Invaze vojsk Varšavské smlouvy na území Československa byla negativně vnímaná i pod Tatrami, podle publicisty z Denníku N a bývalého šéfredaktora Respektu Martina M. Šimečky ale Slováci nevnímají srpen tak dramaticky jako Češi. Je to dané mimo jiné i tím, že životní úroveň na Slovensku v té době rostla a v říjnu byl schválený zákon o federaci. Ve vzpomínce na 50. výročí invaze večer promluví slovenský prezident Andrej Kiska. ČT24 jeho projev odvysílá po Událostech.
Šimečka: Slováci se za komunismu měli trochu lépe než Češi. Srpen nevnímají tak dramaticky
Šimečka: Slováci nevnímají srpen tak dramaticky jako Češi (zdroj: ČT24)
„Slováci Srpen odmítají, je to pro ně negativní zásah do jejich dějin, ale nevnímají ho tak dramaticky jako Češi. Je to dáno asi tím, že Slováci se v komunismu měli trochu lépe než Češi, jejich životní úroveň rostla. Vzpomínají na to docela v dobrém,“ řekl ČT Šimečka.
Svůj podíl na slovenské reflexi osmašedesátého roku podle něj neslo i říjnové schválení zákona o federaci: „Pro mnohé Slováky to tehdy znamenalo jisté vítězství. Rok 1968 se tak pro ně nepojí jen s okupací, ale také se vznikem federace, byť papírové, ale to je jedno.“
Šimečka: Posrpnové čistky byly často formální
Podobně je na Slovensku hodnocené i následné období normalizace, která byla podle Šimečky měkčí než v Česku. „Bylo to dané tím, že slovenský národ je menší. Elity byly také menší a slovenští komunisté byli větší nacionalisté než ti čeští.“ Oficiálně byl přitom součástí komunistické doktríny internacionalismus, který národní původ nezohledňoval.
Komunisté na Slovensku si podle Šimečky uvědomovali, že jejich intelektuální elita je relativně malá. „Kdyby ji úplně zničili, jako to udělali Češi, tak Slovensko nemá už kdo táhnout. Takže čistky byly často formální. Člověk byl vyloučen ze strany, dostal možná zákaz publikovat, zákaz učit na vysoké škole, ale vzápětí mu nabídli místo někde v knihovně, nemusel jít na dlažbu. Neříkám, že nějací lidé na dlažbu nešli, jako třeba můj otec, bylo jich ale relativně méně než v Česku,“ řekl ČT.
Z nedávného průzkumu podle Šimečky také vyšlo najevo, že například jméno Jana Palacha nezná polovina mladých lidí. „Nechci tím říct, že je rok 1968 zapomenut. Ale řekněme, že nemá na slovenskou paměť tak silný vliv, jaký by měl mít. Rozdíly nejsou oproti Čechům úplně dramatické, ale jsou zjevné. Česká schopnost si to připomínat je mnohem výraznější než na Slovensku,“ dodal.
Říct na Slovensku, že Dubček selhal, je hodně třaskavá věta
Naopak mnohem více než v Česku je na Slovensku připomínané jméno tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. „Je to snad nejuctívanější politik. Slováci zapomněli, že podepsal pendrekový zákon, odpustili mu i jeho mlčení a pasivitu za normalizace. Zůstává v paměti jako světový politik, kterého všichni znají, a jsou na něj tím pádem hrdí. Říct na Slovensku, že Dubček selhal, je hodně třaskavá věta,“ konstatoval Šimečka.
Prezident Gustáv Husák ale tolik populární není, i když se obecně ví, že pražské jaro stejně jako Dubček podporoval. „Zároveň ale měl své vlastní ambice a bylo vidět, že lavíruje… Spousta lidí tušila, že nebude dobré, až se dostane k moci, což se také ukázalo. Slováci obecně vidí Husáka spíš negativně, ale opět ne tak výrazně jako v Česku,“ podotkl Šimečka.
Za slovenské selhání ve všech směrech pak označil to, že se o Dubčekovi, ale i o Husákovi donedávna skoro vůbec nemluvilo: „Paměť je prostě slabá.“