Zajišťovací příkaz je nástroj Finanční správy, který by měl ve výjimečných případech zajistit majetek daňových podvodníků, kteří se ho snaží ukrýt. Jak ale ukázali už v dubnu Reportéři ČT, v mnoha případech se daňová správa spletla a zlikvidovala s použitím zajišťovacího příkazu i poctivé podnikatele. Upozornění dostala správa i od Nejvyššího správního soudu, který si navíc stěžuje, že se finanční ředitelství jeho rozsudky neřídí a postižení se nemohou domoci spravedlnosti. Situací se opět zabývali Reportéři ČT.
Kvůli zajišťovacímu příkazu se do složité situace dostala i firma VHS – ROPA plus. Daňová kobra, kterou tvoří spolu s Finanční správou policie a celníci, zabavila ve firmě Miroslava Müllera peníze, zásoby a zablokovala účty, a to kvůli domnělému dluhu na DPH.
„Přijelo osm nákladních automobilů. Daňová kobra byla v podstatě ozbrojená. Myslel jsem si v tu chvíli, jako bych byl asi největší dealer kokainu v České republice, protože to prováděli takovým nevybíravým a hrubým způsobem,“ přiblížil události Müller.
Nejvyšší správní soud se sice později postavil na stranu pana Müllera, firma je už ale prakticky zničená. Finanční správa dál požaduje po Miroslavu Müllerovi doplatek daně zhruba 12 milionů korun. O to, jestli jej bude muset opravdu zaplatit, se stále vede soudní spor.
O dům, kde sídlí jejich firma, v nejbližší době přijdou, protože je nařízená exekuce bankou. „Vzhledem k tomu, že jsme nebyli schopni zaplatit úvěr, protože nám Finanční úřad prostředky na účtu vzal, tak to jde do exekuce. Tím pádem ani není kde dál pracovat,“ dodal jednatel firmy.
I přes zastání u Nejvyššího správního soudu tak zůstává pan Müller bezmocný. „Ve své podstatě jsme bohužel nedosáhli vůbec ničeho. Stav zůstal pořád stejný. Finanční úřad nám exekuoval veškerý majetek, dopravní prostředky, zablokované účty a do dnešního dne se i po těchto usneseních nic nestalo. Nic se neděje,“ říká Müller.
O co vlastně při použití zajišťovacího příkazu jde? Jeho uplatnění neznamená, že finanční úřad zasahuje proti usvědčenému daňovému podvodníkovi, ani to není vymáhání potvrzeného daňového nedoplatku. Je to jen předběžné opatření, jehož použití stojí na domněnkách finančního úřadu.
„U zajištění daně jde v podstatě o kumulativní splnění tří podmínek,“ vysvětluje soudce Nejvyššího správního soudu Filip Dienstbier. „Za prvé zde musí být důvodný předpoklad, že daňový subjekt bude v budoucnu povinen zaplatit určitou daň, pak existuje důvodný předpoklad, že ta budoucí daňová povinnost bude v určité výši, a také musí být splněn předpoklad, že existuje důvodná pochybnost, že až jednou v budoucnu bude daň splatná, tak by daňový subjekt nemusel být dostatečně solventní, aby uhradil své daňové povinnosti,“ přiblížil.
Po zajišťovacím příkazu následoval exekuční
Vedle VHS – ROPA plus je tu i další podobný případ zajišťovacího příkazu, a to u Českomoravské olejářské komanditní společnosti. Podnikatel Otakar Lejsek vzpomíná, že první den mu přestala fungovat bankovní spojení. „Překvapilo mě to, banky mi to nedokázaly vysvětlit,“ dodal. Druhý den pak měl v datové schránce zajišťovací příkaz a následně dorazil i exekuční příkaz. „V podstatě už před exekučním příkazem mi volali zaměstnanci, že na čerpacích stanicích a u autocisteren stojí celní stráž. Tím, že jsme nemohli složit zhruba 170 milionů, tak započala exekuce veškerého zboží na čerpacích stanicích,“ popsal Lejsek.
„Byl to v podstatě složitý právní spor,“ míní daňový poradce Tomáš Hajdušek. „Přesto byla na základě zajišťovacích příkazů vydaných v prosinci 2013 firma ekonomicky zlikvidována,“ dodal.
Po několika měsících soudních sporů ale dosáhli úspěchu. „V lednu 2016 rozhodl Nejvyšší správní soud, že vydané zajišťovací příkazy byly nezákonné, a v prosinci 2016 Nejvyšší správní soud zároveň rozhodl o tom, že zde nebyl důvod k doměření daně takový, jaký finanční správa uváděla. Nyní se řízení vrací v podstatě znova do fáze daňové kontroly a Finanční správa nyní hledá jiný důvod, na základě kterého by si odůvodnila své kroky, které doposud vůči firmě činila,“ doplnil Hajdušek.
Případ Českomoravské olejářské si zaslouží pozornost ještě z jednoho důvodu. Podílel se na něm totiž dnešní generální ředitel Finanční správy Martin Janeček, tehdy ovšem ještě jako pracovník jihočeské Finanční správy.
Janeček říká, že by byl nerad, aby z toho vznikl dojem, že tam je „doopravdy nějaké selhání“. Rozsudky Nejvyššího správního soudu sice přijímá, ale upozorňuje na závěr soudu nižší instance. „Neshledal v tom vadný postup,“ říká. V této věci jsou však konečné závěry Nejvyššího správního soudu.
Soud říká jednu věc, správa dělá jinou
Finanční správa řízená Martinem Janečkem podle judikátů Nejvyššího správního soudu nekoná, místo vracení peněz a zabavených věcí zahajuje nové kontroly a dál blokuje firmám majetek. „Každý má právo na názor, na druhé straně systém musí fungovat konsekventně. Někdo nemusí s rozsudkem souhlasit, ale pokud je pravomocný, tak ho musí prostě respektovat,“ upozorňuje soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.
„Trochu mě zaráží, že daňová správa někdy na naše judikáty reaguje s velkým zpožděním. Že řadu měsíců už je jasné, že jsme se nějakým způsobem vyslovili, přesto vidíme opakované případy, kdy daňová správa postupuje podle mustru, který v dřívějším rozsudku Nejvyšší správní soud shledal nezákonným,“ podotýká Šimka.
Poté, co se problematika nespravedlivě poškozených lidí stala i politickým tématem, zadal nový ministr financí Ivan Pilný řediteli Janečkovi, aby sporné případy znovu prověřil. Zajišťovací příkazy se pak dostaly až do Poslanecké sněmovny. Minulý týden si ředitele Martina Janečka a náměstkyni ministra financí Alenu Schillerovou pozvali poslanci z rozpočtového výboru a žádali vysvětlení. Ani jeden z nich ale chybu nepřipustil.
„Přirovnala bych to k institutu, který využívají orgány činné v trestním řízení. Oni také využívají zajištění majetku v průběhu probíhajícího trestního řízení a určité procento toho majetku prostě vrací, protože se trestná činnost neprokáže,“ vysvětlovala Schillerová.
Například poslankyně Kristýna Zelienková (nestr. za TOP 09) ale zmínila, že za ní chodí čím dál více podnikatelů, daňových správců. „Tvrdí mi, že těchto případů neustále přibývá a že to, jak se chová Finanční správa a finanční úřady, je absolutně neakceptovatelné,“ řekla.
Soud předběžným opatřením mírní jednání správy
Nejvyšší správní soud nejen že rozhoduje o oprávněnosti zajišťovacích příkazů, předběžným opatřením také už musel několikrát mírnit postup Finanční správy a přikázat jí, aby zajišťovaný majetek hned neprodávala v exekuci, když v tu chvíli ještě není vůbec jasné, jestli majetek zabavila oprávněně.
„Předběžná opatření slouží k tomu, aby ten daňový subjekt, který se k nám dostane, vůbec soudní řízení jako ekonomický subjekt přežil. Protože po dobu toho řízení zajišťovací příkazy, případně rozhodnutí, kterými se doměřuje daň, mohou být exekuovány a může to znamenat ekonomickou likvidaci daňového subjektu,“ podotýká Šimka.
„Každý takový případ musí být pro Finanční správu alarmující, musí ho prostě posoudit a analyzovat,“ míní Schillerová. „V rámci Finanční správy je vytvořená celorepubliková skupina, která tyto případy analyzuje. Jsem přesvědčena o tom, že to bude mít dopad na nastavení správní praxe při vydávání těchto zajišťovacích příkazů,“ dodala.
Institut zajišťovacích příkazů se ale podle ní nepřestane využívat. „Jsme kritizováni, ale snažíme se pracovat tak, abychom si dokázali svůj postup obhájit,“ řekl Janeček.
„Obecně poradím lidem, pokud skutečně došlo k excesům, domáhat se svých práv. To znamená případně formou náhrady škody a možnosti uplatnění dalších institutů, tak jak to zákon připouští,“ řekla Schillerová.
Finanční správa však podle rozsudku Nejvyššího správního soudu nekoná a jako státní instituce tak přispívá k nevymahatelnosti práva v zemi. Podnikatel Müller stále věří, že se situace ještě změní. „Pokud bychom se nedomohli svého práva, jsme ochotní jít s tím i k Ústavnímu soudu,“ prohlásil.
