Místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Milan Andres na tiskové konferenci odmítl zjištění České televize, že před rokem 1989 řídil donašeče Státní bezpečnosti v československé armádě. Přesnou náplň své předrevoluční práce mezi vojáky ale neuvedl.
Druhý muž svazu bojovníků za svobodu popírá, že řídil donašeče StB
UDÁLOSTI: Andres odmítl, že by řídil vojenské donašeče StB (zdroj: ČT24)
Jak ve své reportáži informoval pořad 168 hodin, stávající druhý muž ČSBS od roku 1986 pracoval ve vojenské kontrarozvědce. Ta tehdy organizačně spadala pod ministerstvo vnitra a prostřednictvím komunistické tajné policie vykonávala v armádě politický dohled.
Třetí odbor kontrarozvědky, na kterém Andres působil, se podle badatele z Centra pro dokumentaci totalitních režimů Radka Schovánka zabýval tzv. agenturní činností. To v praxi znamená, že řídil agenty uvnitř armády a zjišťoval, zda vojáci nečtou z pohledu režimu závadnou literaturu nebo neposlouchají zakázaný západní rozhlas.
Andres o řízení udavačů: Ten pojem neznám
Stávající místopředseda Svazu bojovníků za svobodu svou práci pro vojenskou kontrarozvědku v rozhovoru pro 168 hodin nepopíral – tvrdil ale, že ze své pozice chránil československou armádu: „Měl jsem teritoriálně na práci či ve svých povinnostech ochranu vojsk na teritoriu.“
Na úterní tiskové konferenci ČSBS mluvil obdobně, zjištění, že řídil donašeče, ale explicitně odmítl: „Já to vyvracím. Já tento pojem neznám. Byl jsem zařazen k útvaru pro ochranu vojsk české armády na teritoriu České republiky. Toť vše,“ popsal svou práci před rokem 1989 – a detailněji se k ní nevyjádřil.
Hájil se také tím, že od roku 1992 má negativní lustrační osvědčení, které dokládá, že s StB nespolupracoval. Podle historiků je to ale tím, že lustrační zákon na zaměstnance vojenské kontrarozvědky zapomněl, protože útvar po revoluci přesunuli z vnitra pod ministerstvo obrany, a tak unikl pozornosti.
168 hodin: „Bojovník za svobodu“ (zdroj: ČT24)
Vodička: Doufám, že rezignaci nikdo nezvažuje
Andres svou minulost obhajuje i tím, že získal bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné; pro předsedu Svazu Jaroslava Vodičku to ale nemá valný význam, protože už pro první reportáž ČT uvedl, že reportérským zjištěním nevěří – a i kdyby byla pravdivá, bylo by mu to „srdečně jedno“. Nyní dodal, že nepředpokládá, že by informace o Andresovi měly vést k jeho odchodu z vedení ČSBS: „Žádnou rezignaci nikdo nepožaduje a doufám, že ji ani nezvažuje.“
Andres se přitom může jevit jako problematická figura nejen kvůli své předlistopadové minulosti, ale i kvůli svému působení ve vedení Svazu. Právě on totiž vedl říjnovou schůzi, na níž ústřední výbor zrušil dvě své pobočky a bez možnosti obhajoby vyloučil své tři členy včetně Jiřího Suchardy, který patřil mezi kritiky Vodičkova vedení.
Podle vedení svazu vše proběhlo v souladu se zákony a stanovami - za konkrétní prohřešky - a žádné další vylučování svých členů neplánuje.
Členy ale svaz ztrácí i bez dalších sporných hlasování. Na protest proti vnitřním poměrům organizaci opustil veterán boje o Tobruk Pavel Vranský nebo Jarmila Doležalová, která přežila vyhlazení Ležáků.
Čistka ve svazu bojovníků za svobodu. Poslechněte si záznam ze schůze (zdroj: ČT24)