Ostatky kardinála Josefa Berana, vězně nacistického i komunistického režimu, se po devětačtyřiceti letech vrátily z Vatikánu do vlasti. Kvůli vynucenému exilu byla morální autorita československých katolíků pohřbena ve svatopetrské katedrále, po víkendových ceremoniích - včetně noci strávené ve Strahovském klášteře - kardinálovo tělo spočine v chrámu svatého Víta.
Z podzemní kaple vatikánské baziliky byly kardinálovy ostatky vyzdviženy ve čtvrtek. Rozloučení s československým duchovním se zúčastnili seminaristé z papežské české koleje Nepomucenum, kde Beran během svého vynuceného exilu v šedesátých letech pobýval.
Pietní ceremonie v hrobce papežů se zúčastnila i česká delegace složená ze zástupců katolické církve a státu včetně ministra kultury v demisi Ilji Šmída (ANO). Ti také ostatky na cestě do vlasti doprovázeli.
Vatikánská stopa kardinála Berana ani odjezdem jeho ostatků ale zcela nezmizí. Zrušený hrob nahradí pamětní tabule. Kritiku, že Česko v jednom z nejsvětějších chrámů katolicismu ztrácí vliv, české zastoupení ve Vatikánu ale podobné výtky odmítá.
„Pokud budeme hrob kardinála Berana vnímat jako další z turistických atrakcí, tak Česká republika o jednu z turistických atrakcí přichází. Takové vnímání je ale extrémně neuctivé a nedůstojné kardinála Berana,“ prohlásil velvyslanec při Svatém stolci Pavel Vošalík.
Pozdrav zvonů
Po modlitbách na rozloučenou tak ostatky v pátek opustily Řím na palubě českého vojenského letadla a krátce po šesté večer přistály na letišti v pražských Kbelích. Zde je už očekával primas český Dominik Duka, předseda Senátu Milan Štěch i náčelník generálního štábu Josef Bečvář.
Po vynesení rakve z letadla a uložení na katafalk zazněla píseň Čechy krásné, Čechy mé, která provázela také Beranův návrat z koncentračního tábora. Vojenský kaplan pronesl krátkou modlitbu, ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová uctila kardinálovu památku položením červené růže na rakev.
Následně zněla státní hymna. Souběžně s kardinálovým návratem do rodné země, jímž se plní jeho poslední vůle, se rozezněly zvony napříč republikou.
K osudovým svatostánkům
Kolona s Beranovými ostatky se v sedm hodin večer zastavila před seminárním kostelem sv. Vojtěcha v Dejvicích, kde uctila jeho památku modlitbou nešpor. Právě v dejvickém svatovojtěšském kostele působil jako ředitel semináře, než ho uvěznili nacisté a internovali v Terezíně a následně v koncentračním táboře v bavorském Dachau.
Krátce po osmé kolona zastavila na dalším osudovém místě Beranova československého působení – před bazilikou Panny Marie v areálu Strahovského kláštera, kde kardinál v červnu 1949 pronesl své poslední veřejné kázání před zatčením Státní bezpečností a mnohaletou internací.
Při příjezdu kolony aut s Beranovými ostatky a doprovodem se v širokém okolí na několik minut znovu rozezněly zvony kostelů. Do baziliky vnesli rakev bohoslovci, za nimi šli zástupci katolické církve včetně kardinála Duky, věřící i další přihlížející. Byli mezi nimi mimo jiné zástupci katolické sportovní organizace Orel.
Rakev kardinála Berana přivítal sborový zpěv doprovázený orchestrální hudbou. Hlavní prostor baziliky se zcela zaplnil. Královská kanonie premonstrátů na Strahově následně uctila kardinálovu památku veřejně přístupnou modlitební vigilií. Ostatky zůstanou v bazilice přes noc, v sobotu je procesí dopraví ze Strahova na Hradčanské náměstí.
Beranovu rakev k Arcibiskupskému paláci převeze šestispřeží starokladrubských vraníků ve speciálních postrojích a jízdu povede valach Siglavi Pakra Rosanera X, který před více než šesti lety táhl i lafetu s ostatky zesnulého prezidenta Václava Havla. Každý starokladrubák pak bude mít i svůj doprovod, smuteční kočár pojede bez kočího; stejně jako lafeta je totiž pohřební vůz určený pouze zemřelému.
Slavnostní průvod s ostatky kardinála Berana vyjede v deset dopoledne ze Strahovského kláštera přes Pohořelec, Loretánskou ulicí do arcibiskupského sídla, kde bude rakev z vozu sejmuta. Dál ji ponesou bohoslovci. Liturgický průvod se pak vydá přes I. a II. nádvoří Pražského hradu do katedrály.
Vít ve stínu vojtěšských paralel
V katedrále sv. Víta za výjimečný hlas tuzemského katolicismu odslouží mši Beranův nástupce, kardinál Dominik Duka. Během bohoslužby bude vystavena lebka svatého Vojtěcha, druhého pražského biskupa, se kterým bývá poválečný kardinál často srovnáván. Stejně jako Beran totiž i mučedník Vojtěch zemřel mimo území Čech a do vlasti se vrátil až díky přemyslovskému knížeti Břetislavu I.
Na možnou vazbu mezi svatým Vojtěchem a kardinálem Beranem navíc ve svém listě do Vatikánu, jen dva měsíce před Beranovou smrtí, prorocky upozornil litoměřický biskup Štěpán Trochta. „Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce, sv. Vojtěch. Kdyby Tě Bůh pro tuto cestu opravdu vyvolil, znamenalo by to, že Tě má zcela mimořádně rád a přeje si odměnit Tě tak, jak toho my lidé nejsme schopni,“ napsal v roce 1968.
„Znamenalo by to, že si přeje, aby pražský arcibiskup, který o mileniových svatovojtěšských slavnostech držel ve svých rukou drahocennou lebku prvního Čecha světového jména a prvního světce na pražském stolci a ukazoval ji svému národu a celému světu, má před celým světem zopakovat Vojtěchův život, být novým celoživotním dokumentem víry a věrnosti pražského stolce a jeho Božího lidu Kristu a Petrovi,“ stálo dál v Trochtově listě.
Plněná přání
Samotnému úřadu pražského arcibiskupa se navíc přezdívá stolec svatého Vojtěcha a svatovojtěšská souvislost se nově naskýtá ještě jedna; kvůli návratu kardinála Berana v katedrále v týdnu přibylo nové sousoší, které zpodobňuje svatého Vojtěcha Radima a Radlu. Socha světce žehnajícího příchozím do chrámu se začala připravovat v době, kdy funkci pražského arcibiskupa zastával právě Beran, její instalací se tak splnilo další kardinálovo přání.
Rakev s Beranovými ostatky bude v chrámu vystavena tři dny a po večerní bohoslužbě v pondělí 23. dubna bude uložena v katedrále, nikoli však pod zem, ale do nově zřízeného vápencového sarkofágu v kapli sv. Anežky.
Plní se tak přání kardinála, který směl opustit zemi s vědomím, že už mu nikdy nebude umožněna cesta zpět. „Těšil jsem se na návrat do své vlasti, dle vůle Boží, ať se stane,“ napsal ve své poslední vůli a přidal prosbu, aby byl pohřben ve svatém Vítovi, nebo – pokud to nebude možné – v rodinném hrobě v plzeňském Bolevci. Nyní spočine na nejčestnějším místě v českých zemích.
