Psychiatr Cyril Höschl je novým laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Převzal ji ve středu odpoledne v rezidenci pražského primátora. Kdo letos cenu převezme, ohlásil ráno ve Studiu 6 Jan Pirk, který je předsedou výboru, jenž ocenění za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost uděluje. Podle něj Höschl „vrchovatě splňuje“ všechna čtyři tato kritéria.
Cyril Höschl převzal Cenu Arnošta Lustiga. Výbor vyzdvihl jeho odbornost i pomoc disidentům
Cenu Arnošta Lustiga předal letos pražský primátor ve své rezidenci. Do funkce se po deseti letech vrátil Bohuslav Svoboda (ODS), který před oceněním Cyrila Höschla vzpomněl na vzájemnou spolupráci s ním na počátku 90. let, kdy společně působili ve vedení 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Že jsem měl možnost stát po jeho boku, byla pro mě velká čest,“ podotkl.
Cyril Höschl vedl tři desetiletí výzkumný ústav, který se v jeho éře transformoval v Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Podle předsedy výboru Ceny Arnošta Lustiga Jana Pirka ale není rozvoj a popularizace psychiatrie v Česku jedinou jeho zásluhou.
Ve Studiu 6, kde jméno nového laureáta ocenění oznámil, Pirk ujistil, že Cyril Höschl splňuje všechna čtyři kritéria, za něž se Cena Arnošta Lustiga uděluje – tedy odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. Odvahu a statečnost podle Pirka prokázal zejména za komunistického režimu.
„Málokdo o něm ví, že pomáhal disidentům po roce 1968. Když byli stíháni, že je pod fingovanými diagnózami ukládal na psychiatrické oddělení, aby se vyhnuli stíhání StB. A bál se, že to na něj praskne a bude z toho mít malér,“ podotkl. Höschl byl před revolucí v kontaktu i s StB, což ale bylo podle předsedy výboru nezbytné. „Aby od nich a od sebe odpoutal pozornost, když byl dotázán, musel něco říkat. Ale disidenti včetně bratra bývalého prezidenta Havla mu vyjádřili podporu, protože jim skutečně pomáhal,“ zdůraznil.
Sám oceněný lékař po převzetí ceny řekl, že si myslí, že by si ji mnoho lidí zasloužilo více. „Na tom, za co jsem ji dostal, se podílela řada lidí,“ poznamenal. Výbor, který o udělení ceny rozhoduje, mimo jiné Höschla ocenil za pomoc disidentům, které například prostřednictvím psychiatrické hospitalizace zachránil před vězením. V minulých letech se nicméně o psychiatrovi hovořilo i v souvislosti s jeho kontakty s StB. Ty byly podle něj nutné k odvedení pozornosti od podpory disidentů. „Povedlo se, že mnoha lidem jsme pomohli a nikomu jsme neuškodili,“ poznamenal.
Apeloval také, aby nepřevládlo přesvědčení, že se česká společnost již nemusí obávat ztráty svobody. „Nemůžeme dovolit, aby otevřená společnost znovu padla do náručí totalitnímu režimu. Boj o svobodu je nikdy nekončící úkol, protože to je hodnota nejvyšší,“ zdůraznil. Je proto stále potřeba odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost spojených s Cenou Arnošta Lustiga.
„Ať už je to statečnost, kterou je právě v boji za svobodu třeba mnohdy vykazovat, či lidskost, protože svoboda je podmínkou lidských práv, a samozřejmě spravedlnost. Jak vidíme teď ve válce na Ukrajině, licoměrné volání po míru zcela opomíjí fakt, že lidé netouží po míru, ale po spravedlivém míru, a to je podstatný rozdíl,“ uvedl.
Ocenění výbor udělil i za Höschlovu odbornou činnost. „Pro většinu lidí jsou psychická onemocnění těžko pochopitelná. Když si zlomíme ruku, tak je to jasné. Ale že někdo potřebuje psychickou pomoc, je mnohem složitější,“ poznamenal Pirk. Podle něj má někdejší šéf NÚDZ velkou zásluhu na rozvoji psychiatrie v Česku. „Jeho předchůdce byl pan profesor Vondráček, který byl pojmem v 19. a 20. století, a Cyril je pojmem v současnosti,“ srovnal.
Zdůraznil, že volba laureáta musí být jednomyslná – shodnout se na něm musí celý patnáctičlenný výbor. „Dřív to bylo podstatně jednodušší, protože byli hrdinové z druhé světové války, z odboje. Ale my jsme si řekli, že se musíme koukat do současnosti, už se nebudeme obracet k minulosti, která je pro současnou generaci tak vzdálená, že jí nic neříká,“ dodal.
Ocenění založila v roce 2011 Česko-izraelská smíšená obchodní komora, aby podpořila odkaz Arnošta Lustiga, který v únoru toho roku zemřel. Lustig jako dospívající prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K jeho nejznámějším dílům patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.
Cenu přebírá každý rok jeden žijící český občan. Loni ji získal výkonný ředitel a zakladatel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Dříve ji výbor udělil například Pavlu Pafkovi, Václavu Malému nebo Kamile Moučkové.
Psychiatr Cyril Höschl je nejen klinickým psychologem, vědcem a pedagogem, je také veřejně známou osobností, publicistou a měl i politické ambice. Když na přelomu 60. a 70. let studoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (dnešní 1. lékařské fakultě), chtěl se věnovat jiné specializaci než psychiatrii, jak ale uvádí, byla v Praze místa internistů či farmakologů obsazena. „Psychiatrie mi zbyla,“ prohlásil sám Höschl s tím, že k ní ale brzy našel cestu jako k oboru velmi univerzálnímu.
Po studiích pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a také na lékařské fakultě. Jako výzkumník se specializoval na psychoneuroendokrinologii, psychofarmakologii a biologickou psychiatrii.
Za komunistického režimu byl Cyril Höschl v kontaktu s disidenty, některé zachránil hospitalizací před uvězněním. Koncem minulého desetiletí se probíraly také jeho kontakty s StB, téma otevřela novinářka Monika Le Fay v rozhovoru s disidentem a historikem Miroslavem Vodrážkou, podrobně se tehdy spisem StB vedeným na Höschla zabýval také web Aktuálně.cz. Vyplývá z něj, že byl v kontaktu s příslušníkem komunistické tajné policie, který se od Höschla dozvěděl některé informace, ale spolupráci psychiatr nikdy nepodepsal.
Po revoluci se Cyril Höschl dostal do vedení významných institucí. Stal se ředitelem Psychiatrického centra Praha, ve který se přerodil dřívější Výzkumný ústav psychiatrický, a také děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Na ní získal počátkem 90. let i profesuru. Na postu děkana zůstal sedm let (1990–1997), přičemž do roku 2020 zůstal přednostou Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie. V čele Psychiatrického centra byl po celou dobu jeho existence a po jeho transformaci na Národní ústav duševního zdraví v roce 2015 byl i jeho ředitelem, a to až do roku 2021. Neúspěšně kandidoval Höschl v roce 1993 na rektora Univerzity Karlovy, ve volbě tehdy zvítězil Karel Malý.
Mezi lety 2000 a 2011 byl také ředitelem Centra neuropsychiatrických studií v Praze, předsedal i Asociaci evropských psychiatrů či Evropské federaci lékařských akademií.
Obdržel řadu ocenění v Česku i zahraničí. Je členem britské Royal College of Psychiatrists nebo American Psychiatric Association, nositelem švédské medaile Clarence Blomquista či německé Kraepelin-Alzheimer-Medal.
Politické ambice vyjevil Cyril Höschl zejména v historicky prvních senátních volbách v roce 1996, kdy kandidoval jako nestraník za ODA v Praze 8, ale neuspěl. Veřejně známým se stal jako popularizátor psychiatrie a také publicista, pravidelně přispívá do časopisu Reflex.
Höschl je ženatý, manželka Jitka Štenclová je akademickou malířkou, mají dva syny a dvě dcery.
Cyril Höschl