Odsouzení z věznic v Příbrami a Světlé nad Sázavou pod profesionálním vedením nastudovali známý muzikál West Side Story. Ojedinělý projekt, který spojuje úsilí mužských i ženských odsouzených, se snaží bourat mýty o práci s vězni. Redaktorka ČT Lea Surovcová o projektu připravila reportáž a dokument.
„Člověk se cítil jako venku,“ míní odsouzená účinkující ve vězeňském muzikálu
3 minuty
Události: Muzikál nazkoušený vězni
Poprvé v životě na sobě pracovali a zažili úspěch. Na tom se shodli odsouzení z obou káznic. „Najednou jsem zjistil, že v té věznici se dá dělat i něco jiného než vyvádět,“ svěřil se odsouzený Martin z Věznice Příbram.
„Je hezké, že spousta z nás konečně něco dotáhla do konce,“ pochvalovala si odsouzená Simona z Věznice Světlá nad Sázavou. „Člověk se při tom muzikálu chvíli cítil, jako by byl opět venku. Zase normálně a hezky, (jinak) než je tady zvyklý,“ dodala.
73 minut
90′ ČT24: Muzikál ve vězení
Režisér Zdeněk Prokeš jezdil do Příbrami a Světlé nad Sázavou zhruba půl roku. „Taky jsem jim říkal, že nechci, aby na zkoušky tahali své vězeňské problémy,“ prohlásil Prokeš. „Uvědomil jsem si, že to (vězeňské) prostředí je pro ně opravdu velmi stresující,“ přiznal.
I proto kaplanka Vendula Glancová s odsouzenými pracovala také po zkouškách. Často s nimi řešila rodinné a osobní potíže. „Jsme skutečně často první v jejich životě, kdo se zabývá jejich kladnými stránkami,“ přiblížila Glancová, která projekt iniciovala a Prokeše oslovila.
Průběh zkoušky
„Průvodní bolesti byly velké, než našli celý tým, než se sehráli, než se začali respektovat, než se pochopili. Byly tam i nějaké kázeňské problémy, ale já už jsem pak viděla dril,“ přiblížila autorka dokumentu a redaktorka ČT Surovcová.
„Líbilo se mi, že pan Prokeš se s nimi vůbec nemazal, že s nimi nepracoval tak, jako by to byli amatéři, ale naopak velcí profesionálové. Oni ho respektovali, šli s ním a snažili se to udělat co nejlépe,“ dodala Surovcová.
„Najednou jim někdo říkal, jak mají propnout nohu, jakým způsobem mají tančit, jak se mají někde postavit,“ přiblížil vedoucí oddělení výkonu trestu Věznice Příbram Vladimír Rampas.
„Náhle to pro ně bylo, že je někdo úkoluje až nad rámec. Opravdu byly chvíle, kdy říkali: ‚My už tady nebudeme. Já už to dělat nechci. Je to přísné.‘ Snažili jsme se režiséra mírnit, ale on tvrdohlavě říkal: ‚Ne, jinak z toho nic nebude,‘“ popsal průběh zkoušek Rampas.
Projekty ve věznicích
Kulturní i sociální projekty ve věznicích vznikají, ale propojení ženského a mužského zařízení bylo podle vedení obou káznic ojedinělé. „Je to důležité, ženy i muži se dostávají do výkonu trestu často z nefunkčních rodin. To znamená, že nezažili nic hezkého,“ míní ředitelka Věznice Světlá nad Sázavou Monika Myšičková.
„Předpokládáme, že by se mohlo u nich stát, že v případě, že budou chtít páchat trestnou činnost, tak si na to třeba vzpomenou a odradí je to od toho,“ podotkl ředitel Věznice Příbram Petr Červený.
Glancová dělala v dalších věznicích už řadu podobných projektů s odsouzenými. Někteří se zpátky už nevrátili. Klíčová je podle ní také práce s bývalými vězni na svobodě. „Projektů, které nyní s odsouzenými jsou, je mnoho. Naštěstí funguje spolupráce s neziskovým sektorem a díky němu takové věci dělat můžeme,“ přiblížila mluvčí Vězeňské služby České republiky Markéta Prunerová.
„Velký význam mají jak programy odborných zaměstnanců vězeňské služby, tak neziskový sektor, který tam může vstupovat a určitým způsobem lidi chystat na to, co bude, až přijdou ven,“ míní ředitelka pro inovace a rozvoj neziskové organizace Rubikon Centrum Lenka Ouředníčková.
Počet vězňů v Česku
Česko patří v Evropské unii mezi státy s nejvyšším počtem vězňů na sto tisíc obyvatel, podle dat Eurostatu z roku 2022 to bylo 181. V rámci EU přitom průměrně vycházelo na sto tisíc obyvatel 108 osob odsouzených k trestu odnětí svobody.
Stejně vězňů jako v tuzemsku bylo na sto tisíc obyvatel i na Slovensku. Horší už byly jen Maďarsko (200) a Polsko (190). Nejčastěji jsou lidé v tuzemsku za mřížemi za krádeže, maření úředního rozhodnutí, porušování osobní svobody nebo zanedbání povinné výživy.
Podle advokáta, odborníka na trestní právo a vysokoškolského pedagoga Tomáše Gřivny je jedním z důvodů vysokého počtu vězňů takzvané řetězení trestů. K tomu dochází v momentě, kdy osoba opakovaně spáchá nějaký trestný čin, přičemž už po prvním spáchání takového činu jí je uložen alternativní trest. Tím může být například podmíněný trest odnětí svobody nebo obecně prospěšné práce.
Pokud se ale dotyčný či dotyčná neosvědčí ve zkušební době nebo nevykoná obecně prospěšné práce, může se alternativní trest změnit na nepodmíněný. Na to pak může navazovat další odsouzení, které je třeba taktéž podmíněné a až třetím odsouzením je nepodmíněný trest odnětí svobody.
„V Česku ve vězeňství sklízíme neblahé plody jak ne úplně fungující sociální politiky, tak zejména i té trestní,“ míní Ouředníčková. „Některé studie udávají, že deset až patnáct procent odsouzených u nás vůbec nemá být,“ dodala Prunerová.
