, že s firmou ČEZ, pod níž spadají čtyři v referencích uvedené vodní elektrárny, nikdy nespolupracoval. „Byl to omyl. Je to pochybení mého webového správce, že to dal do referencí. Byl jsem víc v Kyrgyzstánu než tady a moc jsem to nehlídal,“ řekl.
Později přišel s vysvětlením, že „používali reference svých obchodních partnerů,“ což je dle Smelíkova mínění běžná praxe.
ČT se ho pak ptala i na partnerství u výše zmíněných zahraničních přehrad. „Jste si jistí, že jsem je – v rámci spolupráce s mými partnery, tak jako v ČR, Slovensku, Itálii, Velké Británii a jinde – nedělal? Není pravda, co tvrdíte,“ odpověděl Smelík smskou.
Téma 5: Přímluvy Pražského hradu
Vysvětlování lobbingu za českou firmu rovněž vyvolalo zmatky. Jisté je, že se za Liglass Trading CZ přimlouval hradní kancléř Vratislav Mynář či prezident Miloš Zeman. Jak uvedl server Neovlivní.cz, Mynář před rokem zaslal na hlavičkovém papíře prezidentské kanceláře doporučující dopis Saparovi Isakovi – nynějšímu premiérovi kyrgyzské vlády – v té době však šéfovi kanceláře prezidenta Almazbeka Atambajeva. V něm lobboval za českou firmu.
„Chtěl bych vyjádřit podporu spolupráci s českou společností Liglass Trading (…), která je osvědčenou firmou nejen na českém, ale i evropském trhu. Doufáme, že budete silným a dlouhodobým partnerem,“ napsal kancléř.
Mynář uvedl, že při psaní dopisu ho vedla pouze snaha vyjít vstříc české firmě, která má šanci získat zakázku v zahraničí. Jakýkoli osobní profit rezolutně popřel. Na dotaz, který padl v Interview ČT24, zda si alespoň neměl prověřit finanční kondici české firmy odpověděl, že není Sherlock, aby zkoumal obrat Liglassu.
Název české firmy pak v souvislosti s mnohamiliardovým projektem padl i při červnovém zahájení výstavy Expo2017 v kazašské Astaně, kdy o ní hovořil prezident Zeman se svým kyrgyzským protějškem.
O pár týdnů později byla smlouva podepsána, a to přesto, že byli proti kyrgyzští diplomaté. Podle tamních médií varovali, že firma není na trhu vodních elektráren příliš známá a navíc její mateřská společnost skončila v insolvenci, takže není jisté, že bude mít na výstavbu vodohospodářských staveb dostatek peněz.
„Při všech těchto setkáních lobbuji za české firmy, tak si vždy vyžádám podklady z ministerstva průmyslu a obchodu, které firmy mají v té dané zemi, v daném případě v Kyrgyzstánu, nějaké ambice, zda je mohou doporučit jako firmy důvěryhodné,“ popsal svůj postoj prezident Českému rozhlasu koncem srpna.
Náměstek ministerstva průmyslu Vladimír Bärtl pak uvedl, že Liglass podpořil, ale jen v obecném dopise, v němž uvítal zájem české společnosti účastnit se tendru v oblasti energetiky v Kyrgyzstánu.
Mluvčí resortu František Kotrba pak doplnil, že „v těchto případech ministerstvo primárně neprověřuje finanční zázemí firmy.“ Bärtl míní, že prezident měl na mysli jeho podpůrný dopis. Resort totiž žádné stanovisko Hradu neposílal.
Nicméně majitel Liglassu Michael Smelík uvedl, že přímluvy nakonec stejně nehrály roli, protože šlo o otevřený tendr, a kdyby nesplnil jeho podmínky, žádný dopis by výsledek nezměnil.
Téma 6: Historie firmy Liglass
Firma Liglass Trading CZ se základním kapitálem 200 tisíc korun má oficiální sídlo ve zchátralé budově v obci Líšný u Železného Brodu. Působí v oblasti zabývající se výstavbou solárních elektráren a patří jedinému majiteli – Michaelu Smelíkovi. Ten v minulosti vlastnil továrnu mateřské firmy Liglass a. s., která vyráběla lustry, vinuté perly či vánoční ozdoby. Ty pak vyvážela zejména na východní trhy její dceřiná firma Liglass Trading.
Obchody se ale zadrhly. Smelík se svým bratrem Reném proto změnil sortiment a začal obchodovat se solárními panely. Mateřskou společnost už ale nezachránili. Před dvěma lety skončila s mnohamilionovými dluhy v konkurzu. Podle Hospodářských novin věřitelé vymáhají po sklářské firmě zhruba 170 milionů korun.
Michael Smelík odešel z vedení sklářské firmy Liglass a. s. v roce 2012. Ovšem Reportéři ČT zjistili, že stále ručí za pohledávku, kterou železnobrodská akciovka dluží státu. Do konkurzu se totiž přihlásila také Českomoravská záruční a rozvojová banka – státem založená finanční instituce, která dávala podnikatelům zvýhodněné úvěry. Bratři Smelíkové si u ní jménem továrny Liglass vzali v roce 2005 úvěr, který nesplatili dodnes.
„Celkový dluh činí řádově osm a půl milionu korun českých,“ uvedl právník z Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský. Přičemž vlastní nesplacený úvěr představuje 4,4 milionu, zbytek částky jsou úroky.