Kardinál Dominik Duka odsloužil v chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha slavnostní bohoslužbu u příležitosti návratu kardinála Josefa Berana do vlasti. Rakev s Beranovými ostatky bude až do pondělka vystavena a poté v katedrále uložena do nově zřízeného sarkofágu v kapli sv. Anežky.
Kardinál Beran se vrátil do svatovítské katedrály, uctila jej slavnostní bohoslužba
Bohoslužbě předcházelo smuteční procesí ze Strahovské baziliky, kde ostatky kardinála Berana spočívaly od pátečního večera. Předtím je přivezl armádní speciál z Říma, kde byly uloženy v papežské hrobce v bazilice sv. Petra.
Sobotního procesí se účastnily stovky poutníků, rakev s ostatky kardinála Berana vezlo šestispřeží kladrubských vraníků. V zástupu šli biskupové a další duchovní, maltézští rytíři, orlové, sokolové, rodina kardinála Berana, poutníci a zástupci akademické obce.
Lebka svatého Vojtěcha
Ze Strahova procesí prošlo kolem Lorety na Hradčanské náměstí, kde byla rakev na chvíli umístěna v Arcibiskupském paláci. Liturgický průvod pak rakev nesenou bohoslovci doprovodil do katedrály, před rakví byla nesena svatovojtěšská berla, za rakví šel Dominik Duka s lebkou svatého Vojtěcha.
„Vítám svého velkého předchůdce,“ prohlásil kardinál Duka v úvodu bohoslužby. Mše, která začala po jedenácté hodině, se sloužila i ve znakové řeči. Kardinál Beran byl totiž mimo jiné ředitelem ústavu hluchoněmých v Krči.
Josef Beran do katedrály svatého Víta vstoupil poprvé coby kardinál. Hodnost získal v roce 1965 až poté, co byl komunistickým režimem dlouhodobě internován a do katedrály se vrátit nesměl. „Dnes je to přesně 28 let, kdy do katedrály vstoupil jako posel svobody Jan Pavel II.,“ připomněl kardinál Duka historickou souvislost s datem Beranova návratu do Svatého Víta.
GALERIE
Beran II
Duka přišel do katedrály na znamení úcty vůči kardinálu Beranovi bos a během projevu citoval kardinálova slova: „I když mé srdce v římském velechrámu v prach rozpadne se v chladné zemi cizí, má láska k vlasti nikdy nevymizí. Za národ svůj se modlit nepřestanu.“
V závěru bohoslužby zaznělo 19 pomalých úderů na zvon Zikmund, největší v katedrále i v celé zemi. Počet úderů symbolizuje součet let, která Beran strávil jako vězeň nacistického a komunistického režimu.
V katedrále je od tohoto týdne i nová socha sv. Vojtěcha, jejímž umístěním se plní jedno z Beranových přání.
Rakev nyní bude po tři dny vystavena pro veřejnost. V pondělí večer, symbolicky na svátek svatého Vojtěcha, bude kardinál Beran pohřben do nového sarkofágu v kapli svaté Anežky.
Kaple není uzavřená, jde v podstatě o výklenek oddělený nízkým plotem. Uložení rakve nad zemí do sarkofágu je výjimečné, dochází k němu zpravidla jen v případě svatých. Katolická církev ale doufá, že svatořečení, a v první fázi blahořečení, kardinála Berana bude úspěšně završeno.
GALERIE
Beran
Vězeň obou totalitních režimů
Kardinál Josef Beran se narodil před sto třiceti lety v Plzni v katolické učitelské rodině. Po dokončení gymnázia odjel v roce 1907 do Říma, kde studoval na papežské univerzitě křesťanskou filozofii i teologii. O čtyři roky později byl vysvěcen na kněze. Po návratu působil několik let jako kaplan a poté jako ředitel pedagogiky Učitelského ústavu u sv. Anny. V roce 1932 se stal rektorem Arcibiskupského semináře v Praze.
Po okupaci nacisty se postavil za solidaritu českých bohoslovců a nacisté se na něj zaměřili. Nakonec ho zatkli šestého června 1942, nedlouho po atentátu na Heydricha. Vězněn byl na Pankráci a v koncentračních táborech v Terezíně i Dachau.
Rok po válce ho papež Pius dvanáctý jmenoval 33. pražským arcibiskupem, o měsíc později byl ve svatovítské katedrále vysvěcen. Po komunistickém převratu odmítl podřídit církev komunistické moci. Odplata přišla už v roce 1949. StB ho držela na různých místech dlouhých 14 let. Po propuštění nesměl pobývat v Praze, ani vykonávat arcibiskupský úřad. O čtyři roky později byla Beranovi udělena prezidentská milost, komunistický režim na něj ale neustále dohlížel.
Desátého ledna 1965 ho jmenoval papež Pavel VI. kardinálem. Režim mu dovolil odjet následující měsíc s tím, že se do vlasti už nemá vracet. Zemřel 17. května 1969 v nedožitých 81 letech na rakovinu plic. In memoriam získal Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Před dvaceti lety církev zahájila proces jeho blahořečení.
