Martin Milan Šimečka je letošním laureátem Ceny Františka Kriegla. Uděluje ji Nadace Charty 77 za občanskou statečnost. V případě slovenského novináře a spisovatele porota vyzdvihla, že dlouhodobě hájí demokratické principy a ocenila ho za kritickou, nezávislou žurnalistiku.
Martin Milan Šimečka, který jako syn disidenta Milana Šimečky nemohl vystudovat a před revolucí pracoval jako topič či plavčík, pracoval v 90. letech zprvu v nakladatelství, později se stal šéfredaktorem slovenského deníku SME nebo českého týdeníku Respekt.
„Cenu Františka Kriegla získává Martin M. Šimečka nejen za svou dlouhodobě kvalitní žurnalistickou práci, obhajobu novinářské nezávislosti, schopnost nepředpojatého vidění reality a kritické myšlení. Dostává ji také jako připomínku faktu, že stačí opravdu málo, aby se to vše, čím Šimečka coby nezávislý novinář vyniká, stalo z devízy problémem. Alespoň pro ty, kterým právě kritické myšlení, ctění demokratických principů a svobod nekonvenuje,“ zdůvodnil rozhodnutí poroty její člen Martin Groman.
„V opozici“
Své rozhodnutí zveřejnila nadace krátce poté, co byl slovenským prezidentem zvolen Peter Pellegrini, který již dal najevo, že se nechce politicky stavět proti vládě Roberta Fica. Porota poznamenala, že se Šimečka nyní ocitl v opozici proti slovenské vládnoucí moci.
„Je s podivem a smutné, že právě v souvislosti se Slovenskem se Cena Františka Kriegla po více než 30 letech vrací k jednomu ze svých ustavujících principů – snaze upozornit na lidi ohrožené, trestané a ponižované jen za to, že si dovolili být kritičtí, zastávat demokratické principy a hájit občanské a lidské svobody,“ řekl Groman.
Cenu Františka Kriegla uděluje nadace od roku 1987, nositele vyhlašuje každoročně 10. dubna, kdy se politik František Kriegel v roce 1908 narodil. Od roku 1990 se cena udílí za občanskou statečnost projevenou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika. Oceňováni jsou jedinci, kteří riskují vlastní postavení, kariéru a často i život, aby prosadili názory a cíle, jež odpovídají humanistickým ideálům, demokracii a lidským právům a jež oni považují za správné.
Ocenění je pojmenováno po komunistickém politikovi, který byl v srpnu 1968 jedním z československých představitelů unesených do Moskvy. Jako jediný z nich odmítl podepsat moskevský diktát, později také jako jeden ze tří poslanců hlasoval proti smlouvě o pobytu sovětských vojsk v Československu.
Laureáty ceny po něm pojmenované jsou například Jaroslav Šabata, Petr Pithart, Karel Kryl, Josef Vavroušek, Stanislav Milota nebo Radek Banga. Loni cenu získala překladatelka, politička a ředitelka brněnského ženského spolku Vesna Barbora Antonová.
