Jan Syrový zůstane oficiálně vinen spoluprací s nacisty. Odsouzen za to byl v roce 1947 a Městský soud v Praze nyní zamítl žádost o obnovení procesu. Podal ji advokát Lubomír Müller jménem praprasynovce někdejšího předsedy vlády, ministra obrany a náčelníka armádního hlavního štábu. Podle návrhu byl původní proces zpolitizovaný a nespravedlivý.
„Mohu sdělit, že soud neshledal důvody pro povolení obnovy řízení, když dospěl k závěru, že žádný z předložených či navržených důkazů jednotlivě sám o sobě ani ve spojení s dalšími důkazy a skutečnostmi již známými není způsobilý odůvodnit jiné rozhodnutí o vině,“ sdělil mluvčí soudu Adam Wenig.
Generála Syrového uznal vinným z kolaborace v roce 1947 Národní soud. Podle Müllera mu vyčítal například to, že v březnu 1939 po kapitulaci Československa nevydal jako ministr národní obrany rozkaz ke zničení vojenského materiálu, například tisícovky letadel, děl a nespočtu pušek a nábojů.
Advokát je přesvědčen, že nic takového nebylo možné učinit. „S ohledem na množství materiálu a časovou tíseň se totiž zdá, že soud od Syrového požadoval něco, co nelze vykonat, tedy něco naprosto nemožného,“ uvedl již dříve. Syrový byl byl navíc podle něj vázán kapitulačním rozkazem prezidenta Emila Háchy.
Odsouzen byl Jan Syrový také za to, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem, což bylo zachyceno na fotografii, kterou bohatě využila německá propaganda. Podle Müllera ale není jasné, jak se podle tehdy platných předpisů měl Syrový při setkání s Hitlerem zachovat.
Zákonnost soudního jednání se Syrovým zpochybňuje podle advokáta generálovy rodiny také to, že se procesu jako prokurátor účastnil Josef Urválek, který se podílel na pozdějších nezákonných komunistických procesech v 50. letech. Nejznámějším z nich je kauza političky Milady Horákové, kterou Urválek poslal na smrt.
Generála Syrového poslal poválečný soud na dvacet let do vězení. Fakticky byl vězněn již od května 1945, propuštěn byl na amnestii v roce 1960.
Velitel legií i premiér
Jan Syrový byl za první světové války legionářem v Rusku, nedostal se tam však jako válečný zajatec nebo přeběhlík. Do ruské armády vstoupil na začátku války – v létě 1914 totiž pobýval v části Polska, která tehdy byla pod ruskou nadvládou. V bitvě u Zborova přišel o oko, nosil pak pásku. V době sibiřské anabáze byl již vrchním velitelem československých legií i dalších zahraničních protibolševických jednotek v Rusku.
Po návratu do Československa působil ve vrcholných armádních funkcích. Byl zemským velitelem v Čechách, podnáčelníkem a později náčelníkem hlavního štábu. Již ve dvacátých letech byl na několik měsíců ministrem obrany v úřednické vládě.
V době mnichovské krize po demisi Hodžovy vlády byl Syrový jmenován premiérem a zároveň ministrem obrany. Vládu vedl jen do začátku prosince 1938, kdy se premiérem stal Rudolf Beran, ministrem obrany zůstal po celou dobu druhé republiky a ještě zhruba měsíc po okupaci. Poté se stáhl z veřejného života, historici však zjistili, že finančně podpořil odboj.
